Sněženky a machři

Klasiky nikdy není dost. Psát donekonečna o přednostech tehdejší tvorby, o specificích doby dnešní a tehdejší, o kvalitní režii, výborných hereckých výkonech, krásných krajinných záběrech atd, atd., postrádá věcný smysl. Psát donekonečně znamená totiž to nejhorší, co si lze představit: opakovat se. Pohled na tehdejší mladé - dnes už i dost nemladé herce - je dalším z těch skličujících příkladů, které vypovídají tolik a tak jednoznačně o tom, že točit dobré filmy pro mladé předpokládá nejen alespoň základní profesionalitu, ale i cosi navíc ... , cosi, co lze nazvat srdcem, svalem, který je i symbolem. A také citem a láskou k tématu, tedy tím vším, co, prolne-li se v ideálním tvaru, přerůstá do skutečného umění. A tím MACHŘI opravdu jsou. I s těmi tak trochu kopretinovými SNĚŽENKAMI. (14.06.2008)

Mám v těch klasických československých filmech, které viděl každý, obrovské mezery. Jednou z těch mezer byli i Sněženky a machři, které jsem viděl tedy až teď. A film mě potěšil více, než bych čekal. Snímek je dokonalý v detailech. Je to až překvapivě podobné realitě, a to i v porevolučních časech. Ovšem s jednou výjimkou. Těžko říct, jak v době za bolševika, ale dnes by se asi hodně těžko sháněla takhle dobrá parta, která drží pohromadě, jsou za jedno proti učitelskému sboru, i když zlobí, tak je férová, má svůj glanc a nevyskytuje se v ní šikana, kterou by dnes jistě charakter typu Karla Máchy trpěl. Od starší generace často slýchávám, že takové party skutečně bývaly, ale těžko říct, zda to nejsou jen růžové brýle minulosti. I v tom je síla snímku, že mě donutila o takových (a i jiných) věcech přemýšlet. Bohužel jak je film dobrý v detailech, jako celek je vlastně o ničem. Je to vlastně jen sled scén, film končí v polovině, je příliš krátký a při závěrečných titulcích se krade na mysl otázka, že to přece ještě nemůže být konec. Může se namítnout, že nic z toho nemusí vadit, ale mně to zkrátka k celkovému dojmu příliš nepomohlo. (05.03.2014)

Dřepkins! A rovnou na zadek. V osmdesátých létech bylo natočeno hned několik, do dneška občas reprízovaných filmů o "teenagerech", ale tenhle je rozhodně ze všech nej. Apolitický, bez šalamounských popisů toho, jaká ta mládež dělá příšerné chyby a jak jim ti dospělí, kteří koneckonců všemu rozumějí, musejí podat pomocnou ruku. Vydrž, Prťka, vdrž!!! (12.11.2008)

Po letech strávených s touto pohodovou komedií u televizní obrazovky ji můžu konečně porovnovat s novou "odrůdou" - Snowborďáky. Sněženky mají celistvější děj, poetiku a řekl bych, že je to daleko odvážnější film. Vzpomněl jsem si na svoje školní "hory" v roce 1995 a od Sněženek z roku 1982 se vůbec nic nezměnilo. I v roce 2005 by se tento příběh mohl odehrát podobně, ale už si tím nejsem tak jistý, což je úvaha, která sem tak trochu nepatří. U Sněženek se mi velice líbí i jejich mile "smutný" konec. Podtrženo sečteno - pro mě jedna z nejlepších českých filmových klasik osmdesátých let (a ty hlášky zde snad vypisovat nemusím). (11.01.2006)

Komedie je to jen zpola, zejména druhá polovina je poměrně dost trefným a hořkým dramatem, které kupodivu obstává i v porovonání s veselejšími stránkami filmu. Za pochvalu stojí výborně trefená atmosféra, trefený styl mluvy (většina dnešních snímků by mohla jen závidět) a výtečné herecké výkony dospívajících. Mám pocit, že čím jsem starší, tím méně se tomu filmu směju... a to není výtka. (01.01.2006)