Nemocný bílý slon

Hej, vtípky o zhadzovaní byrokracie v ČSSR sú jednak prelomom roku 1989 disfunkčné alebo vplyvom udalostí znefunkčnené a po druhé, film je ťažkopádny. Pracuje s nie tak jednoduchým scenárom a postavy sa napriek ich karikaturistickým obsesiám, kde sa tvorcovia i oni samotní snažia všemožným spôsobom ich samých zhadzovať a ironizovať, vyvíjajú sa. Žiaľ, bezzubosť pri podávaní akýchkoľvek posolstiev je očividná a nedá sa zmyť. (17.07.2017)

Nemocný bílý slon podle mě tak trochu neprávem zmizel v propadlišti dějin. Paradoxně film kritizoval režim, jehož konec potom veškerý naděje na nějakej větší úspěch filmu pohřbil. Já to beru jako zajímavý připomenutí doby, kdy tehdejší režim už pomalu zkomíral a začínal se pořád víc a víc zadrhával, ale nesmělo se o tom ještě mluvit na plnou hubu. Pro mě asi poslední dobrej Smyczkův počin. Jeho filmy z 80. let mam docela rád. Bohužel od roku 1990 točí samý pohádky pro děti a telenovely. Taky je zajímvý vidět Jaroslava Sypala v jiný roli, než jako homosexuálního dementa nebo dementního homosexuála. (05.03.2012)

V některých chvílích by se dal tento snímek nazvat one man show Miloslava Štibicha. Jeho ztělesnění proletářského realismu na konci všech budovatelských snů je v podstatě dokonalé. Sudí partajníci s potřebnou znalostí marxismu - leninismu žijící v jiné realitě, odděleni od všech ostatních. Dá se říci v samotě. Ovšem i nadále ovlivňující životy jedince i společnosti. Konrád stojí na rozcestí. Má se vydat vpravo (kůrovec) či vlevo (blbec)? Kulturní centrum jako pomník zoufalého snažení o sociálně rovný stát, je zašlapán tíhou soudružské byrokracie. Hlavně nic nepodepisovat. Vždy s úsměvem a kupředu. Na svět se musí pohlížet Leninskýma očima. Čert na koze nakonec skutečně pojede, aneb Štibichovo závěrečná jízda už je na hranici geniální satiry. Ta přichází skutečně 5 minut po dvanácté, jak naznačuje oficiální text, nicméně přichází. Kritika skoro všech odvětví ministerstva a celkové zaostalosti vůči světu...tedy, vůči západnímu světu, se dá jistě přičíst svobodnému nadšení, nicméně dnes, v roce 2014, si musí i režisér uvědomovat, že Česká republika již prakticky zanikla, neb je součástí globálního marketingového projektu jménem EU a některá zde kritizovaná ministerská odvětví jsou na pokraji, nebo již za okrajem kolapsu (příklad za vše je zemědělství) Film své doby s perfektní snovou i imaginární realitou (scéna s výtahem zvaným Páternoster - vynikající) a výborným hudebním doprovodem Michala Pavlíčka určitě patří k tomu lepšímu, co vzniklo na úplném počátku 90. let, i když i herecké obsazení vedlejších rolí mohlo býti odvážnější. (29.03.2014)

Zajímavý snímek o nepříliš úspěšným řediteli rozestavěného kulturního domu. Přišla sice poněkud pozdě ,ale kdo mohl vědět ,že to padne ještě před premiérou. Zajímavý jsou takový ty vize třeba ,když M.Štibich jede na vodním dělě a stříká na O.Návrátila (jak krásně načasovaný). Je víc než jasný ,že by to skončilo v archivu ,mít to premiéru dřív. Satira na komunismus jak vyšitá!! (08.02.2008)

Převratná doba konce roku 1989 v Československu smetla nejenom totalitní režim, ale svou nebývalou dynamikou zpřeházela osud též tomuto dnes již polozapomenutému filmu Karla Smyczeka. Na svou dobu celkem odvážná satira a tak trochu i alegorie komunistického systému, která šla v duchu uvolnění druhé poloviny 80. let a éry tzv. ,,perestrojky" až na samou hranu oficiálně povoleného, ono totiž bylo z přímého příkazu z Moskvy doporučeno kritizovat a tepat nešvary doby, ale i tahle kritika se musela dělat tak nějak ... po soudružsku ... tedy opatrně a neadresně... Karel Smyczek skutečně na svou dobu natočil dobrý film, co bylo ovšem odvážné v roce 1989 ještě začátkem listopadu, to už na jeho konci bylo vnímáno jako vyčpělý anachronismus, co tvůrci filmu mohli a směli jen naznačovat, to se najednou vykřikovalo na každém rohu a psalo v každém zpravodaji, a tak Nemocný bílý slon zestárl ještě dřív, než se narodil... Parafrází slov Járy Cimrmana je to takové ,,přenošené dítě" československého filmu... (23.12.2011)