Reklama

Reklama

Obsahy(1)

S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (456)

petaspur 

všechny recenze uživatele

Těžko může být pro herce něco těžšího, než sehrát humorné divadelní představení v prázdném sále, kdy pouze v první řadě sedí schvalovací komise, která ovšem musí zachovávat vážnost svého úřadu a nesmí se smát. Naopak musí mít ke všemu připomínky a hledat skrytého nepřítele státu i v těch větách, které znějí neškodně. Pro hodnotitele je však nejhorší skutečnost, že v tomto divadle nemají žádnou aktuální angažovanou tvorbu a pořád si tam povídají něco o První republice, jakoby to nějak pomohlo zlepšit splnění plánu další pětiletky výstavby socialismu. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

"Já chci bejt spravodlivý a chci bejt demokrat!" Jestliže lze z tvorby Svěráka & Smoljaka něco označit alespoň zčásti za drama, tak právě Nejistou sezónu, byť zde nese pouze označení komedie. Nejblíž ale má asi k hranému dokumentu. Narozdíl od jiných "divadelních" kino filmů té doby jako Šašek a královna nebo Jonáš a Melicharová, které pouze předvádějí konkrétní divadelní poetiku v úpravě na filmové plátno, Smoljak v tomto snímku přináší i jisté poselství. Postupné "tání ledů" koncem 80. let umožnilo otevřený pohled na uměleckou cenzuru za minulého režimu, s odstupem času velice zajímavou problematiku, jež poznamenala tvorbu celé generace československých umělců. Zde v obrazu již uplynulých let ještě zažíváme absurdity, kdy si soudruzi z Ministerstva kultury museli dávat veliký pozor, aby se při své práci cenzorů a hodnotitelů nahlas nezasmáli (nezávidím jim prakticky v žádném směru). Pěkné divadelní ukázky jsou cenné nejen zdokumentováním herců DJC (Svěrák, Čepelka, Weigl, Brukner a další) na jevišti v době, kdy televize ještě stále nezaznamenala ani jedno představení DJC, ale mezi nimi i účastí pak brzy zesnulého Jaroslava Vozába (uhlobaron v závěrečné hříčce se smrtkou). V zákulisních scénách československý divák zase ocení i netradiční herecký casting zajímavých osob kulturního života (filmový režisér Karel Kachyňa, ředitel Supraphonu Jiří Šrámek). Velice cenný kousek tohleto! :-) (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "30 dnů se světovou kinematografií" – 2018) ()

Reklama

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Bezpochyby to nejdramatičtější co se kdy objevilo ve tvorbě Smoljak a Svěrák. Přestože mám od těchto pánů radši komedie i toto mě nesmírně zaujalo. Jediné co nechápu je rok natočení snímku. Nečekal jsem, že v roce 1987 může vzniknout něco co se vysmívá státním úředníkům pro kulturu (cenzorům). Vždyť film líčí skutečné potíže, které s těmito lidmi tato autorská dvojice měla. Není poněkud paradoxní, že komunističtí pohlaváři kteří vyčítali Divadlu Járy Cimrmana malou politickou angažovanost a téměř za každým protirakouským heslem viděli heslo protibolševické, tenhle snímek nestopli nebo alespoň neupravili? Že by měli strach z celkové oblíbenosti Svěráka a Smoljak a proto se neodvážili do jejich scénáře zasahovat? Možná, ale proč teda to neustále útočení na jejích hry? Opravdu zvláštní. 85% ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Takový líně tekoucí film, čímž však vtahuje do hlavního toku problémů té doby s netradičním divadlem a jednotlivými představeními, boji s komisemi, obhajováním se, ale i se sebou samotnými, nedochvilností, bokovkami, vztahy. Jak jde každý den našich životů za dnem, tak se zde střídá jeden divadelní večer s druhým, podle toho tedy i to pomalé plynutí. A přitom kromě určitého cynismu, rýpanců a vtipů i prvky nostalgie a zaujetí. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Jára Cimrman - politický. Oceňuji odvahu tvůrců; natočit film o tom, jaké útrapy čekaly na umělce v éře socialismu - a to v éře socialismu!- muselo být složité a tvůrci už tak ,,ideologicky sporného divadla" si tím určitě nepolepšili. Boj s blbostí režimních schvalovatelů i smutné zastřešení filmu - jen co se divadlo někde usídlí a něco se mu podaří, už se zase musí stěhovat, to jsou velmi silné a pozoruhodné momenty. Nedávám ale plné hodnocení, protože typických cimrmanovských hlášek, které tak milujeme, je ve filmu velmi málo a řada scén je takový second-hand (značnou část filmu zabírají ukázky z představení, které ale každý pravidelný divák Cimrmanů zná nazpaměť). Přesto pro milovníka tohoto divadla zajímavý pohled pod pokličku a zároveň dokument o velmi smutné době, jaká se snad nebude opakovat... ()

Galerie (8)

Zajímavosti (43)

  • Petr Bouček (Petr Brukner) řekne Kydalovi (Ladislav Smoljak) poté, co udělá chybu v představení „Dobytí severního pólu“: „Vidíš a ty nás vždycky péruješ!“ Původně však bylo ve scénáři: „Vidíš a ty nás vždycky jebeš!“ (mnaucz)
  • Většina představení, která se ve filmu sehrála, mají špatnou podobu semináře. Např. v „Cimrmanovi v říši hudby“ přednáší Jaroslav Weigel, ale na židli sedí i Zdeněk Svěrák. To se však nikdy nemohlo stát, poněvadž se spolu v této hře střídali v roli Colonel. Dále v „Němém Bobši“ přednáší sice Miloň Čepelka, ale správně se v přednáškách alternace neliší, tedy správně by měl přednášet Ladislav Smoljak. V samotném „Poslu z Liptákova“ je seminář sám osobě špatně poskládán co se přednášek týče. Např. část přednášky o Univerzálním ptakopyskovi, kterou ve filmu přednáší Jan Hraběta, je ve skutečnosti přednášky představitel Hlavsy, tedy v době filmu Jaroslava Weigla nebo Miloně Čepelka. Fakticky by v semináři měli vystoupit pouze Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Zdeněk Svěrák a Jan Kašpar. (mnaucz)
  • V šatně svého nového působiště mají členové souboru vyvěšen plakát polské divadelní hry „Tato, tato-sprawa się rypła“, kterou napsal Richard Latko a začalo ji hrát Divadlo Rozmaitości ve Varšavě 2. října 1977. V roce 1984 vznikl na základě této hry film Sprawa się rypła. (sator)

Související novinky

Letní filmová škola se blíží

Letní filmová škola se blíží

19.07.2019

Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, představí v sekci Ikona méně známou tvorbu i nejzásadnější snímky rakouského režiséra, držitele dvou… (více)

Reklama

Reklama