Kulový blesk

Megalomanská bytová dvanáctisměna je dokonale připravena (stejně jako půdička, kde se to paní Jechové bude věšet) a nyní již jen zbývá doufat, že se neobjeví nějaké nepatrné trable. Třeba, že by někdo pokazil akci tím, že by si to rozmyslel, nestihl se oženit nebo dokonce zbaběle zemřel. O zajištění akce a překonávání drobných problémů se však stará organizačně všehoschopný Dr. Radosta, podporovaný rychlou spojkou Ing. Severínem a pod takovým vedením nelze o úspěchu akce pochybovat, tedy pokud bude dodržena žádost: "Osobo, vraťte mi ty housle". (17.12.2008)

Kdyby dostali více prostoru Hrušínský a Svěráka nebo dokonce dostali prostor ke společné diskuzi, tak by snímek dostal pět hvězd, takhle mu těsně unikly, protože mě Abrhám osobně neoslovuje (beru ho za kvalitního herce), přestože jeho postava byla skvělá (hlavně vnitřní myšlenky), což je práce scénáristů, díky nimž vzniklo opět spoustu výborných hlášek, jedině scéna opilství se moc nepovedla... (02.06.2015)

(2x) Další velmi přeceňovaná věc dvojice Svěrák – Smoljak /Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero/. Zatímco u těch dvou jmenovaných snímků více méně schytávám nějaký dobře zpracovaný originální námět, výrazní komediální spád i důvod, proč jde o kultovní filmy (byť mě zrovna možná nenadchly), zde mám místy pocit, že se to celé nepovedlo vůbec. Jistou hodnotu tomuto filmu dodávají dva mistři různého oboru - Rudolf Hrušínský a Karel Kalaš. Doslova geniální je úvod ve stylu cimrmanovským seminářů, kde Rudolf H. přednáší za doprovodu nejrůznějších otázek (včetně hezké opakované hlášky s nabídkou staré dobré brazilské kávy!) plán nezvyklé akce, pan Kalaš zase dostal své sólo uprostřed filmu, kde předvádí svojským stylem árii z Mozartovy opery. Škoda, že tak pěkný není dle mého názoru celý film. Skoro všechno ostatní v nezvyklém režijním spojení Podskalský + Smoljak se tváří sice taky jako komedie, ale uvnitř to na mne působilo jako depresivní drama na pozadí šílených nesmyslů. Všechny ty gagy občas mají svůj vtip, ale v tak strašně pomalém spádu a depresivní atmosféře budí spíše dojem dalších hluchých míst, jenž působí směšně a trapně současně (násilná havárie auta do plotu při předvádění vynálezu, hluchá svatba důchodců, půlnoční rámus s nácvikem stěhování a opilým Abrhámem,..). S odstupem času může být přidanou hodnotou akorát neideologické zobrazení života lidí za socialismu, ale jinak to podle mého názoru hodně zestárlo. Ale poté, co jsem před časem film v polovině s nechutí vypl, je to pokrok a já konečně dostal chuť na dobrou brazilskou kávu, mistře...! (55%) (01.04.2017)

Jestli je mi nějaký humor fakt blízký, tak ten pánů Svěráka a Smoljaka. A jestli se na některé filmy můžu v průběhu let dívat znova a znova, tak jsou to z českých hlavně ty jejich. Kulový blesk je podle mne z těch nejlepších - situace i lidi jsou prostě ze života a ten film vlastně končí docela hořce. (21.08.2007)

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)