Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (94)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Tak předem musím říct, že nejsem fanda Pražského výběru, nikdy jsem je neposlouchal a v osmdesátkách jsem ani nebyl na světě. Přesto se mi ale tenhle film docela líbil (ano, opravdu). Taková hudební magořina se jen tak nevidí, kor v Česku. Je tu mnoho šílených scén, šílená kamera, šílené střihy, ale hlavně je tu Vilém Čok, který v takovém filmu rozhodně nesmí chybět. Jo, já vím, že v Pražském výběru hrál, ale od té doby, co jsem viděl V žáru královské lásky si myslím, že to je fakt totální magor. Jenže bez Čoka by ten film nebyl takový, jaký je. Ono to je místy strašně ukecané a některé ty písničky mi přišli dost otravné, proto taky nejdu s hodnocením výš. Jako jo, hluboká konverzace v bahně, Čokovy skřeky, videoklip s popeláři a popelnicemi, všechno s tím soudruhem, to jsou všechno geniální scény, ale tak nějak cítím, že kdybych dal 4*, tak bych ten film přecenil. Takže jenom silné 3* ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Tak rozhodně je potřeba znát a mít v oblibě Pražský výběr. A pro takového diváka je to perfektní podívaná. Monstrózní nebo spíš velkolepě pompézní vystoupení této kapely a nejlepší songy. "Tatrman tatrman ahAÁ", "na václavskym Václaváku" nebo "a tak jsem se prošeelllll po Maimi bííííč....a co sem tam viděllll z toho sem byl pryč" :-) Rozhodně na svou dobu 100% underground, zvlášť když to byla "politicky nekorektní" skupina a zákaz jim podle jejich slov trošku prospěl, i když také pomohl k rozkolu v kapele. Jelikož je film natočen čerstvě po tzv. revoluci 89, jde hlavně o drsný pohled na politickou cenzuru, v tomto případě samozřejmě humorně nadnesenou. Také naprosto otevřená zpověď o osobních problémech v kapele a v podstatě o jejim konci. Zábava, dobrá hudba a experimentální režie. ()

Reklama

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Ku art-rockovej kapele Pražský Výběr som mal vždy rešpekt. Výnimočné zoskupenie mimoriadne taletovaných hudobníkov. Avšak tento fiktívny dokumentárny film sa mi nikdy moc nepozdával. Pripomeniem teda aspoň jeho titulnú skladbu - „Pražákum je hej“: „Celetná, Týnska, na Příkopech. Ploužím se městem po výkopech. V túni a v jámě, Moráň, Výtoň. Procházka Prahou, to je výkon. Pražákum, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. S batohem na zádech sám na strejdu Karla se ptám. Tu Želivského, tam Celetná. Jak se v tom country teď vyznat mám. Podolí, Strahov, Anděl ó jé. Už mě tu víckrát neuviděj. Pražákúm, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Plzeňská a Francouzská, Těšnov a Novodvorská. Betlémská, Jarov, Soudní, Živná, Ruská a Dolní. Safra, safra! Mám rád disco, disco disco... Pražákum těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Mě však tu neuviděj." ** ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Tento výborný sebeironický, nepatetický hraný dokument o Pražském výběru, uvádějící do směšné hrůznosti normalizačních Čech, mě nadchl už v raných gymnazijních letech, a to nejen pro skvělou muziku, která v něm zaznívá. Postmoderně odstíněná novovlnná estetika přelomu osmdesátých a devadesátých let, jíž je poněkud poplatný, s hudbou souznivě ladí včetně vší groteskní teatrality, televizománie a protihumorných satirických výstřelků, jimiž se tvůrci současně inspirovali Frankem Zappou a jej poctili. Inscenované písně se střídají s koncertními záběry a rámcují individuální i společná dramata a tragédie. Vyprávění se tak oživuje, ale zároveň se tak naneštěstí interpretuje tvorba kapely jako primárně jinotajná, což ji značně zužuje. Výběr jsem slyšel poprvé ještě před Listopadem na kazeťáku, který si občas od staršího bratra půjčoval můj největší a nejlepší kamarád, a snad proto, že mě tehdy osmi – či devítiletého bavila zvláštní absurdita a neobvyklost textů (neřkuli hudby jako takové), nechápal jsem nikdy, ani v pozdějších poučených letech, jejich produkci jako čistě politicky angažovanou. Výklad, jaký podává Smyczkův film, mě proto přichází zjednodušující – a dnes jsem z něj vycítil i jistou apologetickou snahu. Hájit se z obývání šedé zóny mi přišlo vždycky poněkud směšné: jak napsal Walter Benjamin, obývat znamená nechávat stopy, a tedy právě stopy nejpřesvědčivěji hájí či žalují naše pobyty – a tvorba Výběru rozhodně nežaluje. Dodatečné obhajoby, které jsem vyčetl z některých výpovědí a vlastně trochu i z dokumentu jako celku mi tedy přijdou nadbytečné. ()

Dreadd 

všechny recenze uživatele

Michal Pavlíček mluví v jedné scéně o tom, že Pražský Výběr už není co dřív a uvidí se, zda dokážou překročit vlastní stín. Kdyby jen tušil, jak blízko byl pravdě, přestože náznak rozpadu Výběru byl tenkrát pouze součástí fikce. Nedoporučuji nepříznivcům nejslavnější kapely české nové vlny, protože polovina mystifikačního dokumentu, kterým provází starý známý Artur Ropotámo, je tvořena skladbami z alb Výběr a Pražský Výběr. Akorát ten Zappa tam nikde nebyl. Nebo jo? ()

Galerie (5)

Zajímavosti (7)

  • Natáčelo se i v Národním památníku na Vítkově, a to v části mauzolea, kde byl vystaven Klement Gottwald. (sator)
  • Scény „koncertu v Lucerně“ zahrnují i záběry z velkého dvojkoncertu v brněnské hale Rondo v roce 1989. Aby diváci přišli na „koncert“ hraný na playback, naživo předskakovaly skupiny Nová Růže, Stromboli a Titanic. (Pedro72)
  • Film má název podle stejnojmenné písně Pražského výběru, která byla vydána v roce 1984 a nazpívána Františkem Čechem, protože kapela měla zákaz. (sator)

Reklama

Reklama