Kamarád do deště

Dannyho parťáci po česku? No to zrovna ne, nicméně pořád jde o hodně slušnou komedii s pohodovým a relativně nápaditým scénářem. Když porovnám české komedie z dneška, které nemají žádný děj ani vtip, opravdu jde o výrazný nadprůměr a zcela jistě o jeden z nejlepších Soukupových kousků. Snažím se na tom najít nějakou "špínu", ale vůbec mi to nejde. Sympatická záležitost. (01.01.2023)

Nevim, čim to je, ale já mam tenhle film pořád nějak víc a víc rád. Sice je to celý takový naivní a v podstatě se Tofifé s Vaculíkem chovaj jako úplný dementi. Jeden si nechá ukrást 60 litrů a tváří se jakoby nic a druhej nechá 60 litrů ležet jen tak v autě. To i na dnešní poměry by bylo docela odvážný. Natož potom v roce 1988, kdy to bylo, jak nechat v autě půl mega. Ale strašně mě dostává, jak tam všichni okrádaj a podváděj všechny. Když se to tak vezme, je to takovej film bez kladnejch postav. Skoro jak od Coenů :-) No a ta atmosféra noční Prahy z konce 80. let taky stojí za to. Tenhle film prostě zraje jak kořalka. (27.03.2014)

Co dodat; slečny si na zdi vylepovaly plakáty s Vaculíkem a Tofim, zamilovaně na ty přeslazené filmové idoly let osmdesátých koukaly a film byl naprostý hit. Chcete se nevěřícně zasmát, mladí nepamětníci? Když šla ségra tehdy kupovat plakáty, chtěla Vaculíka a Bartošku, ovšem soudružky prodavačky jí tuto kombinaci odmítly prodat:-))). No vážně, ségra mohla koupit buď Vaculíka a někoho méně populárního, nebo Bartošku a někoho méně populárního - asi v rámci rovnoprávnosti, aby byl nějaký ten placatý papírový krasavec dostupný pro každou mladou soudružku:-))). 55% (30.04.2009)

slušně napsané ( i když s odstupem trochu vykonstruované a lehce překombinované), dobře zahrané a natočené (od Soukupovy svižné režie, přes výbornou kameru Vladimíra Smutného)...výborné vykreslení dobové atmosféry a specifik tehdejší Prahy ( bary, hotely, taxikáři, veksláci atd.)...jeden z produktů tuzemských osmdesátých let, který si snad i zaslouží nostalgii, jež je s ním spojovaná ( s přimhouřením oka i ta píseň, která není tak pitomě rozverná jako Davidovy songy, ne že by to bylo něco vyloženě úžasnýho, ale dá se to snést, za což může přítomnost členů Elánu)...Sagvan Tofi nebyl svého času jenom mejdanový ksicht, ale majitel příjemně civilního hereckého projevu, a Soukup uměl řemeslo (jak se taková věc vytratí v tak masivní míře, je fakt záhada...)...přes výhrady mám tenhle film fakt rád... (20.07.2010)

Podraz na druhou. Filmová tvorba režiséra Jaroslava Soukupa, předlistopadová i porevoluční, bezesporu nepatří k reprezentativnímu vzorku československé kinematografie, ale svým způsobem vypovídá cosi o lidech a době. Kamarád do deště je dnes, po třiceti letech, spíše dokumentárním prostředkem pro pochopení společenského vývoje v závěrečné fázi perestrojkového období – obraz normalizačního podsvětí je ve filmu ilustrován v nadmíru atraktivním, až nezvykle přímočarém sledu; většina scén doslova pulsuje magickým étosem, který o časech veksláků a jiných podvodníků vypovídá v nefalšované, autentické podobě. Dojem nenucenosti, a přece kritičnosti přitom Soukup vytváří tím, že pošetilosti obou hlavních hrdinů, tedy Michala a Tomáše, konfrontuje právě s realitou doby jako světem promyšlených plánů, schválností, chyb či neuvážených, a snad i neuvědomělých krutostí. Jistou roli v tom všem samozřejmě může hrát i podvědomá nostalgie, spjatá především s osobami Sagvana Tofiho a Lukáše Vaculíka, jejichž herecké kreace i přes nepopiratelnou slabost náleží k dobovým fenoménům; naopak Karel Augusta, nedoceněný hráč malých rolí, zde získal příležitost, jak na sebe upozornit mimo zavedený komediální obor. Některé filmy chtějí delší čas a pokud jim ho dopřejeme, je docela možné, že v nich objevíme jejich skrytou hodnotu, o níž v době premiéry neměl nikdo ani tušení. (23.02.2019)