Drsná Planina

Až na malinký kousek ideologie ve formě prozápadního špiona Karla Hlušičky je tohle překvapivě dobrý film zobrazující prvopočátky vzniku SNB (tehdy ještě za účasti opravdových válečných veteránů a bez pejorativního nádechu, který přinesla až doba následující) a boje s banderovci a podobnými bandami v pohraničí. A přiznejme si, že Zlata Adamovská byla nádherná a s Ivanem Vyskočilem tvořili naprosto uvěřitelný pár. Když jsem film viděl poprvé krátce po jeho uvedení do kin, nemohl jsem potom několik večerů usnout, tak mě sebrala právě Zlatina smrt. Jde o jeden z posledních opravdu dobrých Soukupových filmů. (26.03.2010)

Jako malý kluk jsem tento film obdivoval a vždy jsem byl zahleděn do statečnosti pohraničníků, jako symbolu odvahy a jakéhosi sebeobětování mužů, stojících v přední linii. Po letech jsem si film zakoupil a byl jsem překvapen, jak rychle zmizelo kouzlo tohoto snímku, přesto, že toto téma mám velmi rád. Film se mi zdá naivní a opět zaneřáděný ideologickými exkrementy. Nelíbí se mi ani hudba, která se v některých částech vůbec nehodí k poválečné atmosféře na hranici. Přesto myslím, že Drsná planina patří k nejlepšímu filmu režiséra Soukupa, jehož tvorba v poslední době spíše dokazuje, jak hluboko může česká kinematografie klesnout. Největší bolestí filmů tohoto druhu však stále zůstává to, že síla a určitá poetičnost je vždy pošpiněna komunistickou propagandou. (25.11.2011)

Drsní muži na drsných planinách chrání čáru poválečného Československa před Banderovci, diverzanty a vrahy. A co Jirka Bartoška? Jo, je jedním z nich.. Pohraničnické humoresky, všímající si šikany kuchtíka Lábuse, co neumí vařit knedlíky a které jsou tu a tam rozčeřené dramatickou vsuvkou vždy po hříchu zkalenou zcela nevhodnou hudbou připomínající filmy o Sedmé rotě. Soukupovi se musí nechat, že vnucující se tendenčnost není zas až tak prvoplánová, ale i tak se žádný zázrak nekoná. Ten přišel až s Vildou "Rocky" Jakubem a pak pan režisér dobačoval.. (16.02.2011)

Z hlediska obsahu se jedná o průměrný dobrodružný a mírně dramatický snímek z prostředí naší poválečné hranice. Z hlediska roku natáčení bych jej však nazval nadprůměrným. Děj jde přímo na jádro věci a obejde se bez vyzdvihování lidové moci či vůdčí role KSČ. A tak nějak to asi i těsně po válce ve vybydleném pohraničí bylo. Ty první roky toulajících se rozprášených vojenských a hladových band, zlodějů dobytka i hledačů pokladů musel být fakt na hranici husté. První pohraničníci (často frontoví vojáci) mají díky tomu u mne respekt. Samozřejmě již před únorem a na husto po něm význam - ostraha státní hranice - nabyl jiného významu.... Soukup se svými kartami předvedl za daných okolností solidní hru a nemalý význam na tom mají i obsazení známí herci do hlavních postav... První polovina filmu je výrazně lepší * * * (20.12.2011)

S velkým zájmem jsem se, po více než dvou desetiletích, podíval na film, který ve mně v dětství vzbudil touhu stát se pohraničníkem. (Tímto děkuji několika pohraničníkům, kterým jsem se cestou vlakem z Domažlic se svým přáním svěřil a kteří mně se slovy "Chceš vidět lampasáka?" ukázali svého velitele v kupé). Televize, která film nyní uváděla, měla v popisu, že se režisér snažil o vybalancování filmu tak, aby se z něj nestal nástroj propagandy. Bohužel se mu to nepovedlo. Drsná planina je velmi nechutný nástroj propagandy. Počínaje činností Werwolferů, kteří nemají po válce co dělat, tak přelézají střežené hranice a škrtí stařenky a zamilované slečny ocelovou strunou, za vše zdá se může zahraniční rádio, které k tomu nabádá (tím nechci bagatelizovat činnost záškodníků, která však byla zaměřena převážně na útoky proti vojenským a policejním oddílům). Film je příběhově a scenáristicky velmi roztříštěný, v podstatě působí jako několik epizod, citově prvoplánovitý až vyděračský (i díky tomu si ho však po letech pamatuji), prostě špatný. (21.05.2012)