Tři muži ve sněhu

Příjemně koukatelný film a docela i zábava, kterou pozdvihly nahoru hlavně výkony třech hlavních herců, třech mužů ve sněhu, a sice Hugo Haase v postavě továrníka Bárty vyžívajícího se ve vydávání se za chudého hosta, dále Vladimíra Borského v roli mladého nemajetného a nezaměstnaného dr. Hájka a Jindřicha Plachty jako prvotřídního a hlavně věrného a obětavého komorníka Jana, podle jeho slov, věčně závodícího se svým vozíkem. Ti všichni se nakonec setkávají v luxusním hotelu Imperial, kde mezitím dochází k různým humorným scénám a komickým záměnám, které se ale rázem vyřeší. Průměrná dobová komedie, Slavínského standart. (18.11.2007)

„A proč vy jste se nezúčastnila soutěže? Byla byste jistě dostala cenu, byli by vás poslali na 14 dní do Krkonoš, tam byste si vymkla nohu a zůstala tam ještě déle…“ Ale tolik štěstí mít jeden nemůže. Anebo ano? Jaroušek, „zpustlík, padouch, bídák a obchodník s děvčaty“ má najednou tolik štěstí, že neví, co s ním. A já bych byl také šťastný…kdyby měl Borský alespoň nějaké charisma, vtip či jiskru, ale toho jsem se v tomto filmu nedočkal. Snímek se až zoufale pomalu rozjíždí a ke konci ho Slavínský pro změnu zas zbytečně natahuje. Naštěstí „výplň“ nějaký ten humor přece jen nabízí, a to díky dvojce Haas-Plachta, kteří navzdory slaboučké látce přece jen tu a tam pobaví nějakým povedeným výstupem či hláškou. Takže podobně jako v případě např. Bílé vrány, Okénka, Přítelkyně pana ministra či Právě začínáme to bude zas jen průměr (i když lepší) pro komedii Vladimíra Slavínského. „Taky máte docela hezký pokoj. To ujde.“ - „Líbí se vám?“ - „Ovšem. Já ovšem nemám ve svém pokoji koberec, ale…ale za to zase nemám ani lustr.“ (05.01.2020)

Přestože jsme doma dost koukali na filmy pro pamětníky, Tři muži mi nějak unikli a tak jsem byla jednoho nedělního odpoledne nadmíru příjemně překvapená, jak milý je to film! Hugo Haas hrál vždycky hrozně nenuceně a civilně, to se mi líbí dnes třeba na Bolku Polívkovi, že se klidně zakoktá, přeřekne, nevím jak to popsat, prostě mluví jako normální lidi. No a Plachta! S ním mám jeden problém, vždycky mě hrozně dojímá, nevím čím to je, vždycky mi nad ním ukápne slzička. O Slavínského komediích jsem někde četla, že jsou jednoduché a naivní, no, nevím, připadá mi, že převyšují značnou část dnešní filmové produkce, zvláště pak prostoduchých amerických romantických komedií.... (12.01.2010)

Výjimečná česká adaptace Ericha Kästnera přišla právě včas, aby nabídla ideální námět pro klasickou veselohru Slavínského střihu. Kästnerův román Drei Männer im Schnee z roku 1934 (česky 1935) si lze snadno už na papíře představit jako ideální látku pro film v hlavní roli s Hugo Haasem. Má tolik společného s hlavními motivy sociálně kritických komedií, které patřily mezi nejčastější témata českého filmu 30. let. Roztomilé problémy továrníka Bárty, který se vydává za nemajetného výherce soutěže o luxusní pobyt v horském hotelu jsou ideální platformou pro sérii laskavého humoru a vtipných dialogů. V ženské verzi stejný motiv známe v letní verzi pod názvem Dva týdny štěstí. Ke kopii, kterou prodává Filmexport snad tolik, že nestabilní obraz a neostrý obraz je chyba přepisu, což je bohužel fexovský standard. (29.08.2020)

Bez Haase by byla tahle komedie stěží poloviční, a i s ním jde spíše o průměrnější film. Námětem je klasická záměna osob, bohužel příliš jednorozměrná a lajdácky napsaná. Děj nemá čím překvapit a vtipnost z něj doslova vydupali vynikající Hugo Haas a Jindřich Plachta. Jaroslav Marvan se v ději sotva mihl a Věra Ferbasová zůstala trestuhodně nevyužita. (20.07.2020)