Láska z pasáže

Náhodou! Neznám na vlastní kůži dobu, jakou popisuje film natočenej rok před mým narozením, ale nějaká ta komoušská atmosféra mě lízla. Sice se člověk neubrání úsměvům při pohledu na Vaculíkovu patku, kudrnatýho Vašuta nebo kozačky Kulíškový a když začnou znít hity Michala Davida, tak už jdu do kolen, ale to k filmům z tohohle prostředí a doby prostě patří....A ta dramatická vlna (rozuměj konec) mi sedla...jen nechápu zařazení do žánru muzikál??? (19.04.2010)

Americká obdoba takýchto filmov sú tie s prívlastkom "teen", ale tým sa podobnosť končí. Československé ( no dobre, české ) filmy ako tento majú pekne vyfarbenú atmosféru, poďľa môjho gusta zvoľna plynúci dej, reálne vyobrazené postav a ľudia riešia skutočné problémy, teda nie otázky ako: "kambysomtodneszasunul?". Ako kriminálka taký slabý priemer ale v podstate som spokojný. Davidove diskosongy žeriem. (21.06.2007)

Překvapivě dobrý film Jaroslava Soukupa, který se z počátku pouštěl do vážných témat a šlo mu to. Sonda do socialistického života, (podpultového) obchodu a především do pražského podsvětí, ovládaného zloději, šmelináři, veksláky a podvodníky. Partičky mladých povalečů, žijících na úkor druhých, štosy zelených stokorun, prázdné ulice, prázdné výkladní skříně, šedivé domy, šediví lidé (až na tu černošku). A mezi nimi příběh jednoho marného lidského života. Z dnešního pohledu trochu chybí propracovanější motivy hlavních "hrdinů", ale v době, kdy film vznikl, všichni velmi dobře věděli, jaká je realita. Lukáš Vaculík je ve své roli mnohem přesvědčivější, než Vašut či Vetchý. Miloš Vávra promine, ale v tomto filmu je opravdu nechutný (tím pochvalně myslím, že role "hajzla" mu dobře sedne). (11.02.2012)

Už jsem tady myslím někam psal, že osmdesátá léta byla v české kultuře spíše krokem zpátky (kdo nevěří, ať si pustí Dalibora Jandu nebo od Olympicu desku Kanagom). Láska z pasáže je jedním z mnoha nablblých filmů téhle doby. Najdete v něm třeba Vaculíka s celkem solidním harlekýnem na hlavě, Vašuta jako vůdce gangu bytařů a spoustu dalších drobností, které dokážou člověka tak nějak retro-pobavit. Hvězdičky dávám jednak kvůli těmhle nechtěným vtípkům (souhlas s dobytkem - roli skořápkáře věřím Jandákovi o dost víc než roli ministra kultury), jednak ze solidarity s hlavním hrodinou, protože já taky jeden čas myl okna a výlohy. Na závěr ilustračně přidávám text ústřední písně filmu z dílny mistrů sraček Michala Davida a Františka Janečka. 1. Už je tu zas zabitej čas, táhnem s ním pasáží, príma kámoš, nedomlouvá, nenadává, dobře je člověku, volnost, mámo, s ním je mi hej, je zabitej, co pořád proti nám máš. 2. To slyším zas, zabitej čas, prosím tě nech mě bejt, znám tvou péči, jakej pak strach, na díze jsem s kámošem zabitým svůj žal léčím, co na něm mám, copak jsem sám, co pořád proti nám má. (11.05.2008)

Nějak mi ty Soukupovy dobové kousky z 80. let splývají. Tohle je ten, kde Vaculík myje okna, není to takový slušňák, spíš grázlík, a nedopadne dobře. A chybí tam Tofi. Ono to z dnešního pohledu celkově samozřejmě není tolik o ději, ale o tom vychutnání autentického prostředí pražských pasáží a nočních barů, kde o malá šméčka taxikářů, veksláků a skořápkářů není nouze. (01.01.2023)