Sex, lži a video

Radost zjistit, že Soderbergh již v šestadvaceti letech točil plně dospělé filmy. Sex, lži a video jsou méně přístupnou záležitostí, než by jeden od festivalového hitu očekával (a dobře ukazují, kam se festival v Sundance, zviditelňující v poslední době mnohem hřejivější snímky, posunul). ___ Každá z postav má problém, který lze vnímat jako symptom dalekosáhlejších společenských neduhů, díky čemu je film vícevrstvým psychosexuálním portrétem jedné generace. Graham, muž vyznávající filozofii jednoho klíče, proti své (citové) impotenci bojuje parazitováním na cizích životech. Navzdory své obskurní, ovšem určité poptávce vyhovující zálibě (dnes podobnou zpovědní funkci plní YouTube), je citově nejvyrovnanější postavou, čím zřejmě přitahuje emocionálně rozhozenou Ann. Díky své vyrovnanosti je Graham zároveň postavou nejupřímnější, čím zároveň provokuje k větší otevřenosti ostatní. ___ V art filmech oblíbené vyprávěcí schéma, kdy mezi pár vstoupí třetí osoba, rušivý element, který postupně zpochybní všechny jistoty, dokázal Soderbergh ozvláštnit atypickým přerozdělením sil. Manželství Ann a Johna, až příliš typického osmdesátkového yuppie, není idylické, pročež ani Grahamův vliv na něj není destruktivní, nýbrž osvobozující. ___ Ač je naprostá většina freudovských dialogů vedena v interiérech (exteriéry jen oddělují větší dějové segmenty), scény jsou řešeny velmi „filmově“, byť to při prvním zhlédnutí nemusí tolik vyniknout (jediným formálním úletem, prozrazujícím debutantské nadšení, je „vyjádření“ orgasmu vertigo efektem). Stejně jako v potemnělých vztahových dramatech ze sedmdesátých let (Malé životní etudy, Poslední filmové představení), které byly Soderberghovy inspirací, vypomáhá s charakterizací postav mizanscéna nebo pomalé nájezdy kamery. Zvyšující se frekvence střihů zvyšuje napětí, záběry na sebe navazují graficky nebo pomocí zvukových přechodů (overlapping dialogy), jež vytvářejí dojem osudové propojenosti postav (bez křeče vlastní některým pozdějším dramatům se síťovým narativem). Také sebe-uvědomělost vyprávění je nadstandardní. Zatímco postavy lžou, obrazy vytvářejí ironický efekt tím, že „říkají“ pravdu, některé informace jsou záměrně pozdržené, aby mohl být zesílen překvapující účinek odhalení, některé střihy jsou „neviditelné“ do té míry, že činí nepřehlednými časoprostorové souvislosti (Ann pouze nasedne do auta a najednou je před Grahamovým domem, dlouhý flashback s rozhovorem Ann a Grahama začíná bez upozornění, že jsme se vrátili v čase). ___ V úvodu chválená dospělost se tudíž netýká jenom tematické, ale také formální zralosti filmu. Již z jeho debutu je zřejmé, že Soderbergh patří mezi filmaře, kteří opravdu dlouho přemýšlejí, než něco natočí. 80% (14.02.2019)

Slušný a poctivý scenár ktorý by ešte lepšie fungoval ako divadelná hra. štyri postavy zamotané do svojich intríg a klamstiev zohrávajú medzi sebou vyhrotené dialógy. Najdôležitejšou postavou je tichý, introvertný ale svojim spôsobom úchylný Graham ktorý si svoju impotentnosť kompenzuje tým, že nahráva ženy na kameru akoby boli u psychológa či sexuológa a rozprávajú o svojich sexuálnych skúsenostiach a snoch. Snímka ma po celý čas takú nepríjemnú zvrhlú atmosféru ale mal som pocit, že mi tam niečo chýbalo.. Tá úchylka hlavnej postavy sa mohla viac rozvinúť. (10.07.2017)

Nic nového pod sluncem. Někdo řeší přebytek (sexuální) energie utíráním prachu, umýváním nádobí, odstraňováním vodního kamene z baterie popř. luxováním a někdo si jde raději zdravě zašukat popř. vyšukat mozek z hlavy. Talíře sice stále zůstanou zasviněné a bordel na podlaze jakbysmet, ale náramně se uvolníte a uleví se vám, za to ručím. J. Spader jako kombinace Z. Freuda, J. Cimického a R. Uzla, tj. zpovědníka-terapeuta lidských (ženských) duší a (amatérského) psychologa resp. sexuologa samouka a L. San Giacomo resp. A. MacDowell jako objekty jeho zkoumání, přičemž se může lehce stát, že se role „za pochodu“ vymění a z objektu zkoumání se stává terapeut a naopak. To vše v Soderbergh(ově) intimní, lehce provokativní studii lidských charakterů, aby Steven nakonec došel k poznání, že kvalitní uspokojující (to doslova) sex, je nejen kořením vztahu, ale i jeho alfou a omegou a lékem na všechny podstatné problémy. Nebo že by to přecejenom nebylo tak jednoduché......? (31.05.2012)

Nejen vynikající debut, ale především film, který napomohl k dočasnému znovuvzkříšení levných nezávislých snímků a ukázal jejich potenciál, že není nemožné s nimi prolomit i u komerčně zaměřeného publika. Jakkoliv se mi zdá Soderberghova režisérské kariéra přinejmenším kvalitativně i stylově nevyrovnaná (jako by ani sám tvůrce nevěděl, na jakou stranu filmového spektra se chce přiklonit), Sex, lži a video mají hodně do sebe. Nemyslím tím jenom lehkou perverzní zápletku, ale především cynické dialogy a herecký pár MacDowell - Spader, přičemž zejména druhý v pořadí na mě udělal veliký dojem. 8/10 (09.02.2010)

Steven Soderbergh je hodně náročný režisér. Když se ale jeho filmy dostanou pod Vaší kůži, budou následně náležitě odměněny. K tomuto filmu jsem se třeba prokousával docela dost dlouho. Kdo by ale kdy řekl, že i v případě otevřených rozhovorů na téma sexualita se dá vyvodit tak neuvěřitelně kousavé napětí. James Spyder je v tomhle filmu naprosto neuvěřitelnej a přiznávám se, že jak jsem to ze začátku nečekal, tak jsem ke konci pomalu ani nedýchal. Sex, lži a video je hodně osobní a soukromý film, ale právě samotní herci ho povyšují o obrovskou úroveň víš. (16.07.2015)