Storytelling

Slušně vymyšlená a zahraná prázdná bytost mladého teenagera, který chtěl být zvláštní ,ale k tomu postrádal jakýkoliv potenciál. Scéna prznění éterické Selmy mě dost rozesmutnila, protože (nebo přestože) mám tu její smutnou krásu moc rád, ale své kvality její nepovedený pokus o poslední cokoliv.....měl rovněž. 60% (10.01.2008)

„Mikey, existuje optimismus...a stupidita. A jsou si velmi blízko.“ Po těch 5 filmech, které jsem od režiséra viděl, se mi na jazyk okamžitě kradou slova „typický Solondz“. Tedy, to platí spíše pro druhou část filmu, poněvadž úvodní „Fiction“, krom dvojího velmi trefného hodnocení esejů, vlastně nic víc nenabídla. Za to „Non-fiction“ už se vezla na vlně Solondzových oblíbených témat a humoru (avšak i vážnějších chvilek) podstatně přibylo. Trochu mi vadila lehká vykrádačka Americké krásy (nebo snad odkaz?), ale i tohle zaváhání vynahradil do-vlastních-řad-střílející konec v podobě až mrazivého satirického pohlavku (a jízlivou definici dokumentaristiky režisér postihl už při prvním setkání Tobyho a Scoobyho: „Jste úchyl? – „Ne. Já jsem vlastně dokumentarista.“). Za mě to budou slabší 4*. „Tlak na to, abyste se dostali na univerzitu, je neuvěřitelný. Víte, nedávno dělali takovou studii na mládeži v Bosně během bombardování a zjistili, že stres, který tam mladí zažívali, byl menší než ten, který zažívají studenti amerických středních škol, když se snaží dostat na univerzitu.“ (15.08.2014)

Český název je doufám míněn jako ironie. První povídka tedy nenabízí žádnou životnou postavu, jen několik klišovitě načrtnutých typů a nebýt Selmy Blair, byla by k neukoukání. Druhá je na tom o dost lépe a John Goodman i Paul Giamatti se snaží, aby se divák alespoň nenudil. A světe div se, hned několik postav tu vypadá velice uvěřitelně. První povídka jedna hvězdička, druhá tři, výsledek je na dvou. (13.08.2006)

První povídka byla trapná, nudná a (úmyslně?) odtržena od reality. Sice funguje jako sarkastický protipól povídky druhé, ale celkový dojem z filmu táhne dolů. Povídka druhá je oproti tomu mnohem vtipnější, cyničtější a mnohem víc ze života (ačkoli její název je opět míněn ironicky). Svým situováním na americké předměstí, černým humorem i portrétem jedné průměrné rodiny připomíná Americkou krásu očima teenagera, která je dovedena do ještě větších extrémů (třeba epizodka s hypnózou už je příliš over the top). K Americké kráse se váže i přímá paralela s poletujícím papírkem, což je jenom další důkaz Solondzova zvrhlého smyslu pro humor. Z amerických „nezávisláků“ posledních let je Storytelling jedním z mála, kterému (resp. jehož druhé polovině) jsem skutečně s chutí naslouchal. 70% Zajímavé komentáře: Dudek, charlosina (31.07.2006)

Druhý film, který jsem viděl od Todda Solondze, a tentokrát se to moc nevyvedlo. Film je složen ze dvou povídek - o děv*e a o ,,ideální" rodince - z čehož první je tak 25 minutová a druhá hodinová. První povídka se mi vcelku dost líbila na rozdíl od ostatních komentujících. Byla stručná, jasná, zajímavá, se sympatickými postavami a dobrým koncem - horší 4*. Druhá povídka byla o poznání horší. Námětem strašně nezajímavá a zdlouhavá. Postav tam bylo až moc, takže pozornost pořád přecházela od jedné postavy k druhé a nešlo si je moc oblíbit, zvlášť když naprostá většina z nich byla dost nesympatická. Byla to fakt nuda to sledovat hodinu, když se tam nic zajímavého za celou dobu neudálo a když hlavní postava byla strašná smažka s prázdným mozkem. Nechápu, že tohle mělo být hlavní povídkou filmu - horší 2*. Co bych na filmu jinak také pochválil je úvodní soundtrack a hlavní myšlenka filmu - různé metody vyprávění příběhu + jak to může skončit po jejich dovyprávění. Průměrově to vychází na horší 3*, film tak dobrý nebyl, tak snižuji na lepší 2*. Vyhodnocení: Fiction byla prostě lepší 😉! (30.05.2021)