Sněženky a machři

Zajímavý je, že mezi mým lyžákem a tímhle filmem je skoro 20 let a v podstatě vůbec nic se za tu dobu nezměnilo. "Pašování" a ukrývání alkoholu, ignorování večerky, šílení učitelé na výletech na běžkách, vybavení pokojů na chatě... Prostě skvělá komedie ze života, Snowboarďáci se můžou jít zahrabat, tohle je realita! (31.12.2009)

Dřepkins! A rovnou na zadek. V osmdesátých létech bylo natočeno hned několik, do dneška občas reprízovaných filmů o "teenagerech", ale tenhle je rozhodně ze všech nej. Apolitický, bez šalamounských popisů toho, jaká ta mládež dělá příšerné chyby a jak jim ti dospělí, kteří koneckonců všemu rozumějí, musejí podat pomocnou ruku. Vydrž, Prťka, vdrž!!! (12.11.2008)

Tady mi přijde asi nejzásadnější zdůraznit, že tohle není "jenom" komedie. A že stádo je strašná věc, ale to film zdůrazňuje sám a dost. Můj vlastní gymplácký lyžák a rok vydání filmu od sebe dělí 26 let a nedovedu si představit, že by kdokoliv z mých spolužáků (ale tedy ani já) uměl zpaměti recitovat Oněgina. Na filmu oceňuji zejména to, jak je stručný a dokonale výmluvný. V podstatě nejvíc času se stráví představováním charakterů a jakmile už víme, s kým máme tu čest, může jít všechno od desíti k pěti bez jakéhokoliv nadbytečného okecávání. (13.07.2017)

Klasiky nikdy není dost. Psát donekonečna o přednostech tehdejší tvorby, o specificích doby dnešní a tehdejší, o kvalitní režii, výborných hereckých výkonech, krásných krajinných záběrech atd, atd., postrádá věcný smysl. Psát donekonečně znamená totiž to nejhorší, co si lze představit: opakovat se. Pohled na tehdejší mladé - dnes už i dost nemladé herce - je dalším z těch skličujících příkladů, které vypovídají tolik a tak jednoznačně o tom, že točit dobré filmy pro mladé předpokládá nejen alespoň základní profesionalitu, ale i cosi navíc ... , cosi, co lze nazvat srdcem, svalem, který je i symbolem. A také citem a láskou k tématu, tedy tím vším, co, prolne-li se v ideálním tvaru, přerůstá do skutečného umění. A tím MACHŘI opravdu jsou. I s těmi tak trochu kopretinovými SNĚŽENKAMI. (14.06.2008)

Povím Vám, být učitelem a dostat takovou smečku pubescentů na starost, tak si snad na hory preventivně zabalím i rezervní prádlo až mě odvezou s nervovým vypětím a kolapsovým stavem na centrální příjem do špitálu. Ještěže jsem si vybrala jinší poslání. Ze svého lyžařského výcviku na střední si nevzpomínám, že bychom sosali alkohol za zády svých profesorských autorit, možná i proto, že jsme byly ve třídě samé holky a pokušení v podobě vzbouřených hormonů nám nehrozilo. Každopádně machrování patří k tomu věku a být sám, bez dozoru rodičů, na týdenních prázdninách, kluci, holky dohromady ... to je přece lákadlo jako hrom prubnout překročit hranici mezi dětstvím a dospělostí. Film se stal legendární, stejně jako hlášky z něj. "Vydrž, Prťka, vydrž" nebo "Je to sice dál, ale zato horší cesta" používám často. (04.02.2014)