Solaris

Osobně jsem byl blízko "dokonalého uspokojení filmem". Ale kdybych měl popsat přesně důvod, tak bych to asi nedokázal přesně zformulovat. Soderbergh je velký mistr a co dokázal udělat s vizuální a zvukovou stránkou je obdivuhodné. Dokonce se mi film zdál moc krátký, což se mi často nestává. Mám podobné pocity jako Tsunami - chci okamžitě knížku a moc bych chtěl vidět Tarkovského verzi z roku 1972. Btw - ještě jsem nikdy neviděl film, u kterého by byl první "titulek" až po skončení filmu :) (22.11.2003)

Vzácná ukázka dokonalé pokory před těžkou látkou. Film ukotven v bezčasí i anonymitě národnosti, který kdyby neměl v hlavní roli George Clooneyho (který je nezvykle tlumený v projevu), bylo by obtížné identifikovat, kdo film natočil a kdy. Podobně jako v Tarkovského verzi je Soderberghův Solaris především o citech. O rozhodnutí, jestli raději zvolíme bolestnou realitu nebo podivuhodný sen, jehož podstatu nechápeme. A podobně jako Tarkovskij dokázal Soderbergh vložit do filmu neuvěřitelně hypnotickou atmosféru, která člověka dokonale pohltí (na čemž má nemalou zásluhu vynikající soundtrack Cliffa Martineze). Velmi smutný a krásný film o lásce a značně nedoceněný Soderbergh. P.S. Úvod odkazující k 2001 imho působivější, než citovaný originál. (19.12.2005)

Americké Solaris jsem se dlouhá léta štítivě vyhýbal jako upír česneku, protože jsem si nechtěl pokazit dojem z mé milované Soljaris ruské, nebožtíkem Tarkovským režírované. No, zkrátím to - Američani ducha existenciálně laděné sci-fi předlohy samozřejmě trochu zprasili, ale dá se. Zatímco Tarkovskij pojal Lemovu Solaris meditativně, dušezpytně a filosoficky, Soderbergh se svou hollywoodskou čeládkou z ní udělal v první řadě lovestory, teprve v druhé řadě proloženou občasnými filosofujícími plky, zabalenou do vizuálně pohledného obalu a ke konci pravda i s docela slušnou nehollywoodskou atmoškou. Nebýt těch častých rušivých a otravných prostřihů na pozemské scény z mileneckého a manželského života Chrise a Rhey, a naopak být tam víc toho filosofujícího a vesmírného, šel bych s hodnocením ještě klidně výš. (24.02.2015)

Neviem koľko má tento film spoločné s Tarkovskeho klasikou, ale podľa reakcií asi veľmi málo. Podľa mojej sa jedná o nejakú verziu nezávislého, drahého sci-fi filmu, čo znie možno trošku šialene, ale je to tak. Sodenberghovi pomalé tempo veľmi nejde. Nech radšej zostane pri modernej tvorbe s 'Dannym'. A nebyť kamery a impozantnej hudby tak asi zaspím. Herci mali ale tú výhodu, že aj keď hrali dobre, toľko toho hrať ani nemuseli a tu viac ako už aj tak dobrého Clooneyho radšej vyzdvihnem Jeremyho Daviesa. "...and death shall have no dominion." 65%. (11.04.2008)

Jasný dôkaz Soderberghovej nepútavosti. Lemov román je ťažký oriešok. Aj samotný Tarkovskij neadaptoval román dokonale. Ale z jeho diela aspoň ide tá pod kožu derúca sa atmosféra nejednoznačnosti, samoty a nesplnených očakávaní. Americký Solaris je scénaristický blábol. Absencia citov a emócií tak potrebných pre stotožnenie sa s hrdinom je smutným pripomenutím toho, že keď režisér nevie, tak ani Clooney. Jediné čo stojí za pozornosť je Natascha McElhone - pretože je úchvatná a krásna. Ale to už všetci vieme. Vďaka nej sa oplatí pri filme zostať. Bez rozdielu, či je herecky zdatnejšia, alebo nie. Martinezová hudba znova raz bez chyby a Jeremy Davies ako jediný aspoň z náznakom hereckej flexibility a plastickosti. Film je inak zbytočne prekombinovaný, hlúpo povrchný a postrádajúci potrebné čaro filozofických sci-fi filmov. Scény na Zemi sú ale v pohode. Hlavne keď sú umocnené dažďom. Všetko čo sa ale odohráva na vesmírnej stanici, je autorský kŕč bez štipky nápaditosti. Bez poznania predlohy a ruského opusu by to bolo za tri. (18.02.2014)