Kafka

Teda na tom Pražském hradě se ale dějí věci! Steven Soderbergh přinesl hravou kombinaci "filmu o Kafkovi" i "kafkovského filmu". Výsledkem je vizuálně precizní dílo s naprosto skvostnou černobílou kamerou a s velmi pamětihodnými hereckými výkony. K tomu se mi opravdu líbila Soderberghova práce s lokacemi. Praha v rámci jeho uměleckého pohledu působí zároveň zcela povědomě i naprosto cize, jako z jiného světa. Až když se na plátně objeví Josef Abrhám a Ondřej Havelka, víte, že jste skutečně na české půdě. A opravdu jsem nečekal, až do jakých science fiction sfér se tenhle snímek nakonec vydá. [KVIFF 2024] (04.07.2024)

Cokoli erudovaného nechám kafkologům, já četl jen Proměnu a něco vím o Zámku a Procesu, ale v rámci Kafkovy tvorby jsem rozhodně laik. Tudíž nemůžu dostatečně určit, jak se Soderberghovi tenhle odkaz povedl, ale z toho co vím mi přijde, že ho pojal způsobem, jakoby vzal souhrně Kafkova díla, vypíchl z nich opakující se prvky a na základě toho Franze Kafku představil v kostce, kterou je fiktivní příběh taktéž inspirovaný jeho tvorbou. Mě to přišlo jako velice zajímavý film, chytil mě už od začátku a byl jsem s každou další minutou zvědavější, k jakým závěrům dospěje, ale není to jen tak, funguje to díky expresionistickému ladění, gradaci ústřední záhady, která se spíš zamotává než vysvětluje (což sem patří), funkční lokaci temné Prahy plné zavřených krámů a bizarních postaviček typu najatých dvojčat. Nikdy se nedá říct, co přinese další minuta, fikční svět jasně dává najevo, že má svoji logiku a nemá smysl do něj cpát naše reálie, tudíž je pak na každém divákovi, jak moc bude Soderberghovu vizi akceptovat. A vše vyvrcholí ne odhalením, ale určitým vyrovnáním se sebou, se světem, s pohledem na běh věcí, prakticky se vším, co Kafku (nejspíš) trápilo. A pointa je to dost chytrá a (pro mě) nečekaně hluboká. Svým způsobem je to taková závět s jasným poselstvím, obalená záměrnými nejasnostmi, přes které se k ní musí dojít a přesně takovým způsobem, jinak by to nerezonovalo. Opravdu, tady jsem laik, takže mi možná unikají geniální odkazy nebo naopak bolestné chyby, ale zatím, teď a takhle, velká spokojenost a další důkaz, že Soderberghova raná tvorba stojí za hlubší prozkoumání. 4* (04.08.2024)

Takové jsou přesně ty klenoty, o kterých nikdo nepíše, nemluví, a narazit na ně musíte víceméně náhodou. Perfektní Jeremy Irons v dokonalé směsici Kafkových témat, postav a narážek, která se ale nikdy nezvrhne v chaotický a nespojitý guláš. Taky je úžasně zpracovaný, vždyť černobílá sluší Praze počátkem 20. století jako vyšitá, nemluvě o té Gilliamovské scéně v závěru, ze (nebo ve?) které až oči přecházely, něco na způsob 12 opic. A pozor, dočkáme se i Maxe Broda. 90 % (20.12.2014)

Fascinace. Jak jinak nazvat to všeobecné pochopení a znalost "našeho" pražského obyvatele, autora. Co naplat, že většina Čechů má o Kafkovi vpravdě mizerné povědomí a s jeho dílem je obeznámen lecjaký pražský turista (zahraniční čtenář) lépe ("lépe" však ještě nemusí být synonymem pro "dobře"). Stejně jako je Kafka coby osobnost v tuzemsku zbytečně komercializován a násilně přivlastňován (čti: zneužíván), nejinak se k němu staví i řada českých čtenářů, kteří si nárokují (mnozí bez vědomí, že tak činí celý svět) jeho dílo a v podstatě jen přejímají vybájené, tedy značně poupravené reálie a obecně známé (neznamená však stoprocentně pravdivé) informace. Navíc: nebýt dřívějšího (i opětovného) světového zájmu o autora, Kafka by s velkou pravděpodobností zůstal u nás nejen nedoceněným, zřejmě však i pro širší společnost poměrně neznámým. Tolik k "prologu" (člověk se u čtení všelijakých komentářů spjatých právě s Kafkou podobným úvahám nevyhne). Soderbergh přistoupil ke Kafkovi po svém, z velké části však podle předpokladů. Posadil jej do domovské Prahy (ano, tam také patří), převzal skutečné, těžko doložitelné i ryze smyšlené poznatky z jeho života a spájel je s Kafkovým beletristickým / fragmentárním odkazem. Částečně se tedy držel onoho kafkovského "Já jsem literatura" a podpořil tím teorie o značně autobiografických prvcích v Kafkově díle. Nebyl by to ovšem kreativní režisér, kdyby nepřidal mnohé další a nezakusil sestavit svou vlastní osobitou koláž. Výsledkem je v podstatě naprostý opak např. Hanekeho a jeho předlohy se striktně držící adaptace Zámku (ačkoli jsem si vědom faktu, že tento snímek nemá za cíl uchopit / interpretovat jeden jediný celek či konkrétní dílo), chvílemi až fantazijní počin, který má jediný, avšak zcela zásadní nedostatek: s Kafkou je spojen jen okrajově. Chválit se dá atmosféra některých pasáží, filmovost díla, méně (nebo vůbec) už celistvost a celkové vyznění (do prázdna). Jako čirá fikce přijatelné, líbivé, přesto trochu zbytečné...│60% (21.12.2011)

Scénář: Lem Dobbs .. Prvorepubliková vědecko-fantastická povídka. Pokud vám nezachutná a nepohltí vás atmosféra temné Prahy, nezbude moc prostoru k zábavě, protože prokousat se vatou k nějaké podstatě příběhu zabere spoustu času a až se vybarví, je absurdní (asi jako Kafka, přiznám se, neznám jeho dílo), ale zase ne natolik, aby se dal oslavovat. (24.03.2008)