Někdo musí zemřít

Someone Has To Die je fakt super minisérie, ale ten závěr to doslova zabil. Naštěstí oněch několik podle mě absurdních minut mi celou sérii nezkazí. Názorný vhled do dvou bohatých rodin fašistického poválečného Španělska, kde život vašich nejbližších nikoho nezajímá jenom proto, že milujete člověka vašeho pohlaví. Hlavně si zachovat pochybnou "čest". (19.03.2023)

K seriálu mě přivedla Ester, nadšená odcházím z Cecilie. Herci jsou na téhle sérii beze sporu tím nejlepším. K zahození ale není ani hustá atmosféra, která se tvůrcům podařila - i díky hudebnímu doprovodu - vytvořit. Slabinu vidím ve scénáři, který není dotažený. Ono to takhle sice stačilo, ale je docela škoda, že to neposunuli dál. (11.06.2021)

Kombinace Manola Cara, velké paní herečky Carmen Maury a mé srdcovky Cecilie Suárez (skvělá v La casa de las flores) slibovala hodně. Zajímavé doplnění A. Speitzerem (El oscuro deseo) a E. Alteriem, obecně za mě dobrý výběr herců. Pěkný obraz frankistického Španělska. Jen si nejsem jistá, zda divák neznalý španělských dějin pochopí spoustu narážek. Možná kdyby měl miniseriál jeden-dva díly navíc na prohloubení příběhu, nevadilo by to. Fajn víkendovka. 8/10 (18.10.2020)

Veď sa tam skoro nič nestalo. Chlapec príde domov z Mexika do Španielska, donesie so sebou baleťáka, španielski homofóbi a xenofóbi sú z toho celí húúúúú na sračky a schopní hneď tasiť zbrane. Zastrelené holuby, chúďatá, museli riadne smrdieť na kope. Zopár psychopatov, čo sa vyžíva v šikanovaní a týraní je všade. SPOILER: A nakoniec sa svorne skoro všetci vystrieľajú. A rozprávky je koniec. Najviac ma pobavilo, keď ten typ so škaredým ksichtom začal baletiť uprostred noci v homofóbnom domčeku. Inak nič. (29.10.2020)

Možná že někdo musí zemřít, ale tady těch mrtvých bylo nezdravě dost v té části filmu, kde to spíš působilo jako snaha o rychlé ukončení. Kruté podmínky pro homosexuály ve Francově Španělsku sice není špatné téma, ale skrze zaujatost dnešní doby může působit mírně prvoplánově. Jistě, všichni víme, že je homosexualita v pořádku, ale dělat nutně kruté záporáky z dobových homofobů, kteří byli ovlivněni dobovým vnímáním této "choroby" mi přijde krapet levné. Víc než striktní rozdělení na hodné homosexuály a špatné homofoby bych v případě dramatu podobného formátu ocenil hledání kompromisu, které jsem v tomto případě nejvíce pocítil u postavy Gregoria, Gabinova otce, kterému se dostalo těžké volby, zda odsoudit vlastního syna k vězení. Další zajímavou postavou byl jistě Alonso, opět postava, která podléhala kompromisu. Nechci tím říkat, že ostatní postavy nejsou zajímavé, každá měla nějaké vnitřní dilema, jen mnohem víc tíhli k oné nechutné redukci na hodné a zlé. V konečném důsledku tak toto mexické drama odehrávající se ve Španělsku sice je zajímavé, ale oproti povedenějším kouskům může nabídnout jen snesitelnou délku. (08.03.2021)