Nehanobte spánek mrtvých

Zombie filmy první poloviny sedmdesátých let pod vlivem nihilistické a sociálně kritické Noci oživlých mrtvol (Night of the Living Dead, 1968) George A. Romera nevybíravě zadupávaly do země idealismus předchozího desetiletí a reflektovaly soudobou ideologickou i acidovou kocovinu, kterou prohlubovala nekončící válka ve Vietnamu a politické skandály. Z amerických tvůrců kráčel v Romerových šlépějích především režisér Bob Clark, který v satirickém hororu Children Shouldn't Play with Dead Things (Děti by si neměly hrát s mrtvými věcmi, 1972) využil zombie jako katalyzátor pro kritiku hippies, kteří stejně jako jimi kritizovaný státní aparát utápějí proklamované ideály v egocentrismu a mocenských pletichách. V jízlivě kritickém snímku Deathdream (1974) pak jako jeden z prvních filmařů tematizoval problém válkou poznamenaných navrátilců, když z vietnamského veterána udělal oživlou mrtvolu hladově pohlížející na své spoluobčany. Nejdůsledněji i myšlenkově nejradikálněji nicméně na Romera navázal španělsko-italský film odehrávající se v Anglii Nehanobte spánek mrtvých. Režisér Jorge Grau, jenž náleží mezi tvůrce španělské nové vlny, snímek vystavěl jako radikální antiestablishmentový pamflet, který ukazoval britskou společnost v deprimované letargii, která nastoupila po vystřízlivění z předchozího desetiletí charakterizovaného swingujícím Londýnem. Z velkoměst se staly šedivé průmyslové kobky přinášející smrt, ale ani útěk na venkov nemůže přinést klid a mír, neboť už i tam zasáhla ruka člověka hnaného požadavkem maximální výkonnosti. Iniciátorem zombie apokalypsy je zde nový stroj vyvinutý ministerstvem zemědělství, který má likvidovat škůdce tím, že z nich pomocí elektromagnetických vln udělá agresivní kanibaly. Příznačně ale má totožný účinek také na kojence a nedávno zesnulé lidi. Když se zdejší volnomyšlenkářský hrdina George pokouší přijít podivným úkazům na kloub, narazí na neprostupnou zeď v podobě fašistického inspektora McCormicka, který přijel vyšetřit první záhadnou vraždu v okolí. Grau divákům předkládá krutý obraz společnosti, která sama na sebe seslala katastrofu a příznačně právě svou agresivitou a sebezahleděností ji nechá eskalovat až do apokalypsy. Famózně gradující vyprávění již v úvodní sekvenci odjezdu hrdiny z města navodí přízračnou atmosféru, kterou nadále stupňuje až k zneklidňující bizarnosti poslední třetiny, kde se postavy ocitají na hranici šílenství, které by ale bylo příliš snadným vykoupením z hrůzné reality. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

První půlka neúnosně pomalá a prázdná, kdežto ta druhá (od scény v kryptě) excelentní. Upřímně se divím, že jsem při tom rozsáhlém úvodu neusnul, současně jsem za to ale moc rád. V době, kdy jsme zvyklí na zombie apokalypsy pracující s hordami nemrtvých, je tento film pěknou úkázkou toho, že kdysi to šlo i s pouhými pár kusy. Horror movie of the year (21.01.2010)

Jednoznačně vzhledem ke stáří filmu musím hodnotit za plný počet!! Tohle jsem opravdu nečekal. Chlapík a ženská, kteří se náhodně setkají na benzínové pumpě, se stanou hlavními hrdiny horroru, kde zombíci ožijí díky podivnému radioaktivnímu stroji na místním poli. Starousedlost se tak stane velice nepříjemným místem, kde zombie útočí nečekaně, náhle a brutálně. Je neuvěřitelné, jak vyvážený, filmově precizně zpracovaný, napínavý a ve finále "kulervoucí" horror vznikl ještě dávno před přeceňovaným Fulciho Zombi 2 a některými Romerovkami... Film má sice neuvěřitelně dlouhý a pomalý rozjezd, ale druhá polovina a zejména poslední půlhodina s přehledem válcuje drtivou většinu italských zombie brutalit, včetně již zmíněného "Zombi 2" nebo excelentního Notti del terrore, Le. Filmaři přímo nevsází na gore-efekty, ale s přehledem ukazují, že jsou schopni vytvořit opravdu neuvěřitelné gore-scény a to jak v rámci své doby, tak ve vztahu k dnešní konkurenci ... Zombíci škrtí, rdousí, trhají, kousají, pojídají ... Na filmu se mi velmi líbilo, že je velice vyváženě řemeslně natočený, je napínavý a nechce za kažkou cenu šokovat gore-efekty, má smutnou atmosféru, smutný konec atd. Vyloženě excelentní dílo, na které jaksi diváci v roce příchodu Hooperova Texasského masakru asi zapomněli ... Fanouškům staré hutné italské horrorové školy opravdu doporučuji. (22.05.2008)

Paráda, a maximální spokojenost, tohle je jeden z nejlepších 70s zombie filmů, atmosférou blízko k filmům Amanda de Ossoria. Tématicky zhruba tak stejný s http://www.csfd.cz/film/7786-raisins-de-la-mort-les/, avšak tento spain/italy eurohoror, je o celé 4 roky mladší, a podle mně i daleko lepší než Rolllinova kultovka. Pomalejší rozjezd v duchu typické detektivky mi vůbec nevadil, stejně tak anglický venkov, kde se točilo, zombie masky bez zbytečného makeupu byly i přes tento handicap velmi realistické a měly opravdu velmi blízko k podobě běžného člověka, tady jsem byl rovněž spokojen. Perfektní překvapivé a velmi efektní gore, to je další povedená věc v tomto filmu a samozřejmě pak druhá živější polovina a nelítostný konec (spíše neuvěřitelný chaos, pocit nespravedlnosti a nepochopení), navíc tu hráli moji dva velcí oblíbenci (Lovelock a Galbó), tady jsem musel jít s konečným hodnocením ještě výš až na samý vrchol. Doporučeno... (29.05.2011)

Zvláštní horor. Zombie horory obzvlášť ty staré příliš nemusím, přece jen notoricky bloumající mrtvola příliš nevyděsí a napětí také moc nepřinese, zde byli Zombíci vlastně jen 4, takže se jedná o velmi malý horor, který naštěstí disponuje originální myšlenkou a velmi šokujícím a smutným koncem, ale po hororové stránce spíše průměr, gore také poskrovnu. 60% (14.04.2015)