Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Valerie Kaplanová, Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Marie Drahokoupilová, Vladimír Svitáček, Jaroslav Vozáb, Petr Kostka, Míla Myslíková (více)Obsahy(1)
Filmem Jára Cimrman ležící, spící se nám představuje fiktivní postava všestranného génia naší minulosti, protagonisty desítky her, uvedených v pražském divadélku, nesoucím jeho jméno. Filmový příběh, v němž se Cimrman poprvé zhmotnil do konkrétnější podoby, je tvořen několika "rekonstruovanými" epizodami z jeho života, zasazenými do rámce exkurze v jeho světničce ve vsi Liptákov. Jednotlivé kapitoly, prodchnuté typickým humorem autorské dvojice Smoljak - Svěrák, přinášejí většinou zcela nový pohled na dosud neznámé "aspekty" Mistrova života a díla... (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Recenze (560)
Zábavná a hlavně inteligentní osmdesátiminutovka z historie českých lůhů habsburských z geniálních hlav pánů S+S. Dávám čtyři kousky, protože po většinu stopáže jsem se přeci jen za břicho nepopadal. To nastalo pouze částech s Petrem Čepkem, ten mi dal setsakramentsky zabrat. Je to klasika, doporučuju. 89% ()
Obdivujem ľudí čo dokážu vymyslieť fiktívnu postavu a uzavrieť ju do sveta tak, aby všetko okolo nej sedelo. Od detstva, cez štúdiá, vynálezy... až po udalosti spojené s pádom nenávidenej monarchie. To si myslím, že sa Svěrákovi a Smoljakovi podarilo na jedničku. Veľmi rád by som chcel vedieť, ako ich postava nedoceneného génia Járy Cimrmana vlastne napadla. To by určite bolo zaujímavé rozprávanie. 80/100 ()
Celá mystifikace pana Smoljaka s panem Svěrákem je úžasná. Stejně tak je úžasná postava Járy Cimrmana.Tvrdím, že tenhle film, ač nedosahuje kvalit divadelních her, je úžasný.Můžeme s tím nesouhlasit. Můžeme o tom vést i spory. Ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Některé scénky byly naprosto excelentí ( procházka Prahou, nebo Cimrmanovy rady světovým osobnostem při tvorbě jejich děl. Stopáž ideální. Já se bavil, ale uznávám, že tenhle humor nemusí oslovit úplně všechny. ()
Nádherný mystifikační klenot české filmové a obecně kulturní pokladnice... Filmové rozvíjení fenoménu fiktivního českého génia vpravdě renesančních rozměrů v rukách režiséra Smoljaka nabralo zajímavý rozměr. Nejedná se o klasický biografický film, ale o jakýsi rámcový pseudodokument k bádání teatrologa (Josef Abrhám), do něhož je životopis Cimrmanův zasazen (z pseudodokumentární formy pramení také velká část komiky snímku)... To, co dělá z výplodů autorského dua Svěrák-Smoljak skutečně velká nadčasová díla, je samozřejmě obsaženo i v tomhle filmu - tak kupříkladu již samotná národní identita Cimrmanova - ,,český" génius je typický jedinec obývající středoevropský prostor, jehož národnost je z geografické a historické povahy sporná, národní škatulky totiž přinesla až vlna národních obrození valící se Evropou a s ní příchozí vzepjatý nacionalismus, symbolické je usazení Cimrmana do pomezí česko-rakousko-německého (byl asi tolik Čechem, na kolik je dnes Čechem Milan Kundera)...; extrémní zalidnění obrozenecké Prahy velkými osobnostmi NO, které odráží představu malé české kotliny, kde se všichni znají a dívají se vzájemně do talíře; typický mýtus o českém člověku, který vstoupí do struktury nějakého systému a postupným latentním působením ho ideologicky rozloží zevnitř (Cimrman coby vychovatel u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este); symbolicky ztvárněná dekadence doby před první světovou válkou ve scéně honu na zajíce oblečené v komických a ponižujících převlečcích; Tyršovo heslo ,,Přelez, přeskoč, ale nepodlez" aplikované na český národní charakter ve výstižné variaci ,,Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat..."; poklona estetice éry němé grotesky (Cimrmanova školní léta strávené v dívčí škole...); obrozenecká vize učitele coby posla vzdělanosti a nositele všeslovanských ideí; individualistická koncepce dějin (Cimrman je největším hybatelem dějinného vývoje); absurdita zobrazovaných faktů (Cimrman patentující si vynálezy vždy několik chvil po kolegovi, radící dobovým velikánům a zhmotňující se tak v jejich inspiraci, žijící do svých 16 let v přesvědčení, že je dívkou...); kongeniální stylizace a s ní spojená příznakovost jazyka (,,šosáctví doby"...)... Fenomén fiktivního českého génia byl dotažen k dokonalosti, když se jeho jméno dostalo do jedné americké encyklopedie Kdo byl kdo... To byla asi ta největší satisfakce pánům Svěrákovi a Smoljakovi...a další přikládám já na konci tohoto komentáře: Děkuji Vám, pánové, udělali ste můj život radostnější... ()
Jára Cimrman, jakožto nejoblíbenější fiktivní Čech se i v anketě o nejoblíbenějšího Čecha objevil hodně vysoko, že TAKŘKA přeskočil i Božského Karla, což ho rozhodně nepoznamenalo. Já jsem po shlédnutí tohoto filmu prozatím žádnou divadelní hru o něm neviděl celou, ale u tohoto filmu jsem se i tak musel neskutečně smát. Takových narážek na minulost, taková zábava, ta může vypadnout opravdu jen z pera Svěráka a Smoljaka. Je to totiž tak hezké sledovat život Čecha, který vlastně nikdy nežil, ale který zná celý národ. Právě pro Svěráka a Smoljaka to musí být opravdu nádherný pocit vědět, že stvořili něco, nebo v tomto případě někoho, který bude znát celý národ dejme tomu dále i po několik století. Protože Jára Cimrman se jen tak nezapomene. Tento všeuměl z Liptákova totiž nikdy nezůstane nepoznamenán. --- Pane Holube, tak kam budete raisovat příště? - Nikam nepude, už se nacestoval dost - Tak asi nikam no. ()
Galerie (11)
Photo © Filmové Studio Barrandov
Zajímavosti (36)
- Scéna, v níž je vyvěšen obří obraz moře a následně pochoduje sokolský průvod, se natáčela v den, kdy měl pohřeb Leonid Iljič Brežněv. Někteří přihlížející lidé netušili, že se zde natáčí film a jeden z nich podle Zdeňka Svěráka prohlásil, že "Sotva Brežněv natáhne brka, tak už se Sokolové rojej." (#47)
- Do role Járy Cimrmana zvažovali tvůrci více herců. Ladislav Smoljak se ovšem rozhodl sám a Zdeněk Svěrák se o své hlavní roli dozvěděl nečekaně z rozhlasu. Po letech přiznává, že se svou rolí není úplně spokojen. (mchnk)
- Ve scéně se střílením zajíců v oblečcích se ve skutečnosti nejednalo o zajíce, ale o králíky. „Myslivci nám řekli, že je nesmyslitelné, aby zajícům dali oblečky. Že by ta zvířátka přitom dostala infarkt, a tak byli pro tu scénu vychováni králíci. Vzhledem k tomu, že byli pořád v kotcích, nebyli zvyklí běhat, takže se na place spíše šourali," uvedl režisér Ladislav Smoljak. (alonsanfan)
Reklama