Storytelling

Film začíná geniální krátkou povídkou. Je lhostejná, na ničem jí nezáleží. Ošklivá holka šuká s kriplem, šuká s negrem a do toho všeho píše svůj vlastní příběh, který svou pravdivostí nutí ostatní zavřít oči a přijmout jeho nevěrohodnost. Příběh ze skutečnost je ale ještě zábavnější, jde dál, a ač se z počátku zdá, že černý humor zde nebude hrát tak velkou roli jako ve Fikci, konec nám všem zatne tipec. Klasická americká rodina, teeneger a natáčení dokumentu o studentském životě. Několik úmyslně okatých odkazů na Americkou krásu a zejména John Goodman v roli perfektního fotříka. Zábava na druhou, černá, ale rozhodně ne drsná, jen si nesmíme hrát na intelektuály... (18.07.2006)

Když člověk o tom filmu pořádně zapřemýšlí, najde v něm spoustu velkých a hlubokých myšlenek. Natočeno je to dost zvláštním způsobem. Mně tento styl nesedí, proto nejsem z díla nijak nadšen, ale cítím z něho sílu a touhu informovat, či donutit diváka k zamyšlení. S. Blair ještě není ta nádherná ženská, kterou dnes známe, i když ve tváři se vůbec nemění... Film pro mě průměrný. (11.12.2012)

Hmm, jsem na rozpacích, tenhle film je opravdu divný. První povídka trochu vypovídá o tom, že lidé často nejsou schopni uvěřit realitě, že ji dobrovolně zapřou, i když si tou realitou jsou (často na vlastní kůži) jistí. Druhá povídka je takovou svébytnou sondou do života obyčejné Americké rodiny. Stejně jako z Americké krásy (aniž bych to chtěl nějak srovnávat, ono to ani srovnat nejde, i když to konečné vyznění asi u obou filmů dopadá stejně) se mi z toho prostě chtělo zvracet. V tomhle případě bych se možná ani nijak nedivil, že se tam střílí ve školách. Otec, pro nějž je vysoká škola alfou a omegou (vynikající srovnání, že předvysokoškolskopřijímačkový stres amerických náctiletých je horší než byl stres jugoslávských dětí zažívajících válku a bombardování), matka fungující a chovající se jako naprogramovaný robot, mladší bratr, jehož jedinou starostí je jeho pověst na škole, mladší bratr, který si myslí, že se jejich služebná Consuela v podstatě fláká, protože posluhovat buržoazním maloměšťákům není žádná pravá práce (a když jí šel v noci probudit aby uklidila džus, který rozlil, v ten moment jsem ho chtěl prostě zabít), no a Scooby, klasickej free puboš, kterej tak trochu neví co chce ale ví co nechce. Jak už jsem psal, film je místy dost divný, místy provokativní (a to i prvoplánovitě), místy pravdivý, místy polemický.... Netroufám si objektivně posuzovat, původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení, ale nakonec dám průměr s větším příklonem k plus než k mínus. (19.03.2009)

Přestože první povídka byla HODNĚ divná (a silná) a film je veden v relativně pomalém tempu (což dává prostor pro myšlení myslícím divákům a nudí diváky nemyslící), přišel mi film velmi silný a vybroušený (dialogy, kamera, střih i lehce stylizované vedení herců - všechno perfktní). Přesto chápu, že mnoho diváků může nudit (viz předešlé souvětí) - a právě o jim podobných občanech USA film pojednává. (18.07.2006)

Solondz je rozhodně zajímavým tvůrcem. Zahazuje příkrasy z klasických amerických komedií o outsiderech a snaží se jít mnohem hloub a hlavně jinudy, přičemž všechny ty ohrané motivy typu "jsem mladý a tak prozkoumávám svojí sexualitu" nebo "rodiče mě vůbec nechápou" neservíruje prošpikované prvoplánovanými vtípky nebo naopak učebnicově postavenými vypjatými situacemi (ok, až na vyjímky), ale tak nějak by the way, aby jeho nahlížení na problémy mladých nevypadalo násilně. Vyprávěné příběhy se mu daří netradičně orámovat, má šťastnou ruku na herce a vůbec musím říct, že mě začínají dost zajímat jeho ostatní filmy... Ale třeba jsem jenom naivní a Storytelling je neskutečně trapné, nudné a zbytečné :) (28.08.2008)