Počkáme si na smích
An Uncertain Season
Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)VOD (4)
Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (454)
Už to tenkrát začínlo trochu jít - dělat si srandu z ředitelů umění, kultury a ideologie. Je moc dobře, že toho "Cimrmani" využili právě v tomo teprve vznikajícím uvolňovaní, kdy byli onoho posměchu a sarkasmu plní. Později by to už buď nevzniko, nebo nebo by to v retrospektivním ohlížení ztratilo ten správný říz. ()
Nádherně poklidný film o neklidné (nejen) divadelní době jednoho všem známého souboru. Autentičnost a reálnost scénáře dodává snímku neopakovatelnou atmosféru. Cimrmani si napsali takové ohlédnutí za svou prací, která byla skutečně od srdce a z lásky k divadlu. Nelehké, dnes již směšně působící překážky v tvorbě a sice malé, ale patrné rebelantství vůči pravidlům "Já tam nechám toho cikána, ne?". Jasně se uvolňující atmosféra konce 80tých let určitě dopomohla k jisté pravdomluvnosti o tehdejších poměrech a možnostech divadelních umělců. "Když je člověk na něco krátkej, měl by si z toho dělat aspoň srandu, to platí o smrti i o politice". ()
Smutné svědectví o truchlivé době na příkladu jednoho z předních divadel tzv. malých forem dokládá skutečný ráz doby, která se pro některé z našich spoluobčanů mění ve snem do skutečnosti vyvolávanou rádobyidylickou dobu klidu a jistot nejen sociálních. Panství degenerujícího průměru zamindrákovaných a jinak neuspokojených ambiciózních jedinců posuzujících věci způsobem, která jen dále dokládá jejich všestrannou nezpůsobilost odbornou i lidskou, je skutečnou obžalobou tohoto ponurého času salámového blahobytu a konzumního rovnostářství na příděl. Mravné i nemravné v takovém světě splývá do neurčité šedavé kaše, která jako bláto pokrývá vše, všechny a všechno. Umět vidět znamená znát i to, co vědět nechceme a odmítáme. Cimrmani mezi tento vzácný lidský druh náleží. A jejich početní vděční diváci všech generací rovněž. ()
Nejvážnější (a možná nejlepší) film dnes už legendární autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Velmi nostalgický a zvláštní posmutnělou náladou oplývající autorský film o autorském divadle, divadle tzv. malých forem, který přesto zdobí tak typický svěrákovsko-smoljakovský nadhled a smysl pro humor. Velmi příznačně oba tvůrci akcentují především řetězec absurdit, se kterými se amatérský divadelní soubor při své umělecké pouti setkává. Nejistá sezóna je vůbec zajímavý filmový tvar, něco mezi stylizovaným hraným dokumentem a celovečerním filmem vypovídajícím otevřeně o politické situaci v minulém režimu. Jeden z nejsilnějších dokumentů doby. Je tak trochu zázrak, že takovýhle film mohl v roce 1987 vůbec vzniknout. Tak takové to tehdy bylo... ()
Dlhý trailer, v rámci ktorého je ako výplň doplnený dokument zo zákulisia. Ako namotávka dobré, pretože chuť pustiť si niekedy celú divadelnú hru sa dostavila. Pohľad do zákulisia nebol vyložene vata, ale v kontraste so scénami na prknách čo znamenajú svet pôsobil fádne. Chápem, treba vnímať kontext doby, ale v rámci komediálneho žánru musím zraziť dojmové body. ()
Galerie (8)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (43)
- Prakticky celý snímek byl natočen bez post synchronního zvuku, tedy „naživo“, což v době jeho vzniku nebylo tak časté. Ladislav Smoljak k tomu uvedl, že to je i z důvodu, „že to filmu dodává dokumentární charakter“. (mnaucz)
- Kmenový člen Divadla Járy Cimrmana Pavel Vondruška ve filmu vůbec neúčinkuje. Po smrti Františka Petišky se zasazoval, aby k souboru nastoupil jeho bratr Miloš Vondruška, ale byl odmítnut. Protože se tato scéna ve filmu objevuje (jde o scénu po pohřbu, ve které se řeší, kdo bude hrát syna na premiéře), Pavel ji nechtěl hrát a role ve filmu se vzdal. Jeho postavu, ovšem přejmenovanou na Pavla Vrzáně, převzal Miloň Čepelka. Sám na tento „záskok“ nerad vzpomíná, protože Vondrušku dle vlastního posouzení nehrál dobře. (mnaucz)
- Hlášku: „A je po ptákách,“ kterou Ladislav Smoljak při představení „Němý Bobeš“ jakoby vymyslel, pronesl ve skutečnosti poprvé alternující Miloň Čepelka. (mnaucz)
Související novinky
Letní filmová škola se blíží
Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, představí v sekci Ikona méně známou tvorbu i nejzásadnější snímky rakouského režiséra, držitele dvou… (více)
Reklama