Štěstí

Zvláštně pojatá černá komedie. Ale spíš než komedie je to přeci jen drama. Mísí se to a člověk se vážně i dobře zasměje. Někdy i tématům, která ani moc k smíchu nejsou. Ale proto existuje škatulka s názvem černá komedie. Bohužel i přes zvláštnost snímku a jistou dávku v podstatě normálních perverzností, se zde vyskytuje i řada klišé.. a ve chvílích, kdy jsem čekal nějaký dynamičtější posun nebo zvrat, se vlastně ani nic moc nestalo.. V některých momentech jakoby nedodělané. Škoda, vidím to jako nevyužitý potenciál. Nebo prostě ne úplně do mrtě.. Kdyby mě režisér požádal při natáčení o pomoc, bylo by to nejlepší černo-komediální drama v dějinách filmu :-) Z hlediska hereckého představení ale nelze vytknout snad vůbec nic.. Naopak, herci perfektní. (07.01.2012)

Pokud si dobře vzpomínám, uvádí Sigmund Freud v některém ze svých textů příklad "štěstí", které pocítíte tehdy, když vám za studené noci vyleze palec u nohy z pod peřiny a začne mrznout a vy si jej zastrčíte opět pod peřinu. Tím ovšem nechci "štěstí" v Solondzově filmu nijak zlehčovat. Jsou to zkutečná štěstí. Zde na poli sexuality, ale podobná jsou i v oblasti osobní kariery, byznysu či politiky - zde jsou ovšem nejpatrnější. Je pravda, že ještě před padesáti lety by byla jen málo myslitelná, ale to jen proto, že na ně nebylo v rámci boje o existenci dost času. Dříve se "štěstí" uskutečňovalo rychle a brutálně. Zde máme čas se v něm nimrat, a díky tomu i něco poznávat a poznané s něčím srovnávat. Rodinu Jordanovu a osoby, které s ní přicházejí do styku, nevidíme jako absurdity nebo extrémy, jsou součástí běžného toku života. A navíc: budoucnost se neptá, co bylo reálné a co virtuální, zůstává jen "štěstím" nasládlá pachuť života. Sám si o významu štěstí dle Todda Solonze ani dle svého života moc nemyslím. Raději zpět k Freudovi, který chtěl zřejmě říct, že štěstím je okamžité odstranění tělesné či duševní bolesti - nic nad to. Pokud vás dneska nebolí zub, máte štěstí. A pokud ano, budete ho mít, až vám ho zubař vytrhne. (17.07.2021)

Nelze než pět hvězd. Velmi vydařený - ba skvělý inteligentně bizarní filmek o vcelku normálních lidech, potýkajících se více či méně úspěšně se všemi těmi svými normálními úchylkami, trýzněmi, obssesemi, choutkami, tužbami a jinými věcmi lidskými... A že jsou všude kolem nás... A že mohou být i šťastní... :-) . . . A co je vlastně normální, že...(?!) . . . A naučení nakonec? Nepusinkujte se se svými pejsáčky... %-] (21.10.2005)

Naposledy som to videl na strednej a stále to vo mne vyvoláva silný nepríjemný zážitok. Film plný nešťastníkov a rôznych úchylákov. Najikonickejší je pedofil Dylana Bakera. Od tohto filmu som ho už nikdy nedokázal vnímať v kladných úlohách. Pri jeho rozhovoroch so synom ma zakaždým mrazilo. Najviac mi bolo ľúto totálnej smoliarky v podaní Jane Adamsovej. Tej sa nedarilo nič na čo siahla. Trefne film vo svojom komente opísal Matty. Čo viac k tomu dodať. Je to panoptikum riadnych exotov, ktorý možno žijú aj vedľa vás. Za ďalších 20 rokov si to možno znova zopakujem. 8/10. (13.06.2023)

Tento film by moh kandidovat na rekord v počtu divnejch a úchylnejch postav na metr čtvereční. Mam pocit, že tam snad nebyla jediná normální postava. A divák musí bejt asi taky trochu úchyl a hlavně musí mít smysl pro hodně černej až zvrácenej humor, aby si to užil. Já jsem si to teda vyloženě vychutnával. Ani mi nepřišlo, že film trval skoro 2,5 hod. Uteklo to jako voda. Možná bych měl vyhledat nějakou odbornou pomoc, když se vyžívám v takovejch zvrácenostech. Ale radši jdu hledat další filmy od režiséra Todda Solondze :-) (07.01.2014)