Jára Cimrman ležící, spící

Vrchol nádherně absurdní mystifikace divadla Járy Cimrmana, je převedený do celovečerní podoby. I když tvůrci sami nevěděli zda film vůbec natočit, nakonec tu zanechali až neuvěřitelně českou záležitost, která je takovým výpravným ohlédnutím hlavně za českými velikány. Petr Čepek je ve své dvojroli výborný a daleko převyšuje i samotného Svěráka, který po letech dodává, že nebyl se svým výkonem moc spokojený. Ovšem nejen pro milovníka jejich divadla, to je překrásná podívaná, která má jednu vadu na kráse. Onou vadou je lov na zajíce, kterou sám režisér popisuje jako masakr, a které po dlouhá léta litoval. Nicméně vyjímečnost, autorská originalita a jedinečnost filmu je neoddiskutovatelná. (05.04.2013)

"Tyrš, ten říká: Přeskoč, přelez, ale nepodlézej. Já říkám: můžeš i podlézt, ale pak se zase narovnej." Hus, Komenský, Smetana, Cimrman a možná i Nývlt. To pořadí českých velikánů samozřejmě není správně, ale dejme šanci vyniknout i těm, kteří nikdy nevynalezli dynamit, telefon, pojistku, kinematograf či dvojdílné plavky. Pro mne je tohle základní dokument o životě geniálního, leč nekorunovaného Největšího Čecha, který nemůže v srdcích našeho národa nikdy zemřít, přestože o jeho narození panují jisté neopodstatněné pochybnosti. (26.06.2011)

"Dobrý den, doktore Holube. Jedete letos zase do Afriky? - Doma bude! Už se narajzoval dost." Jako milovník her Járy Cimrmana jsem si nemohl nechat ujít hraný životopis od tvůrců Smoljak a Svěrák. Dílo je to asi všeříkající. Od narození, přes pubertu až poslední vidění Járy. Bavil jsem se, někdy i smál, ale stále preferuji samotné hry. Přeci jen zas tolik humoru to v sobě nemá. I když některé scény se Smoljakovi povedly. "Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filozofem za posledních sto let byl český velikán Jára Cimrman! Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat...“ (60 %) (24.03.2018)

Veľmi dobré, ale napr. scéna s králikmi je dosť odveci a nepochopiteľná (ale ako som sa dozvedel z "making of" Svěrák tú scénu nenávidí a Smoljak ju považuje za svoj najväčší režisérsky omyl), tak isto scény s vynálezmi nič moc... Nahlas som sa zasmial možno raz, ale to pravé "pobavenie" trvalo počas celého filmu... (09.01.2009)

Tohle přiblížení největší obskurní osobnosti českých dějin na jednu stranu vděčně variuje historii v různých vtipných sekvencích, jejichž obecnou pointou je selhání protagonisty z důvodu kombinace velkých ambic, smůly a vrtáctví, ale zároveň je prodchnuté zvláštní povědomou melancholií. Jak je Smoljakovým zvykem, film je natáčený výlučně jen ve skutečných lokacích a povětšinou v období podzimu. Sešeřelost obrazu v důsledku využívání slabého přírodního světla, cit pro ikonické obrazy ladovského venkova (všudypřítomná boží muka při cestách, rozložité aleje opadajících stromů, meze a sedlácká stavení) a všeobecná atmosféra konce jedněch dějin, kam protagonista patřil, je kombinováno s tehdy současnými pasážemi, ve kterých se o něm lidé dozvídají skrze fetišistickou výstavku věcí jeho každodenního užívání, což je i dnes celkem trefná poznámka o tom, v co se nakonec proměňuje historie a její aktéři. (20.03.2019)