Angličan

Ehm, vzhledem k tomu, že jsem Angličana v našich kinech vůbec nezaregistroval, řekl bych, že Soderbergh neměl v plánu natočit nějaký trhák...a pokud tohle vezmete na vědomí, čeká vás, abych tak řekl, zážitek se skvělým poměrem cena-výkon. Terence Stamp coby osamělý mstitel toho moc nenamluví, a když už začne moralizovat, nikdo mu nerozumí ani slovo...což mi připomíná - klobouk dolů před překladateli a potažmo dabéry. Co se formy filmu týká, prvních pět minut jsem byl docela zmaten, díky zmiňované prolínačce časových rovin, ke které ještě režisér přimixoval takřka historické záběry z mně neznámé kriminálky ze Stampových mladých let (prý Smůla Na Patách), a výsledek je když už nic, tak hodně stylový, a na škodu není ani téměř nepostřehnutelná hudba. I vzhledem k pohodlně přežitelné devadesátiminutové stopáži jde o film, který si minimálně 70% zaslouží. (30.07.2003)

Co pořád vymýšlet k tématu osamělého mstitele, že? Mění se jen kulisy a postavy, ale mustr příběhu je pořád dokola prakticky tentýž. Co tento film odlišuje od mnohých jiných je ale Soderberghovo režijní uchopení, prolínání časových rovin příběhu a postupné skládání jeho mozaiky včetně psychologického prokreslování hlavních postav. Nenápadně se na konci vynoří asi i stěžejní pointa, a sice, že Jenny byla zavražděna zbytečně, protože svou hrozbu telefonátu na policii vůči svému partnerovi nemyslela vážně, tak jako coby dítě nikdy neměla ve skutečnosti úmysl splnit podobnou hrozbu vůči otci, když ho chtěla odradit od jeho zločinných aktivit. Nicméně zřejmě i kvůli jeho příkladu tíhla k mužům s podobným nebezpečným charakterem, což se jí stalo nakonec osudným. Rána osudu tím ale ještě víc dopadla především na Anglána samotného. Anglán je bohužel ve filmu ztvárněn až jako moc velký superman, což nepůsobí příliš věrohodně, a také některé scény působí překvapivě naivně, jako když třeba Anglán přehodí 150kilového bodygarda bez jakékoliv námahy přes vysoké zábradlí do propasti, přičemž kaskadér zjevně skáče stylem Horine přes překážku sám jako někde na závodišti. (10.04.2021)

Hrátky se střihem a prolínáním časových rovin - které se spíš vracejí k filmům 60-ých a 70-ých let, než že byly nějak zvlášť objevné - dávají na frak hodně mělké historce o tatíkovi mstícím smrt svojí dcery. Pro jeho zábavné experimenty s formou mám Soderbergha rád, jenže bez rovnocenného obsahu se z něho nový Welles nebo Scorsese rozhodně nestane... (16.12.2002)

Soderbergh si povedal, že zoberie tuctový scenár (až to snáď ani nie je možné) a zaexperimentuje si na ňom so strihom, hudbou a kamerou (v tomto poradí). Takýto prístup sa mi páči, povedzme že je husto postmoderný. Pokiaľ Angličana videl taký Godard, určite mal z neho veľkú radosť, jeho Na konci s dychom je tiež taká prázdna gangsterka stojaca na formálnych inováciách. Angličan by si zaslúžil podrobnejšiu analýzu vyššie spomenutých filmárskych techník a ak ju niekto urobí, prečítam si ju. Soderbergh asi aj pri nakrúcaní pri zvolených štylistických prostriedkoch vedel, že na film nikto do kina nepôjde a takýto flegmatizmus sa mi páči. (16.01.2016)

Soderbergh často používá scény, které představují vzpomínky na minulost, potrpí si na detaily i opakování některých (i nic neříkajících) momentů. Hrdinové někdy mluví, ale záběr zrovna ukazuje, že jejich rty zůstávají pevně semknuté. Film má proto dost neobvyklý ráz, ale na druhou stranu nedokáže úplně strhnout. (23.12.2010)