Drsná Planina

Fakt, pohraničníci měli tenkrát na planinách drsný časy. Každý zlý a protisocialisticky smýšlející třídní nepřítel, který proklouzl za čáru, zvyšoval riziko, že tu nakonec nikdo na to socialistické budování nezbude a naopak za čárou bude rapidně vzrůstat počet nepřátel strany a státu a hlavně míru a mírového budování naší vlasti. Blá blá blá, dobrej film o šílenejch děsnejch komoušskejch časech! (10.05.2015)

Až překvapivě dobrý snímek, vezmeme-li v potaz, že jeho režisérem je jeden z nejkontroverznějších českých režisérů. Silným, a vlastně jediným negativem je samozřejmě doba jeho vzniku a povinná propagandistická složka filmu. Když si ovšem coby poučený divák otočím rastr a ty ,,zlé" postavy přecházející státní hranici vnímám jako ty ,,dobré", Drsná Planina nabízí mnohé, napínavou zábavu, charismatické herce i zajímavou sondu do příliš neprobádané epizody československé historie, o kráse panenské šumavské krajiny nemluvě... (19.05.2012)

Až na malinký kousek ideologie ve formě prozápadního špiona Karla Hlušičky je tohle překvapivě dobrý film zobrazující prvopočátky vzniku SNB (tehdy ještě za účasti opravdových válečných veteránů a bez pejorativního nádechu, který přinesla až doba následující) a boje s banderovci a podobnými bandami v pohraničí. A přiznejme si, že Zlata Adamovská byla nádherná a s Ivanem Vyskočilem tvořili naprosto uvěřitelný pár. Když jsem film viděl poprvé krátce po jeho uvedení do kin, nemohl jsem potom několik večerů usnout, tak mě sebrala právě Zlatina smrt. Jde o jeden z posledních opravdu dobrých Soukupových filmů. (26.03.2010)

Úvod, který jako by vypadl z těch nejklasičtějších spaghetti westernů, se mi dost líbil. Stejně tak i jeden nečekaný moment, jenž hned v zárodku utnul otřepaně vypadající romantickou zápletku. Dál už toho v Drsné planině ovšem příliš nebylo. Ne že by se jednalo o vyloženě špatný film, ale jakkoliv sympatičtí herci zkrátka neměli co hrát, scénář byl s každou další minutou chatrnější a chatrnější, a když děj dospěl k únoru 1948, dočkal jsem se i nějaké té ideologie a naděje na průměrný film vzaly za své... Všechno bylo nudné. Mít lepší scénář, byla by Drsná planina dost možná nejlepším filmem Jaroslava Soukupa. Tedy... Ona jím možná je i tak, co si budeme povídat, že, ale to neznamená, že ji chválím. Dvě a půl. (09.10.2011)

Drsní muži na drsných planinách chrání čáru poválečného Československa před Banderovci, diverzanty a vrahy. A co Jirka Bartoška? Jo, je jedním z nich.. Pohraničnické humoresky, všímající si šikany kuchtíka Lábuse, co neumí vařit knedlíky a které jsou tu a tam rozčeřené dramatickou vsuvkou vždy po hříchu zkalenou zcela nevhodnou hudbou připomínající filmy o Sedmé rotě. Soukupovi se musí nechat, že vnucující se tendenčnost není zas až tak prvoplánová, ale i tak se žádný zázrak nekoná. Ten přišel až s Vildou "Rocky" Jakubem a pak pan režisér dobačoval.. (16.02.2011)