Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
Václav WassermanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Otomar Korbelář, Jaroslav Vojta, Ella Nollová, Jana Ebertová, Zita Kabátová, Fanča Foltová, Theodor Pištěk, Marie Blažková, František Paul, Jaroslav Marvan (více)Obsahy(1)
Učitel František Kmoch je suspendován, protože po nocích hraje na tancovačkách nebo komponuje. V Kolíně sestavuje kapelu a jeho příznivec baron Hrubý mu dopomůže k veřejnému vystoupení. Jeho hudba se zalíbí nejen doma ale i ve světě...
Ačkoli životopis proslulého kolínského kapelníka a skladatele Františka Kmocha lze označit za idylu, na počátku německé okupace získal výrazně jinotajný ráz - diváci v něm odečítali oslavu české kultury i nepoddajných českých povah. Rádi mu odpustili ateliérový rozměr, protože ve třech premiérových kinech slavil mimořádné úspěchy. Na stříbrná plátna se triumfálně vrátil i po válce - navštívily jej téměř čtyři miliony lidí! Snímek, v němž zaznějí nejznámější Kmochovy písničky, patří mezi nejlepší díla, jaká Vladimír Slavínský režíroval.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Životopisný film kolínského muzikanta Františka Kmocha. Vlasteneský film, kterému ke slávě dopomohl výběr nejkrásnějších Kmochových českých písniček, valčíků a polek. Dějově poloromantika, ale na rok 1940 - kdy už se leccos nesmělo, vyšel tento film bez šrámů. Viděla jsem film hned po válce a byla jsem nadšena. Byla bych ještě dnes ? Kdoví. ()
Nikdo neumí tak svižně zahrát třasák, jako on, matinko. 1) Film je typickou ukázkou faktu, že dobré dílo je nadčasové. I dnes, kdy potřeba vlasteneckého patosu téměř vyšuměla, tento snímek promlouvá jasnou řečí. 2) Plnokrevná hudba je v příkrém kontrastu oproti současné bezpohlavní dechovce, jak ji znám z rozhlasu a z vesnických zábav. 3) Výstižný koment: Marthos****, dr.fish*****. ()
Z osobních důvodů musím dát pět hvězdiček. Tenhle film mě provázel po celý život, promítal se už v našem vesnickém kině, několikrát byl uveden v televizi, zazněly v něm všechny slavné Kmochovy skladby, a Kmochova hudba byla jednou z prvních, které jsem díky svému milému dědečkovi, znal. Já jsem malý mysliveček, Pode mlejnem, nade mlejnem, Šly panenky silnicí, Andulko šafářova, Kolíne, Kolíne, Jarabáček, My Češi jsme muzikanti... Dědeček je měl ohromně rád a učil mě je zpívat. Už je tam kdesi 42 let... Brzy se na tu cestu vydám sám, a tak jsem si na něho dnes vzpomněl a slzy mi vstoupily do očí. - Co se týká samotného filmu, patří k těm nejlepším, jaké Slavínský vytvořil. Jestli se někomu dnes zdá strohý a sentimentální, je to jistě pravda, ale uvědomme si, že se tu oslavovala česká země v době nacistické okupace, a to byl největší význam tohoto díla. ()
Film o dechovce, kterou nesnáším? Dlouho jsem odkládal. Nakonec jsem seděl jak přikovanej a po skončení filmu zjistil, že jsem měl celou dobu na tváři rohlík od ucha k uchu. Je to pozitivní, vlastenecké, patetické až na půdu, bodré, čestné, poctivé, zkrátka zcela šílené, a přesto to skvěle funguje. Podupával jsem nožkou a vzpomínal na jednotlivé kusy z hudební výchovy na základní škole. Hudební aranž produkovaná ve filmu není ta tupá dnešní dechovka, ale poctivě hrající orchestr. Bavilo i dojalo mne to. Tak to byl ten český muzikant...90% ()
Parádní snímek a zřejmě nejambicióznější dílo páně Slavínského (který je často považován za pouhého kýčaře, ale já si myslím, že to náhodou nebyl špatný režisér a minimálně ve čtyřicátých letech natočil hned několik klenotů). Asi těžko si představit, jak film zapůsobil na českého diváka v roce 1940. Já z něho mám krásný pocit i v roce 2021, sám jsem hrával v dechovce na klarinet a v naší pochodové knížce byla spousta Kmochových skladeb. Kmochova Kolína jsem se zúčastnil několikrát. Jinak pan Korbelář uměl hrát hned na pět hudebních nástrojů - na housle, violoncello, hoboj, fagot a na varhany. Kvůli tomuto filmu se naučil také dirigovat. To byl, panečku, muzikant. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (7)
- Příjezd vlaku byl natočen na nádraží, ovšem perón byl postaven v ateliéru. (Elisebah)
- Premiéra proběhla 9. února 1940 v kinech Adria, Amerika a Hvězda. (Cucina_Rc)
- Jaroslav Marvan (baron Hrubý) se v knize svých vzpomínek usmíval, jak se na tomto filmu později projevovala určitá ješitnost jeho režiséra Vladimíra Slavínského: "Nad každým svým filmem býval doslova u vytržení. Stejně tak, když ho lidé obdivovali. Na zmíněném snímku To byl český muzikant si velmi zakládal. Kdykoliv se před ním zavedla řeč na jeho filmy, věděl jsem, že nastane okamžik a on se zeptá někoho z přítomných, zda viděl jeho Kmocha. Snad tímto filmem poměřoval všechny ostatní. Kdo neviděl Českého muzikanta, měl to u něho rozlité. Byl přesvědčen, že tohle jeho dílo musí každý znát. Seděli jsme například uprostřed společnosti v restauraci pražského hotelu Opera. Přisedl si i pan hoteliér. Popíjelo se a povídalo, přišla řeč i na filmy a najednou se Slavínský obrátil k onomu zdvořilému panu hoteliérovi a vypálil na něho otázku: 'Viděl jste Kmocha?' Hoteliéra evidentně zaskočil. Slavínský pozoroval jeho rozpaky. 'Mám na mysli svůj film To byl český muzikant.' Hoteliér nervózně drmolil, jak je obtížné při jeho povolání chodit do biografu. Pozoroval jsem, jak Slavínský netrpělivě poklepává prsty na desku stolu. A znovu s dávkou nedočkavosti k hoteliérovi: 'Viděl jste ten film?' V tu chvíli jsem za Slavínského zády ukázal hoteliérovi tři prsty. Upřel na mě nechápavé oči, vzápětí však zřejmě porozuměl mému gestu, usmál se a povídá Slavínskému: 'Samozřejmě, pane režisére, že jsem váš film viděl. Dokonce třikrát.' Slavínský se v tu chvíli rozzářil: 'Vidíte, pánové, do kina chodí pan hoteliér pro zaneprázdnění málokdy, ale Kmocha viděl třikrát!' Poručil láhev šampaňského a se zalíbením pohlížel na hoteliéra, který mu patrně způsobil největší radost večera." (NIRO)
Reklama