Vy neznáte Alberta...

Ono stačilo přečíst si jméno režiséra a věděl bych, že tenhle film nebude pro mne to pravé. Šlégl byl výborný herec, ale jen podprůměrný režisér. Na rozdíl od řady předřečníků nemohu chválit ani Járu Kohouta ani jiné představitel, ale hlavní slabinou je děj této rádoby taškařice. Snad jediný světlý bod byl na konci, když se Albert Kalvoda domníval, že je mrtvý... Ten tah s růžovým kombiné jsem od jeho autorky moc nepochopil. (16.12.2019)

Zatímco Evropu si podmaňují nacistické holínky, v českých biografech zní bujarý smích. 1) Roztomilá taneční čísla a chytlavě vemlouvavé melodie s texty, jejichž lehce bulvární neomalenost se s léty přerodila v jakési až cimrmanoidní popěvky, chytnou za srdce od první minuty. Který pak mládenec, který pak mládenec, když sám je se svou panenkou, se modlí růženec? Která pak dívčina, která pak dívčina se zdráhá, když ji chlapec v cestě líbat začíná?_____ 2) Expresivní herectví - neherectví 36letého Járy Kohouta sice není přímo můj šálek kávy, ale celkové dadaistické atmosféře snímku jen přidává._____ 3) Miliónová výhra nebyla málo. Uvádím úřady stanovené nejvyšší možné ceny životních potřeb v protektorátních korunách v polovině roku 1940: chléb - 3/kg, brambory - 0,82/kg, cukr - 7,20/kg, mléko - 2.20/l, vejce - 1,30/ks, vepřové maso - 21/kg. Plat služky se pohyboval kolem 340 K/měsíc, čeledína až 400 K. Zedník měl kolem 5 K/hod, zatímco přidavač 3,50 K. Do klína mi pad´ milión, nedá mi vyspat milión, naladím hned po ránu veselou tvář, aby to každý věděl, je ze mě milionář. Teď už se vůbec netrudím, hned jak se ráno probudím, personál stojí u mé postele, nesou mě sloužící do vonné koupele, co na penězích záleží, mně miliónek náleží._____ 4) Závěrečný pochod sirotků považuji, milý komentátore Peabody, za vyvrcholení celého díla. Rodní sirotci po matce i po otci, přišli jsme ti poděkovat, dobrodinče náš. Vítej vesele na duchu i na těle, ať se tady na tom světě vždycky dobře máš. Kéž se všechno povede, na co jenom sáhneš. Kdo ti něco provede, budiž potrestán. Rodní sirotci po matce i po otci volají: náš dobrodinče, buď nám zachován. (24.12.2014)

Jednoduchá lidová zábava postavená na jednom herci. Ze začátku je dojem trošku rozpačitý, později si však divák zvykne. Přemíra hloupoučkých popěvků se postupně vytrácí a ke slovu se dostávají i lepší herci, kteří zvedají úroveň o stupínek výše. Mám na mysli hlavně Filipovského, Pištěka a Fialu. Tahle bláznivá komedie není žádné veledílo, ale dokáže pobavit. Jára Kohout se docela překonával. Navštívit jeho přestavení byl určitě zážitek. Škoda, že byl právě tento herec po více než 40 let vymazán z naší filmové historie. Snímek nebylo možné (až na jednu výjimku) shlédnout více než 70 let. (18.09.2014)

Poslední filmový počin Čeňka Šlégla, který po válce musel skončit s hraním i režírováním. Naopak Jiří Karásek a Jaroslav Víchovský napsali úplně první scénář. Podle mého názoru však Č. Š zakončil kariéru efektně. Příležitost k hlavní roli zde dostal Jára Kohout, který se jí zhostil výborně. Jasně tak ukázal, jaké komediální sklony má a jaký potenciál v něm dříme. Film obsahuje řadu písní, tančí se v něm a dokonce dojde i na převleky. Z dnešního pohledu je zajímavé třeba i to, že se výherce milionu označoval jmenovitě v novinách, což je dneska něco naprosto nemyslitelného. (15.07.2024)

Jára Kohout in dem verrückten Lustspiel. V době Protektorátu byli lidé za podobnou zábavu jistě vděčni a také mně film zpříjemnil jedno volné odpoledne. Ovšem v poměrně kvalitní protektorátní kinematografii ho prostě nemohu zařadit mezi ty lepší, na to se až příliš podbízí lidovému (ne)vkusu. Snímek je k dispozici na YouTube, hlavně jej nevypínejte po pár minutách, to nejlepší přijde až v závěru. (10.12.2020)