Láska z pasáže

Tento film docela odpovídá realitě 80. let minulého století. Dokonce ukazuje, že ani ten slavný socialismus nebyl bez poskvrny, a to je na "totalitu" co říct. Dneska se točí skoro jen odpad a přitom - podle mainstreamu a podobných idiotů - tady vládne pravda a láska a svítí sluníčka. Láska z pasáže je hezký film, docela drsný, se skvělými herci. Kdo ještě neviděl, měl by napravit. (17.01.2019)

Ve své době vyloženě nadprůměrné drama, zvláště dívky a mladé ženy se při něm mohly uvzdychat:-). Dnes už jde o film pro pamětníky - generaci, co napamatuje bolševiky, tohle maximálně rozesměje. Mám jen obavy, aby vás ten smích jednou nepřešel, mlaďoši, abyste neměli nikdy příležitost takovou dobu poznat. 58% (30.04.2009)

Pavel (Lukáš Vaculík) se zabývá mytím oken pro firmy, ale i pro domácnosti. Při tomto zaměstnání se dostane do spousty zajímavých bytů, čehož z úspěchem využívá Roby (Marek Vašut) se svojí partou, ke svému obohacení. Ale když jsou jednou přistiženi, chce se Pavel ze spárů party vymanit - ale snadné to mít nebude. Možná právě jeho kolegyně (a láska) Jana mu může pomoci... Jojo, Lukáš Vaculík a jeho filmy z devadesátých let jsou legendou. Ať Vítr v kapse, nebo Láska z pasáže, nebo pozdější Kamarádi do deště jsou legendou, a i když ani v jednom z filmů nebyl světec, i tak se stal legendou mnoha dospívajících jedinců. Dneska už se člověk nad dějem filmu může jen usmívat, ale jako sonda do tehdejší doby je to perfektní a dopomáhá tomu (ať chcete nebo ne) legendární hudba Michala Davida nebo spousta "mladých" a "neokoukaných" tváří (Ondřej Vetchý, Marek Vašut, ..)... (04.06.2009)

Už jsem tady myslím někam psal, že osmdesátá léta byla v české kultuře spíše krokem zpátky (kdo nevěří, ať si pustí Dalibora Jandu nebo od Olympicu desku Kanagom). Láska z pasáže je jedním z mnoha nablblých filmů téhle doby. Najdete v něm třeba Vaculíka s celkem solidním harlekýnem na hlavě, Vašuta jako vůdce gangu bytařů a spoustu dalších drobností, které dokážou člověka tak nějak retro-pobavit. Hvězdičky dávám jednak kvůli těmhle nechtěným vtípkům (souhlas s dobytkem - roli skořápkáře věřím Jandákovi o dost víc než roli ministra kultury), jednak ze solidarity s hlavním hrodinou, protože já taky jeden čas myl okna a výlohy. Na závěr ilustračně přidávám text ústřední písně filmu z dílny mistrů sraček Michala Davida a Františka Janečka. 1. Už je tu zas zabitej čas, táhnem s ním pasáží, príma kámoš, nedomlouvá, nenadává, dobře je člověku, volnost, mámo, s ním je mi hej, je zabitej, co pořád proti nám máš. 2. To slyším zas, zabitej čas, prosím tě nech mě bejt, znám tvou péči, jakej pak strach, na díze jsem s kámošem zabitým svůj žal léčím, co na něm mám, copak jsem sám, co pořád proti nám má. (11.05.2008)

VELICE atmosférická záležitost, jejíž všestranné kvality mě naplno zasáhly až s mnohaletým odstupem ... když doba ztrát a nálezů, o nichž pojednává, už dávno minula. Vypráví o mládí, které se neurvale, tudíž i trochu bezohledně dere za světlem - a opojeno vlastní dospělostí dychtivě rozpíná křídla ... tak, jak to mládí mívá ve zvyku, když hraje o vlastní přítomnost a budoucnost - když se rozhoduje, jak naložit se zdánlivě neohraničeným časem, který má před sebou. V každém případě jsou mu na hony vzdálené mravoučné poučky, kterak "socialisticky pracovat a socialisticky žít". Nicméně ... tak jako mnohokrát předtím (a mnohokrát potom) značně riskuje, neboť skálopevně věří, že má život na háku, zatímco ve skutečnosti je to právě naopak: Není to nikdo jiný než život, na jehož háku se houpe ... jen o tom ještě neví. (16.04.2017)