Štěstí

Tak moje dřívější zhlédnutí Života za časů války se mi opravdu vrátilo jako bumerang, protože některé z postav využil Solondz právě už ve Štěstí, a to nejen totožných jmen, ale částečně i typů charakterů, takže to bylo místy jako neustále se vracející déja vu (naštěstí ve „starší“ verzi bylo využitou mnohem větší spektrum podivínů). A také atributy Života odpovídají těm ve Štěstí (znovu vládne absurdita), jen jsou propracovanější, vypointovanější, rozhodně jsem se podstatně víc bavil (nejvíc asi u scén s psychiatrem, ať už to bylo jeho „zaujaté“ poslouchání pacienta, vlastní způsob terapie či dobře mířené otcovské rady synovi; dost často pomohla i harmonická hudba nehodící se do daných situací). A přibylo i více cynismu (nikým nepostrádaný kolega Andy) a rytí do všech těch pokrytců (kteří přitom mají své vlastní úchylky, kostlivce ve skříni) a všemožně se přetvařujících jedinců (společnému posezení dvou „dokonalých“ sester se stejně tak „skvělým“ životem se snad ani nejde nevysmát). Na druhou stranu nechybí ani vyloženě vážné scény, které jsou trochu jako pěst na oko a kvůli nim pak film působí poněkud nekompaktně. Proto dávám pouze slušné 4*. „Co by se stalo, kdybych mu sehnal...profesionálku, chápeš?“ – „Profesionálku?“ – „Děvku. Co by ho to mohla naučit. Pro začátečníky, chápeš...zaučit ho.“ – „Ale, Joe...je mu jedenáct.“ – „No jo, máš pravdu. Máš pravdu. Už je pozdě.“ (22.07.2014)

Tento film by moh kandidovat na rekord v počtu divnejch a úchylnejch postav na metr čtvereční. Mam pocit, že tam snad nebyla jediná normální postava. A divák musí bejt asi taky trochu úchyl a hlavně musí mít smysl pro hodně černej až zvrácenej humor, aby si to užil. Já jsem si to teda vyloženě vychutnával. Ani mi nepřišlo, že film trval skoro 2,5 hod. Uteklo to jako voda. Možná bych měl vyhledat nějakou odbornou pomoc, když se vyžívám v takovejch zvrácenostech. Ale radši jdu hledat další filmy od režiséra Todda Solondze :-) (07.01.2014)

Joy, Trish a Helen, tři sestry, které nemají příliš štěstí na lásku a partnery. Trish je sice na první pohled šťastně vdaná, ale její muž, psychiatr, trpí tajnými pedofilními sklony, které si ukájí na spolužácích svého syna. Joy má naopak smůlu hned od začátku - její přítel se po rozchodu zhroutí, a spáchá sebevraždu. Navíc se do ní zamiluje ruský student angličtiny, ale ani jeho úmysly nejsou úplně čestné. A Helen se musí ubránit chtíči svého souseda, který se ukájí oplzlými telefonáty na náhodná telefonní čísla... To jsem se jednou necítil úplně ve své kůži, a říkal jsem si, že nějaký veselý film, by mne mohl z podzimní deprese trochu vytáhnout, a tenhle svým názvem napovídal, že by mohl být ten pravý. Pokud mne ale tento film něčím potěšil je to, že i taková podzimní deprese, i cokoliv jiného co vás potká, není tak špatné jako to, co hrdiny tohoto filmu. Na co kdokoliv z nich sáhne, to se pořádně podělá - navíc nikdo z nich není úplně tak normální (a když už je vcelku normální, tak má smůlu na nenormálního partnera). Po filmové stránce se mi ale film zase docela líbil, herecké obsazení vcelku ucházející (sympatická Jane Adams, odpudivý Phillip Seymour Hoffman, krásná Lara Flynn Boyle a další), dialogy (rozhovor otce se synem o masturbaci i své úchylce, rozhovor v kavárně) a tak celkově... (11.10.2013)

nekomerční americká komedie s docela podnětnými náměty k zamyšlení. Neznámí herci u mě zvyšují důvěryhodnost tohoto snímku. Mezilidské vztahy je stejně nejlepší řešit s nadhledem a humorem. Proto si mé 4 hvězdičky zaslouží a doporučuji ke shlédnutí zejména náročnějším divákům. [ PŘÍBĚH: 3 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.05.2013)

Přecejen jse mčekal trošku víc než mi bylo nabídnuto. Vidím to na nějakých 70%. Sem tam někdo umře, sem tam je někdo pedofil, všichni jsou divní a mezi sebou provázaní. Docela otevřený film, kde jednoznačně herecky kraluje Hoffman. Vztahově/rodinný propletenec osudů je fajn, ale už to tady několikrát bylo a mě to tolik nezasáhlo. O špatný film se, ale nejedná. (03.01.2010)