Discopříběh

Vím, že na určitou sortu populace účinkuje hudba i osoba Michala Davida jako dávidlo, chápu taky proč, ale taky vím, že jsou to mnohdy jen rádoby intelektuální pozéři. A beze studu se přiznám, že tenhle film, kterej jsem dosud viděl jen jednou v televizi ještě za ČSSR, a podruhý až nedávno kvůli přítelce (byla na něj zvědavá), mě hodně příjemně překvapil. Nejenom, že na české poměry je v něm minimum "úsměvnosti", "laskavé hřejivosti", nebo podobnýho humáče, naprostá většina jeho postav se navíc chová i mluví tak věrohodně a realisticky, až jsem čuměl. Jen ten Potměšil svýho nervního rtuťovitýho fotra dost přehrává, ale zase se mi líbilo, že je to takovej ten správnej panelákovej dělňas v tílku a trenkách a bral jsem to. Nejvíc mě ovšem udivilo, jak je děj filmu na dobu jeho vzniku absolutně apolitický. Ani slovo o socialismu, ani stopa po nějakém "nenápadném" ideologickém manipulování s divákem, naopak polovina děje jede ve stylu "západních" hudebních videoklipů, tehdejší mládež je zobrazena překvapivě nesocialisticky až rebelsky, mezi její hlavní zájmy patří vymetání hospod a diskoték, a čerta starýho jim záleží na socialismu a přátelství s SSSR, potažmo na škole nebo učňáku. Davidovy texty se sice nesou v takovém tom trochu otravném huráoptimistickém duchu, ten však nesouvisí s režimem, ale s věkem hlavních hrdinů. Je s podivem, že do toho soudruzi Soukupovi nekafrali, nechali ho něco takového natočit a ještě to poslali do kin i do televize. Jo a taky je to v dnešní době, kdy frčí sedmdesátkový a osmdesátkový retro, parádní kousek do mozaiky, ty záběry z plzeňských ulic byly senzační, škoda že se netočilo v Praze, to bych zavzpomínal ještě intenzivněji. (18.08.2022)

Nechuťárna, která vlastně dnešní generaci (nebo alespoň mně) nic neřekne. Rudolf Hrušínský nejml. pouze otvírá "hubu" do kvákání Michala Davida a tím jeho herecký projev končí. Zápletka je tak děravá, že cedník jí ty díry může jenom závidět. Dojemná scénka, kdy si nechá oholit hlavu, je opravdu k pláči. Něco tak příšerného se totiž jen tak nevidí. (08.09.2008)

Co odpadové hodnocení, to póza a kecání z hladu. Jako hudební film pro mládež a produkt své doby (nezatížený agitací) to funguje dokonale, má to příběh, srdíčko (dojemná linka syna a otce) i v pohodě message prosící rodiče o pochopení svých dospívajících potomků. Vizuálně to Soukup nakopává, jak to jen jde, Michal David se postaral o nabouchaný soundtrack míchající rychlejší a baladičtější kousky a Hrušínský nejml. typově perfektně sedí a toho jednou suverénního, jindy zranitelného jednoduchého kluka přece jen uhraje, přičemž Potměšil mu výborně sekunduje v roli otce. Celkově je na tom vidět, že se tu Soukup snažil a že uměl, a nedokážu si představit, že by se to dalo natočit nějak výrazně líp. A s odstupem času to získalo přidanou hodnotu coby úsměvné ohlédnutí se za ušmudlanými i křiklavými socíkovskými 80. léty s jejich módou, hudbou a podniky. (21.06.2007)

Rudolf Hrušínský - dobrá práce, lítat nahatý po Praze, to asi není nic příjemného... Ten příběh sice nic moc, takový normální pro normální puberťáky, ale jinak - dívat se na to dalo, některé scény byly vtipné a povedly se. Ano, jak už se píše níže, je zajímavé sledovat dobu před dvaceti lety. Bylo to divné, musím říct. A ta hudba! Kdyby ve filmu nebyla ta otřesná hudba Michala Davida, byl by film celkově snesitelnější, ale jakmile spustila tato "hudba" chytala jsem křeče a skřípala zuby. (26.06.2013)

Náhodou. Mně se Discopříběh vždycky líbil. V době vzniku taky proto, že všichni účinkující na sobě měli děsně cool hadry, které nebyly lehce k sehnání. Docela jsem jim záviděla. Dneska se na ty "cool hadry" taky ráda podívám a přijde mi legrační, že hlavní hrdina i většina dalších měli jenom jedny, po celý film stejné. V dnešní době, kdy jsou obchody přeplněné šunty všeho druhu a barev, je to docela fajn vzpomínka na staré časy. (31.12.2013)