Kopfplatzen

Pravděpodobně nejtěžší role Maxe Riemelta v jeho dosavadní herecké kariéře. Zahrát člověka, kterého bohužel přitahují malí kluci, jistě vyžadovalo obrovskou odvahu. Film se vyhýbá klasickým klišé o pedofilech, a proto záměrně působí chladně a odtažitě. Minimum hudby a mnoho scén se obejde bez jakéhokoli dialogu. Díky tomu může divák o hlavní postavě přemýšlet. Netvrdím, že je Kopfplatzen jednoduché sledovat, ale rozhodně nabourává naše pohodlné názory o lidech, o kterých vědět raději ani nechceme. (25.11.2021)

Ponorenie sa do psychiky pedofila, nič príjemné. Pre diváka aj pre neho. Hoci našťastie nedôjde k ničomu explicitnému, mal som husiu kožu už aj pri tom, keď som videl nahého dospelého herca kúpať sa spolu s malým chlapcom. Film nehodnotí, nesúdi, napriek tomu si však myslím, že sa tak trocha prikláňa na stranu tých obhajovateľov, ktorí tvrdia, že oni za to nemôžu a nemali by sme ich kriminalizovať, kým niečo neurobia. Ale dokážu sa vôbec ovládnuť? Mali by byť dokonca učiteľmi v školách, ako tvrdí ultraliberálka Hanzelová? Film vraj neponúka riešenie, ale z môjho pohľadu niečo ponúkol - samovražda (nuž nie príliš vábne) a kastrácia (podľa mňa prijateľné). Hoci mnohí budú namietať, že oni za to nemôžu, oni sa takí narodili, nemôžeme ich nútiť k takým veciam, na druhej strane sami "podporovatelia" pedofilov hovoria, že ak za to nemôžu a je to vrodené, potom sa to nedá liečiť, zbytočne ich dávať na psychiatriu, proste lekárskym zákrokom u neho tie chúťky odstránime a je vybavené. Ale to je len môj názor. (03.08.2021)

Hodně nepříjemný film. Markus má problém, a to hodně velký. S malými dětmi. Celých 99 minut jsem v hrůze čekala, kdy dojde na nějaký explicitní záběr, protože Markusovo nutkání, co se roztomilých chlapečků týče, bylo opravdu silné. Ve chvíli, kdy se seznámil se sympatickou Jessicou a jejím synem, bylo mi jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře. Jenže malý Arthur vidí v Markusovi otcovský vzor, který mu tolik chybí a jeho přítomnost si užívá. To ovšem Markus taky. Svůj problém se sice snaží řešit u psychologa (mimochodem, ten obvodní lékař byl pěkný ko…, protože ať chceme nebo ne, pedofilie je prostě nemoc), ale jeho druhé já se stále hlásí o slovo… Ponaučení na závěr, než někomu necháte na hlídání dítě, trošku si ho nejdřív proklepněte. I když je to šukézní soused, mohlo by se pak totiž stát, že s ním syna najdete ve vaně. Skvěle zahrané drama a Riemeltovi role vyloženě sedla. (01.05.2021)

Možné SPOILERY. Hlavní hrdina Markus se dostává na scénu ve chvíli, kdy mu přestává stačit masturbace nad fotkami cachtajících se dětí a touží zažít něco opravdového. Zároveň ale ví, že jeho touhy nesmí dojít naplnění. A aby to měl ještě těžší, tak se do vedlejšího bytu přestěhuje matka s malým synem, která v novém sousedovi vidí případného otce pro její dítě. Už tady zaznělo, že film je nejsilnější ve chvílích, kdy se nemluví a Markus svádí mlčky svůj vnitřní boj. S tím se nedá než souhlasit. Mě utkvěla v paměti scéna sexu s matkou, přičemž Markus se přitom dívá na fotku její syna na komodě. Dalším silným atributem je očekávání, jestli pedofil překročí zapovězenou hranici a nestane se z politováníhodného člověka deviantem, který zaslouží odsouzení. A konečně třetí silnou složkou byl výkon Maxe Rimelta, kterému by jste dítě na hlídání nedali. Mělo to sice své mouchy a konkrétně scény s vlkem mi přišly zbytečné, ale celkově se jedná o intenzivní zážitek, který bych si ovšem nerad zopakoval. 80% (17.06.2021)

Kopfplatzen přináší téma, o kterém se příliš nemluví a když už se na něj dostane, je z toho nepříjemné mrazení. I snímek samotný je takový. Chladné barvy, zpočátku nepřístupné vyprávění, které do popředí staví Markusovi emoce, i když není zřejmé, čím jsou vyvolány. Režisér Ceviz v prvních záběrech nepřináší děj, ale s pomalým střihem nabízí odosobněné střípky, které až postupem času začnou zapadat do celkového rámce. Příliš divákovi ani sobě nevypomáhá hudebním podkresem, což je pozitivní, protože takovou pomoc ani nepotřebuje. Nechává tohle drama o třech osobách mluvit samo o sobě. Problémem je, že v interakcích mezi postavami není tak silný jako v onom odosobněném vyprávění a scény, které mají vyjadřovat emoční rozpolcenost Markuse jsou zase hereckým oříškem pro Maxe Riemelta. Kopfplatzen je snímek, který je nejsilnější v částech, kde se nemluví, a které se soustředí jen na Markusovo balancování nad propastí. V těch momentech je jako onen pověstný kamínek v botě a dokáže být divácky velmi nepříjemný. K lacinosti sklouzává naštěstí jen se slabým podobenstvím ve formě vlka. (09.05.2020)