Tři muži ve sněhu

Klasická záměnová veselohra o tom, jak mladík ke štěstí přišel, zámožný zbohatlík si hraje na chudáka a jeho sluha ze sebe dělá boháče. Nejvtipnější situace se odehrávají v luxusním horském hotelu, kde se všichni tři muži setkávají. Hugo Haas včetně dalších herců hrají takový svůj standard, herectví Vladimíra Borského mě bohužel nikdy nebralo. Naivní příběh, kterých se v třicátých létech točilo nadmíru hojně. (10.08.2019)

Hugo Haas svým osobitým způsobem ztvárnil ve zcela typické předválečné komedii milionáře, který vyhraje pod pseudonymem zájezd do Krkonoš. Aby si vyzkoušel, jaké to je být chudý, jede v převlečený a pod jiným jménem. Ze svého sluhy udělá bohatého muže a díky starosti jeho dcerušky, která nahlási do hotelu návštěvu milionáře v převleku, je omylem považován za zbohatlíka druhý, tentokrát opravdu chudý, výherce téže soutěže. Zbytek už je naprostá klasika - zmatky kolem toho kdo je kdo, zamilování, rozřešení. Ne zas až tolik známý film je dobrým Haasovým a Plachtovým projektem a je radost na něj koukat. Především jejich vzájemné dialogy a Haasovo drzé chování a komentáře jsou geniální. Pár scén je vskutku vtipných. Hudba: Josef Dobeš (22.11.2010)

Příjemná oddechová komedie se skvělým Hugo Haasem. Kadence vtipů zde není tak značná jako u jiných jeho snímků, což je způsobeno tím, že Haas zde nehraje úplný prim, nicméně i tento prostor, klasický prvorepublikový vtip a hra na záměnu rolí je natolik silné téma, že pan Slavínský ho výborně těží. Krásný film, který si zaslouží pozornost. 75% (12.08.2019)

Slavínský, dávný syn hor, často situoval své filmy právě sem, do lůna krkonošských masivů, v jejichž stínu nalézal cosi přitažlivého a zároveň divácky atraktivního. Stejnojmenný román slavného Ericha Kästnera byl v tomto ohledu vlastně jen vhodnou záminkou, jak znovu připomenout to, co bylo Slavínskému nejdražší – půvab zasněžených horských plání, na nichž se odedávna cítil jako doma. Veselý příběh plný nedorozumění a záměn potom před kamerou suverénně ovládají dva výteční komici, Hugo Haas a Jindřich Plachta. Fenomenální Haas si s chutí střihl dalšího ze svých ošumělých strejců, kteří pod rouškou přátelství a nefalšované upřímnosti podnikají jakýsi exkurz do lidských srdcí, maje přitom na paměti, že šaty dělaj člověka. Oslnivý glanc a eleganci prvorepublikových časů výborně evokuje jak všudypřítomný orchestr R. A. Dvorského, tak několik půvabných dívčích tváří. Tak tedy: horám a lyžím zdar! (03.10.2008)

„A proč vy jste se nezúčastnila soutěže? Byla byste jistě dostala cenu, byli by vás poslali na 14 dní do Krkonoš, tam byste si vymkla nohu a zůstala tam ještě déle…“ Ale tolik štěstí mít jeden nemůže. Anebo ano? Jaroušek, „zpustlík, padouch, bídák a obchodník s děvčaty“ má najednou tolik štěstí, že neví, co s ním. A já bych byl také šťastný…kdyby měl Borský alespoň nějaké charisma, vtip či jiskru, ale toho jsem se v tomto filmu nedočkal. Snímek se až zoufale pomalu rozjíždí a ke konci ho Slavínský pro změnu zas zbytečně natahuje. Naštěstí „výplň“ nějaký ten humor přece jen nabízí, a to díky dvojce Haas-Plachta, kteří navzdory slaboučké látce přece jen tu a tam pobaví nějakým povedeným výstupem či hláškou. Takže podobně jako v případě např. Bílé vrány, Okénka, Přítelkyně pana ministra či Právě začínáme to bude zas jen průměr (i když lepší) pro komedii Vladimíra Slavínského. „Taky máte docela hezký pokoj. To ujde.“ - „Líbí se vám?“ - „Ovšem. Já ovšem nemám ve svém pokoji koberec, ale…ale za to zase nemám ani lustr.“ (05.01.2020)