Malá rybka

Nic globálního, jde především o malou rybku, o ty dva. Méně potom také o Samanthu a Bena, jejichž příběh tu má též svůj prostor, aby krom jiného ukázal další z možných konců. I když to působí jednoznačně, není snadné říct, který je horší... emočně, myšlenkově. Emma a Jude svůj kruh uzavřou nejlépe jak mohli, ten závěr je výborný, velmi silný, přesto se zbytečně netlačí na city, takto to prostě je, musí skončit. To mi přijde jako velký klad filmu, plyne si ve své převážně chladné atmosféře, aby ve flashbacích občas lehce ohřál, než se k nim zase vrátí v jeho mrazivé realitě. Poslední půlhodina je z tohoto pohledu samozřejmě nejsilnější, přesto se to emočně nepřehání, nedělá to hudba, nedělá to kamera, ani intenzita příběhu, která zůstává ve svém pomalejším tempu. Je tu stejná pláž a na ní stejné "rybky", až na ten jeden zásadní rozdíl, který vše ničí. Má to pěknou kameru, příjemně nenápadnou hudbu a především fajn hereckou dvojici, mezi kterou to opravdu funguje. Což je pro film podobného typu zásadní. 80% (05.11.2022)

Snaha o originálnejšie poňatie najkrajšieho filmu, aký som kedy videl: Vzpomínky na lásku sa rozhodne uprieť nedá. "Malá rybka" je taká scifi romanca pre nenáročných, ktorá sa opiera o moderné prvky terajšej doby, pričom všemožnými silami robí všetko preto, aby emocionálne zasiahla. Je to pekný film, miestami celkom smutný, čiže asi taký, aký by z pohľadu drámy mohol byť. Neviem, či to mnohí docenia, mne osobne sa páčil, no od záveru som očakával väčší zásah do srdiečka .. (10.12.2021)

Komentár obsahuje určité spoilery. Najlepšie je vedieť pred filmom čo najmenej... Veľmi príjemné prekvapenie, ktoré si získava diváka postupne, jednotlivými scénami hlavných protagonistov, kde sa príbeh primárne sústreďuje na hlavnú sympatickú dvojicu, čo je určite veľké plus filmu. Scény spoznávania a prvých stretnutí sú nechronologicky pretkané so súčasnou nazávideniahodnou situáciou, kde ľudia postupne strácajú detaily jednotlivých spomienok, neskôr celé dôležité okamihy, až si nakoniec nepamätajú vôbec nič z ich doterajšieho života. Stratíte ľudí okolo seba, svoju lásku a tým vlastne seba samého. K danému človeku už necítite vôbec nič, nakoľko vám to vymaže vašu históriu lásky, chvíle a momenty prežité spolu, to, čo tvorí jadro vzťahu, teda spomienky. Celé to vystihne jedna z viet, v ktorej Emma povie, že vzťahy akoby nešli dopredu, ale dozadu, čo v závere pripomenie aj nadväznosť na začiatok na podobne ladenom mieste prvých a zároveň posledných vzájomných okamihov spoločného života s Judeom. Nakoniec vám ostane len tá malá vytetovaná rybka na nohe. Láska je (ne)zabudnuteľná. Niečo podobné by snáď nechcel zažiť nikto. Ani z jednej strany. 75% (15.02.2021)

Pamätám si svojho času, keď vyšiel tématicky spriaznený Perfect Sense a bol som nadšený. Lenže od tej doby ubehlo viac než 10 rokov a dnes už všadeprítomný voiceover, do smutnej hudby, neletí. Zvlášť potom, jak sme na vlastnej koži prežili pandémiu. Ale dobrý film. Dokonca som dokázal sledovať Oliviu Cooke a nemyslieť na Alicent (a všetky tie memečka à la “Keby sexuálna frustrácia mala tvár”, lol). Nie som cynik, len už skrátka existuje Moment to remember a tak vôbec. (15.10.2022)

Emma a Jude, dva mladí, do sebe hrozně zamilovaní lidé. Všechno je tak jak má, život je hezký. Co špatného se může stát? Little Fish je krásný, melancholický a hodně citově založený snímek, jež se zamýšlí nad otázkou, zda je lepší paměť ztratit uplně a smířit se s tím, nebo sledovat, jak vaši nejbližší pomalu ale jistě zapomínají, kdo vlastně jste. Příběh Emmy a Judea se odehrává uprostřed pandemie, kde každého bez ohledu na věk nebo zdravotní stav může postihnout nemoc NIA (trvalá ztráta paměti). Zpočátku je nám nabídnuta pěkná introdukce, kde Emma vypráví o všech následcích této nemoci a také některých lidech, kteří si tímto museli projít. Ovšem tou dobou ještě netušila, že brzy bude mít možnost poznat na vlastní kůži jaké to doopravdy je. Když totiž NIA postihne i lásku jejího života Judea, pomalu si začíná připoustět onu smutnou a nenávratnou realitu; že to co bylo a zatím je, se pomalu ale jistě blíží ke konci. Režisér zde hezky míchá časové linie, skáče z jednoho momentu na druhý. Jde na to jemně a prostřednictvím impresionistického našeptávání, kdy nás za pomoci nádherné hudby na pozadí provádí těmi nejkrásnějšími momenty a vzpomínkami, které spolu hlavní protagonisté zažili. Vrháme se tak do vodního parku, napříč padáčkům padajícími k zemi až po zakázané polibky v nočním klubu a malé rybce v městském akváriu. Tyto okamžiky, které se na první pohled nemohou zdát prachobyčejnějšími, tak získávají v průběhu filmu důležitý význam. Kinematografie je moc krásná, stejně tak jako hudba. Chemie mezi hlavními postavami je nenucená a tak hezky přirozená. Film je jemný, plný emocí, pocitů, a je inspirativní. Příběh těchto dvou lidí zdůrazňuje, že skutečný svět kolem nás je vlastně jen výtvorem naší vlastní mysli, kterou tvoří převážně vzpomínky. A co bychom byli bez vzpomínek? Tento snímek se bude v mém srdci určitě ozývat ještě dlouho. - "They say you can't forget the feelings and I still believe that." (12.03.2021)