Svatba upírů

Tuto svatbu buď máte rádi, či ji nesnášíte. Záleží nejen na mentální úrovni, ale i na lásce k žánru. Mám rád horory, ale toto rozhodně nic hrůzystrašného není. Je to spíše lehce strašidelná komedie s pěknou výpravou a démonickým Preissem a komickým, nalitým Nárožným.A díky těm dvěma přidávám * navíc. Jinak by se jednalo o solidně odvedený film z dob, ze které zbyly jen veliké a nenaplněné ambice. (20.08.2010)

Jsem na vážkách mezi 2 a 3*. Na jednu stranu je to docela povedená česká komedie, na druhou je místy neskutečně stupidní. Rudolf Hrušínský nejml. je zcela odpudivý a tu košili si ve filmu opravdu svlékat neměl. Iveta Bartošová tam toho moc nenamluvila ani nenahrála, ale furt hezky vypadala a usmívala se. Film tedy stál především na hereckých výkonech Nárožného, Preisse a Táborského, kteří se svých rolí zhostili skvěle. Celé to má i docela rychlý spád a furt se něco děje, nejsou tam hluchá místa, má to atmosféru Prahy 18. století a když to tak sepisuju, tak jo.. jsou to ty 3*. (05.03.2017)

Svatba upírů je jeden z těch filmů, které se musí brát s nadhledem. Je to zajímavý mix romantického hororu říznutý spoustou skvělých hlášek a nezapomenutelných postaviček. Když jsem byl malý, hrozně se mi líbil a nedávné opětovné shlédnutí mne přesvědčilo, že skutečně toho hodnocení dávám oprávněně. Chápu, že pro mnoho ostatních to zkrátka není jejich šálek čaje, ale mně se do noty náramně trefuje. (11.11.2008)

Vzhledem k tomu, že se na tehle film rád podívám i po letech a některé scény mne stále pobaví (česnek, ples) a i té Ivetce to tehdy slušelo, a taky vzpomenu, jak jsem jako mladičký novinář byl dvakrát na natáčení kvůlivá reportáži (a jednou se svou tehdejší slečnou), tak dávám čtyři hvězdičky. Popravdě mi to přijde i zábavnější než Polanského Ples upírů a Soukup dokázal využít lokality nejen pražské podobně jako v Romanetu. (31.03.2012)

Film o lásce člověka a upíra, jenž oslavuje cudnost a pasivitu. Ano, kdo by to byl řekl, že série "Twilight" bude mít precedens v podobě o patnáct let staršího českého filmu v režii člověka, jenž české kultuře dal Kamarády do deště, Discopříběhy a majora Meisnera? Svatba upírů je typický zástupce jedné linie posttotalitní kinematografie první poloviny devadesátých let. Zatímco během komunismu bylo zcela běžné, že česká popkultura (obzvláště pak hudební produkce) parazitovala na západních titulech po revoluci se najednou plagiátorské tendence vycházející z omezené domácí distribuce, potažmo z cenzury, obrátily do ambice točit české příspěvky zahraničních žánrů. V souladu s dobovou náladou se při tom tvůrci neomezovali na pouhé kopie, ale ve snaze být světoví a současně ukázat unikátnost českého prostředí přicházeli s okázale "českými" variacemi západních schémat. Protože horor v českém prostředí, přinejmenším pak jeho kinematografii neměl vyloženou tradici, vycházeli Soukup a spol. z Polanského komedie "Ples upírů", zřejmě coby prvního slovanského otisku v rámci hollywoodského žánru. Coby hrdě český projekt se "Svatba upírů" jednak okázale rozchází s upírským kánonem (na české upíry si s česnekem nepřijdete a s těmi krucifixy to také není až tak žhavé) a v souladu s dobovou rétorikou vyzdvihuje přednosti českého prostředí až s vehementností turistického průvodce. Praha je tak prezentována jako město alchymistů a golemů, ale jako největší její přednost stejně platí pivo. "Svatba upírů" současně zapadá do dobové tendence přeměny image totáčových hvězd pro novou dobu. Film tak měl evidentně skýtat průlom televizní celebritky a zpěvačky Ivety Bartošové do světa filmu coby představitelky romantických partů, zatímco pro Rudolfa Hrušínského nejml. měl smazat jeho image floutkovského teenagera a jeho statut idola dívčích pokojíčků umocnit partem roztomilého a citlivého romantického hrdiny. Ani pro jednoho z nich se nicméně tato změna neuchytila, a tak snímek představuje o to bizarnější úkaz v rámci jejich tvůrčí dráhy. (25.08.2013)