Nejistá sezóna

Těžko může být pro herce něco těžšího, než sehrát humorné divadelní představení v prázdném sále, kdy pouze v první řadě sedí schvalovací komise, která ovšem musí zachovávat vážnost svého úřadu a nesmí se smát. Naopak musí mít ke všemu připomínky a hledat skrytého nepřítele státu i v těch větách, které znějí neškodně. Pro hodnotitele je však nejhorší skutečnost, že v tomto divadle nemají žádnou aktuální angažovanou tvorbu a pořád si tam povídají něco o První republice, jakoby to nějak pomohlo zlepšit splnění plánu další pětiletky výstavby socialismu. (29.11.2008)

"Já chci bejt spravodlivý a chci bejt demokrat!" Jestliže lze z tvorby Svěráka & Smoljaka něco označit alespoň zčásti za drama, tak právě Nejistou sezónu, byť zde nese pouze označení komedie. Nejblíž ale má asi k hranému dokumentu. Narozdíl od jiných "divadelních" kino filmů té doby jako Šašek a královna nebo Jonáš a Melicharová, které pouze předvádějí konkrétní divadelní poetiku v úpravě na filmové plátno, Smoljak v tomto snímku přináší i jisté poselství. Postupné "tání ledů" koncem 80. let umožnilo otevřený pohled na uměleckou cenzuru za minulého režimu, s odstupem času velice zajímavou problematiku, jež poznamenala tvorbu celé generace československých umělců. Zde v obrazu již uplynulých let ještě zažíváme absurdity, kdy si soudruzi z Ministerstva kultury museli dávat veliký pozor, aby se při své práci cenzorů a hodnotitelů nahlas nezasmáli (nezávidím jim prakticky v žádném směru). Pěkné divadelní ukázky jsou cenné nejen zdokumentováním herců DJC (Svěrák, Čepelka, Weigl, Brukner a další) na jevišti v době, kdy televize ještě stále nezaznamenala ani jedno představení DJC, ale mezi nimi i účastí pak brzy zesnulého Jaroslava Vozába (uhlobaron v závěrečné hříčce se smrtkou). V zákulisních scénách československý divák zase ocení i netradiční herecký casting zajímavých osob kulturního života (filmový režisér Karel Kachyňa, ředitel Supraphonu Jiří Šrámek). Velice cenný kousek tohleto! :-) (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "30 dnů se světovou kinematografií" – 2018) (19.03.2018)

Bezpochyby to nejdramatičtější co se kdy objevilo ve tvorbě Smoljak a Svěrák. Přestože mám od těchto pánů radši komedie i toto mě nesmírně zaujalo. Jediné co nechápu je rok natočení snímku. Nečekal jsem, že v roce 1987 může vzniknout něco co se vysmívá státním úředníkům pro kulturu (cenzorům). Vždyť film líčí skutečné potíže, které s těmito lidmi tato autorská dvojice měla. Není poněkud paradoxní, že komunističtí pohlaváři kteří vyčítali Divadlu Járy Cimrmana malou politickou angažovanost a téměř za každým protirakouským heslem viděli heslo protibolševické, tenhle snímek nestopli nebo alespoň neupravili? Že by měli strach z celkové oblíbenosti Svěráka a Smoljak a proto se neodvážili do jejich scénáře zasahovat? Možná, ale proč teda to neustále útočení na jejích hry? Opravdu zvláštní. 85% (23.04.2012)

Takový líně tekoucí film, čímž však vtahuje do hlavního toku problémů té doby s netradičním divadlem a jednotlivými představeními, boji s komisemi, obhajováním se, ale i se sebou samotnými, nedochvilností, bokovkami, vztahy. Jak jde každý den našich životů za dnem, tak se zde střídá jeden divadelní večer s druhým, podle toho tedy i to pomalé plynutí. A přitom kromě určitého cynismu, rýpanců a vtipů i prvky nostalgie a zaujetí. (28.12.2014)

Jára Cimrman - politický. Oceňuji odvahu tvůrců; natočit film o tom, jaké útrapy čekaly na umělce v éře socialismu - a to v éře socialismu!- muselo být složité a tvůrci už tak ,,ideologicky sporného divadla" si tím určitě nepolepšili. Boj s blbostí režimních schvalovatelů i smutné zastřešení filmu - jen co se divadlo někde usídlí a něco se mu podaří, už se zase musí stěhovat, to jsou velmi silné a pozoruhodné momenty. Nedávám ale plné hodnocení, protože typických cimrmanovských hlášek, které tak milujeme, je ve filmu velmi málo a řada scén je takový second-hand (značnou část filmu zabírají ukázky z představení, které ale každý pravidelný divák Cimrmanů zná nazpaměť). Přesto pro milovníka tohoto divadla zajímavý pohled pod pokličku a zároveň dokument o velmi smutné době, jaká se snad nebude opakovat... (05.04.2015)