Rozpuštěný a vypuštěný

Nechápu, jak se tomuhle filmovému skvostu dařilo tak dlouho utíkat mi. Konečně jsem ho dostihl a doplnil si filmové vzdělání další super Smoljakovinou. Úžasná krimi komedie, která už by dnes vzniknout v našich končinách nedovedla. Ústřední dvojice mi na rozdíl od několika kolegů kritiků přišla vybrána náramně dobře. Příběh odsýpá náramně svižně. Všude se potlouká hromada známých tváří, které už dnes odpočívají v pokoji, nebo alespoň náramně zestárly. Hluché pasáže neexistují. Filmu vládnou bezchybné dialogy a s tím spojená hromada humoru. Lépe bych je nenapsal snad ani já. Klaním se, smekám širák a pálím 4 hvězdy. (21.07.2015)

Nádherně hravá komediální detektivka ze starého mocnářstvví, kde dvojice inspektor Trachta (skvělý Jiří Zahajský) s praktikantem Hlaváčkem (Marek Brodský) vše vyřeší. Nejenže přijdou na to, že se nejedná o vraždu, ale fingovaný únos, který má vést k odhalení pravdy svérázných praktik výrobce masti na růst vlasů. Když mají možnost chytit dva nejnebezpečnější členy v klidu, raději si procvičí stíhání během a závěr, kdy zaplní policejní anton nejen nebezpečným psychiatrem profesorem Žaludem (skvělý Josef Abrhám) se svým všehoschopným nochsledem Bedříšekem (Zdeněk Srstka), ale také uneseným továrníkem Bierhanzlem (Jiří Kodet), nepoctivým kloboučníkem Oulíkem (Vlastimil Brodský), rozrušeným univerzálním dědicem Sýkorkou (Rudolf Hrušínský mladší) a sňatkovým podvodníkem Františkem Jetelem (Genadij Rumlena), je zkrátka úchvatný. Hravý humor, jemná satira a originální parodie je potěšením pro oči. Další zajímavé postavy: otec Hlaváčka (dobrý Rudolf Hrušínský), ostrostřelec k pohledání, Hlaváčkova nová milá Růženka (Veronika Jeníková), nesmlouvavý policejní ředitel (skvělý Petr Čepek), okradený švec Pecháček (Jaroslav Weigel) se svojí nevěrnou ženou (Jaroslava Kretschmerová), průmyslový básník Jelínek (Zdeněk Svěrák), zubař Krejza (Milan Klacek), továrníkův vždypřipravený sluha Pazdera (Jaroslav Vozáb) a vrchní inspektor Klečka (Petr Šícha) se svými poskoky Ječným (Jan Hraběta) a Cíglerem (Jan Kašpar). A i když spravedlnost vítězí, tak jedni orají a vláčejí a druzí sklízejí. Nádhera. (24.10.2010)

Vraždu v salónním coupé považuji za nejlepší cimrmanovskou hru a to zejména díky tomu s jak arogantní přesvědčivostí Smoljak v roli inspektora Trachty ze sebe sype ty nejabsurdnější motivy a teorie, aniž by jej někdo zpochybňoval, protože jeho význačnost a sebejistota jej předchází. (Mmchd stále mám podezření, že z ní Rian Johnson vycházel, když dával dohromady postavu Daniela Craiga ve filmu Knives Out) Trefně tak paroduje oblíbené excentrické detektivy a dokazuje, že jejich popularita vychází ze schopností jejich autorů nás přesvědčit o tom, že jejich deduktivním schopnostem, nakolik šíleným, prostě máme bezvýhradně věřit, protože sami zkrátka nemáme kapacity za ně dohlédnout. Rozpuštěný a vypuštěný využívá stejné vtipy i zápletku jako ona divadelní hra, ale působí pocitově úplně jinak a to podle mě nikoli záměrně. Celé je to šíleně statické, jednotlivé sekvence od sebe odtržené, záběry trvají déle než by měly a díky tomu nejvíce trpí výjezdy za hranice crazy komedie, kde je šíleně důležitý timing a tenhle film fakt nemá rytmus. Vtip s hadičkama v botách je z takových těch "jakože jó" fórů, ale ždímat ho tři minuty už překračuje práh bolesti jestli mi rozumíte. (06.10.2022)

Ano ano, svatá pravda, jedni sejou a vláčej a druzí sklízej. A pánové Svěrák a Smolijak by měli dokonce života už jenom sklízet, protože to co vytvořili, nemá v dějinách humoru obdoby. Filmový přepis Vraždy v salóním kupě je určitě mnohem lepší než tato nejslabší cimrmanovská hra. Kachny, kachny i Václav se povedli na jedničku, ale k dokonalosti Jáchynme, hoď ho do stroje! přecejen trocha chybí. (17.12.2005)

Pokud s odstupem času velkoryse přehlédnu topornost Brodského Hlaváčka (Bruknerova vrozená naivita to zkrátka není) a připočtu si dálkové řízení vozidla kulovnicí ("Já to řídím prvně"), všudypřítomné kachny ("Co to tady máte všude za ptáky?"), uzrávání podezřelých ("Šiju klobouky z pašovaného filcu"), rozdvojení Trachty s Václavem či deduktivní práci v křesle ("Jestli vás nějak rušíme, tak my odejdeme" - "My už pracujeme" - "Dobře si synek vybral"), tak dopadlo přenesení divadelní hry na filmové plátno k mé naprosté spokojenosti. (17.12.2008)