Vysvobození

,,Někdy se musíš ztratit, abys něco našel." Vedle Excaliburu nejlepší Boormanův film. Příklad režisérského umu, kdy s minimálními prostředky lze natočit působivé drama. Příběh čtyř kamarádů se z počáteční bezstarostné dovolené promění v boj o holý život. Povinnost pro vodáky a milovníky divoké přírody. Sjíždění řeky je opravdu divoké, ocenil jsem, že herci se nebáli náročných a nebezpečných scén. Myslím, že si natáčení na vodě pořádně užili! První setkání s domorodci je spíše rozpačité, druhé je kdo s koho. Současně i zdánlivě snadné pokoření řeky se ukáže jako mylné. Minimální hudební doprovod obstarává španělka a na začátku a konci banjo. Většinou ale obraz doprovází šum vody, hukot peřejí a vrzání rozličného hmyzu. Probodnutí boku vlastním šípem připomene scénu z pozdějšího Excaliburu - podobně se zraní Lancelot svým mečem. Pro někoho možná klidnější tempo, já byl však napnut od začátku až do konce. ,,Kanec? Spíše prasnice..." (25.01.2012)

Když si odmyslím, že neměli nafukovací člun, tak to byl docela slušnej rafting na divoký řece. A když vezmu ještě v úvahu těch čtyřicet let a něco nazpátek, tak to byl jeden z těch opravdu dobrých, dobrodružných dramat se zajímavým koncem. Výborná kamera, thrillerová atmosféra a jestli se kluci nenechali zaskakovat na té řece dabléry, tak mají můj velký obdiv. Prostě to byla tenkrát zřejmě jsoucí klasika se slabšími momenty, nad kterými dnes ráda přimhouřím blahosklonně jedno a půl oka. (20.03.2013)

O strhujícím tempu, či snad dokonce šokující otevřenosti násilí si můžeme nechat jen zdát. Deliverance není v žádném případě tak znepokojivý jak se o něm hovoří. Nicméně dokáže zaujmout a to jak úspornou režií, tak i samotným survival dobrodružstvím/bojem o přežití, které je podáno maximálně syrově a věrohodně, bez přílišných oslích můstků. Oceňuji některé Boormanovy vychytávky - například ona klíčová scéna znásilnění je přesně vystihující. Ve chvíli, kdy členové výpravy potkávají dva zbloudilce, je gestikulací/pohyby krásně poznat, k čemu se schyluje (především to jak jeden z domorodců sáhne členovi výpravy na obličej a na hrudník). Podobné hrátky s napětím nám režisér zprostředkuje ještě několikrát a opravdu to stojí za to. Herecky relativně vyrovnané a celkově dost působivé. V podstatě je to ovšem ale naprosto jednoduchá a poměrně obyčejná záležitost. (03.03.2007)

Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. (18.05.2008)

Boorman mistrovsky stupňuje napětí a strach. Už při úvodním duetu na banjo jsem měl takové divné tušení, aniž bych si ho nějak rozumově zdůvodnil, že tu není něco v pořádku. Divný pocit postupem času narůstal a potom to náhle přišlo, jako pěst mezi oči. Scéna znásilnění, působivá a ohavná a málokdy jsem někomu přál smrt jako těm dvěma odporným domorodým kreaturám. Je to předčasný vrchol filmu, zbytek už nemá takovou sílu. (11.05.2003)