Kulový blesk

Koniec sedemdesiatych rokov nebol pre československú, presnejšie povedané českú, komédiu príliš priaznivý. Nájdeme tam crazy komédiu Což takhle dát si špenát, sci-fi komédiu Zítra vstanu a opařím se čajem a podobné pokusy. Nad šedý priemer vynikli originálna Adéla ještě nevečeřela a Kulový blesk. I keď pravdupovediac Kulový blesk u divákov bodoval predovšetkým hojnou účasťou vtedajších populárnych hercov a u mňa osobne najmä dvojicou Smoljak-Svěrák s ďalšími cimrmanovcami. Z dnešného hľadiska je to už poriadne zostarnutý film, ktorého nuansy mladý divák ani poriadne nepochopí. Tri hviezdičky sú v podstate z milosti, pretože mi na spočítanie počtu zasmiatí postačí jedna ruka. Výskyt Kulového blesku v prvej trojstovke najlepších filmov všetkých čias je pre mňa väčším pobavením, než celý film. (03.09.2012)

„Chladne vám dobrá brazilská káva.“ Ak vezmeme do úvahy všetky filmy, v ktorých sa angažovala brutálna dvojka Svěrák/Smoljak, nie je Guľový blesk tým najlepším. I tak je to pecka, ale jednak postáv je fakt priveľa, rôznych dejových odbočiek detto a nie úplne mi sedel vnútorný Abrhámov monológ, ktorý nejeden raz „nahlas“ hovoril to, čo bolo z tej-ktorej scény zrejmé. Napr. v Marečku, podejte mi pero! fungujú scény s dvoma desiatkami postáv v jednom zábere navzájom sa prekrikujúcich, komunikujúcich a dostávajúcich sa do vzájomnej interakcie, báječne a na jednotku s hviezdičkou. Tu to bolo zrežírované predsa len troška ťažkopádne a chaoticky. Tiež ma sklamalo, že film načne toľko tém, rodín a podzápletiek, že keď som si myslel, že sa to poriadne rozbehne... tak to skončilo. Mnohé postavy sa vytratia. (01.01.2024)

Geniální šílenou dvanáctisměnu bytů jsem viděl teprve teď. A je to napěchované jedním gagem za druhým včetně legendárního Máte sklep a Máňa říkala, že to neni směroplatný. Jedno z těch stěžejních děl autorské dvojice S&S, které táhne celá plejáda tehdejších herců v čele s Hrušínským i nejznámější neherečky Milady Ježkové. Přesto všechno považuji Vrchní Prchni za to lepší, kde hlavní roli hraje Abrhám. (22.11.2021)

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)

Smoljak, Svěrák na Hrad, pro nějaké vyznamenání, ale už! (teď mě ale tak napadá, že on je Klaus nemá moc rád, co?). Naprostý skvost mezi českými komediemi, o něco méně známý než Mareček či Vrchní, prchni (nezaslouženě)... Formální mimořádně vynalézavý (scény noční "zkušební směny" ,minutový záběr na piáno,podbarvený Mozartovým Donem Giovannim, symbolizující odchod starého Mistra,...), scénáristicky a komediálně vybroušený (ostatně, jako většina ostatních děl Cimrmanovců), z mnoha gagů vzpomeňme na "Už si dostal v osm do držky?", "SPINKAT! OKAMŽITĚ SPINKAT!", "Severín/Einstein podoba", či "Ke druhé koleji přijel osobní vlak". Celé je to zároveň něčím víc než samotnou komedií - o čemž svědčí například mimořádně milá postava Mistra Bílka, který hořkosladce bilancuje život či o něco méně vydařené téma "rozseklé" rodiny Tkadleců. Zbytek už ovšem srší vtipem v tom nejlepším slova smyslu - absurdní humor (Abrhám na svatbě důchodců) střídá komika situační, až ztřeštěná (Severín), všechny postavy jsou něčím zajímavé a směšné, zj. snad nejslavnější naturščik českého filmu Milada Ježková v roli paní Jachové. Tu byste ve skutečném životě prostě zabili. Další dva výkony hodné podtrhnutí - Smoljakův šílený Severín (podle mě jeho nejlepší role) a Hrušinského nelidsky schopný organizátor Kulového Blesku, dr. Radosta. Samozřejmě výborných výkonů je tu celá řada (obligátní Abrhám - zj. jeho opilecká kreace nezapomenutelná), najde se i pár slabších (třeba ta ženská na svatbě... jak ta mohla prolézt castingem, nepochopím nebo pan Tkadlec). Pro mě je Kulový Blesk jednou z nejlepších a nejkvalitnějších komedií, které u nás vznikli. 100% (25.06.2006)