Pražákům, těm je hej

Hudbu Pražského výběru mám hodně rád a písniček je tu až až, ale to není hlavní důvod, proč si tenhle film tak cením. Podstatné je netradiční spojení hudebního filmu, dramatu a kvazidokumentu/ dokumentu. Už v "Proč?" dokázal Smyczek organicky propojovat rovinu vyprávění s rovinou dokumentární, což dodává filmu na autenticitě a dramatičnosti a zároveň umocňuje a rozšiřuje hlavní téma. V Pražácích jde ještě dál - propojuje rovinu příběhu s rovinou kvazidokumentární ( připravený materiál si hraje na autentický) s dokumentární ( zpovědi civilistů na kameru, občas umístí nepovedené záběry nebo záběry z přípravy natáčení ). Sama poetika filmu může někomu připadat ulítlá ( a ona i je, ale pro mne v dobrém smyslu slova ), ale k hudbě Výběru se hodí a vyjadřuje nebo doplňuje náladu použitých skladeb - je hravá, dadaistická, ale zároveň ostřejší, dravě karikovaná. více zde...http://blacklsays.blogspot.com/2012/05/karel-smyczek-prazsky-vyber-prazakum.html (10.08.2010)

Tak předem musím říct, že nejsem fanda Pražského výběru, nikdy jsem je neposlouchal a v osmdesátkách jsem ani nebyl na světě. Přesto se mi ale tenhle film docela líbil (ano, opravdu). Taková hudební magořina se jen tak nevidí, kor v Česku. Je tu mnoho šílených scén, šílená kamera, šílené střihy, ale hlavně je tu Vilém Čok, který v takovém filmu rozhodně nesmí chybět. Jo, já vím, že v Pražském výběru hrál, ale od té doby, co jsem viděl V žáru královské lásky si myslím, že to je fakt totální magor. Jenže bez Čoka by ten film nebyl takový, jaký je. Ono to je místy strašně ukecané a některé ty písničky mi přišli dost otravné, proto taky nejdu s hodnocením výš. Jako jo, hluboká konverzace v bahně, Čokovy skřeky, videoklip s popeláři a popelnicemi, všechno s tím soudruhem, to jsou všechno geniální scény, ale tak nějak cítím, že kdybych dal 4*, tak bych ten film přecenil. Takže jenom silné 3* (06.05.2019)

Čtyřmi scénáristy, dvěma režiséry a pocitem svobody odkojený film, který už v roce 1990 nebyl dvakrát čerstvý nám ještě trochu zezelenal a pochyby Michala Pavlíčka zda se Pražskému výběru podaří překročit vlastní stín se naplnily beze zbytku. Zůstalo jen zdravé jádro – kromě hudby i chvályhodná otevřenost v popisu všech těch válek, které mezi muzikanty vypuknou vždycky, když to zrovna neklape. (11.04.2005)

Zakázaná či spíše nepovolená hudba Pražského výběru mne oddaně doprovázela celým mým socialistickým dospíváním a já jsem jí za to vděčný. Tato hudba také tvoří základ tohoto snímku a baví mne od začátku až k nejzábavnějším závěrečným titulkům, které jsem kdy viděl v českém filmu. Horší je to s těmi vloženými fantasmagoriemi, ale většinou se jedná o tak krátké scénky, že jsem je i já bez větší újmy na psychickém zdraví zvládl. Nejhorší je však skutečnost, že v době vzniku filmu pro mne Michael Kocáb představoval symbol držící hrdě v ruce svou Straku v hrsti, a nyní ho vidím spíše jako Tatrmana bojujícího proti zájmům českého národa. To se však filmu netýká a do hodnocení to nepromítám. (13.10.2015)

Vážil bych si tohoto provokativního snímku ještě víc, kdyby vznikl před rokem 1989. Tím nechci snižovat vzdor a nekonformní postoje členů kapely Pražský výběr během socialistického realismu, ale takovéto bláznivé filmové fantasy by tehdejší režimní cenzura asi těžko rozdejchávala. Kromě výše uvedených jste v jedné roličce mohli poznat dnešního porotce v superstar M.Horáčka. (17.03.2005)