Zlatý člověk

Kdysi kdosi diagnostikoval mou zálibu v klasické/naivní filmografii, která u většiny současných lidí vyvolává možná tak úsměšek, za poťouchlost až recesi. Strojené monology lékaře Jáchyma sice vedou k průběžnému uchechtávání, některé citové výlevy obou hlavních dam jsou také k pousmání, ale když se profesor Partyk podívá nebo promluví, tak se jakákoli pochybnost o filmu Zlatý člověk per prima hojí. Z celého filmu je nejsympatičtější právě idealizovaná postava poněkud nešťastného lékaře, který by "chtěl od života jen prosté lidské štěstí". Díky svým zkušenostem má totiž nad všemi červenoknižními zápletkami, kvůli kterým by se všichni hromadně uplakali nebo zasebevraždili, velmi příjemný a poučný nadhled. Navíc se pan Korbelář moc hezky poslouchá a s ohledem na charismatické vystupování dává smysl i jeho udivená sebekritická poznámka směrem k tajně zamilované asistentce Jožce: "co na mně vidí?"... Ve filmu se mluví krásnou češtinou, takže občas si pustím film jako zvukovou kulisu k práci a některé pasáže už mám v uchu - výborná je zejména hláška primáře Boučka, když se ptá Jáchyma na pletky s paní Partykovou: "Tak sedněte si a povídejte. Ale ne mně lhát! Nebo vám vynadám! Víte, že pro to daleko nejdu!" - takový klenot se v současných scénářích příliš nevyskytuje ;-) (20.02.2015)

Ve minimálně dvou filmech ( Sobota , Zlatý člověk ) H. Vítová si stěžuje že je v domácnosti sama a opuštěná .Manželé jsou neustále v práci . Tvl co to byly za chlapi tenkrát ? Udělám ženě 2 fakany a starej se tvl. Marně přemýšlím v jakém prvorepublikovém filmu je vidět kompletní rodina s malými dětmi . Nebo vidět těhotnou .  Slavínský měl zůstat u komedií , komedie točil rozhodně lepší . (17.01.2024)

Děsná záležitost, jíž podkopává hlavně Slavínského tragická režie, scénář a zbytečně natažená stopáž. Kdyby příběh končil rozlukou Partyka s Pavlou a ženitbou s Jožkou, pořád by to byla telenovela, leč v rámci únosnosti. Jenže právě v onom bodě se film přehoupne do ještě podstatně horšího epilogu, kde už jde veškerá logika, rozum i vkus úplně do kytek. Plus si zaslouží zobrazení Partykových a Jáchymových gay tendencí, což je samozřejmě ale dáno dnešním chápáním a jde jen o výsledek špatných dialogů. Otomara Korbeláře jsem měla zapsaného jako charakterního charismatického herce a doufám, že si dojem opět brzy napravím. (30.12.2011)

Lídu Merlínovou mohu a Korbeláře s jizvou přes celý obličej samozřejmě také. Inu exotika. Zita Kabátová má sympatický a praktický účes, Hanka Vítová jest též dekorativní. Z historického hlediska oceňujeme také debut na plátně české Shirley Temple - Jiřiny Bohdalové v roli dcerky zraněného dílovedoucího. Její plánovaný debut v Pižlovi a Žižlovi na cestách nevyšel, nyní tedy již byla smůla zažehnána a Jiřina ostatně hraje dodnes. Z pohledu zcela jiného vítáme intimní přátelství mezi Korbelářem a Schránilem ;) (13.08.2010)

Když se Slavínský snaží bavit, většinou mě nudí k smrti. Když ovšem točí vztahové drama, baví mě královsky, protože (pravděpodobně nechtěné) homoerotické jiskření mezi panem profesorem a jeho sekundářem je mnohem procítěnější než cokoli, co se týká paní Pavly. A z vizity: "Když nebudete, chlapci, zlobit, povím vám zítra ohromnou anekdotu," by si měl vzít příklad každý primář. O té ódě na cigarety nemluvě. (31.08.2012)