Pražákům, těm je hej

70%. Nejprve bych chtěl zdůraznit, že před tímto filmem jsem od Pražského výběru slyšel jen onen slavný song Pražákům, těm je tu hej a ani přes mé vcelku kladné hodnocení filmu je nehodlám poslouchat. Koncertní části filmu spolu se samotnými písničkami jsou totiž jeho suverénně nejslabší složkou. Pokud ovšem Kocáb neskáče po jevišti a Čok se neksichtí, dá se na to velmi dobře koukat - koncepce mi docela sedla a místy zachází do ještě absurdnějších poloh než o několik let pozdější Zelenkův Visací zámek 1983 - 2007. Závěrečné dohadování nad titulky taky stojí za to, ale kdo je to Frank Zappa? :) (30.07.2009)

Pražský Výběr, co dodat? Pan Kocáb se měl držet svého řemesla a nes.at se do politiky. Jako umělec měl určitě talent. Tento film to dokládá. Když pominu hudební stránku filmu, tak samotný koncept nepostrádá nápady (vtipné zkratky - úrovně byrokratického aparátu; tajemný vypravěč - Ropotámo; originální scény - např. 'rozprava' v bahně). I když některé nedostatky film měl, na dnešní dobu se vyznačuje kvalitně odvedeným řemeslem, které dnešním snímkům tak zoufale chybí. (14.06.2013)

Stylizované vzpomínky na osmdesátá léta vhodné pro fanoušky Pražského výběru a milovníky dadaismu. 1) Film je složen z desítky sympatických songů proložených více či méně vtipnými promluvami protagonistů. 2) 30letému Davidu Kollerovi v hrané roli bubeníka, 29letému Vilému Čokovi i 24leté Lucii Bílé to slušelo. 3) Trochu mi vadí nedostatek odstupu a nadhledu, zvláště při srovnání s podobně zaměřeným o tři roky starším cimrmanovským snímkem Nejistá sezóna. (13.02.2014)

Vlastně jsem tenhle film ani nechtěl hodnotit, ale, jak by řekl Švejk: „Poslušně hlásím, že si nemůžu pomoct!“ Viděl jsem ho za poslední rok už tak třikrát a je to prostě fascinující záležitost, která v sobě ukrývá hnedle několik rozměrů. V první řadě je to zábavný pseudo-dokumentární pohled do zákulisí kultovní kapely se všemi slastmi a především strastmi (ne)fungování pod bolševickou kuratelou. (Pražský) Výběr byl ve své době neskutečným zjevením a posraní komouši si s ním a jeho popularitou mezi mládeží prostě nevěděli rady, přestože jeho tvorba byla totálně apolitická. Takže to řešili tak, jak bylo tenkrát běžné – zákazem. Kromě záznamu potýkání se s režimem je to navíc výběří „Some kind of monster“; střet dvou velkých eg v rámci jedné kapely, což je nejlépe vyjádřeno ve snad nejlepší scéně celého filmu soubojem Kocába s Pavlíčkem v bahně. Nejdůležitější je samozřejmě muzika a té je tu kotel: poslechnete si alespoň fragmenty 13 nebo 14 kousků od Výběru (což je drtivá většina písniček, kterou do té doby na dvou deskách vydali), ale zazní i Stromboli nebo Kocábův Odysseus. Přestože jde v případě Výběru o hudbu, která je aktuálně stará často téměř 40 let, nepodepsal se na ní zub času prakticky nijak. Je to nejspíš tím, že ten jejich styl, který se mimochodem dokonale promítl i do rozverně neuspořádané a dadaistické podoby tohoto „filmu“, není ukotven v žádné době a v žádném trendu – je to originální muzika tvořená navýsost originálními osobnostmi a skvělými muzikanty. OK, Čok asi nebyl skvělý muzikant, ale o to větší to byl showman. Kocáb s Pavlíčkem spolu i každý zvlášť vymetli předtím i potom všechna možná i nemožná hudební zákoutí, ale jejich symbióza ve Výběru je pořád top. Tahle trojka pak představuje jednoznačně nejcharismatičtější sestavu v historii české rockové scény, jen škoda, že jim tu nemohl krýt záda uprchlík Kryšpín. Není to film století, ale vzhledem k výše zmíněnému, i k tomu, že Výběr pokládám za naši nejlepší rockovou kapelu vůbec, nemůžu nedat pětikvalt. A pokud srovnám Pražáky třeba s uchcanou Bohemian Rhapsody, tak se mi chce Queeny za ten jejich sebedojímavý self-tribute skoro pohrdat. Celý film je k vidění zde. (23.03.2021)