Svatba upírů

Film o lásce člověka a upíra, jenž oslavuje cudnost a pasivitu. Ano, kdo by to byl řekl, že série "Twilight" bude mít precedens v podobě o patnáct let staršího českého filmu v režii člověka, jenž české kultuře dal Kamarády do deště, Discopříběhy a majora Meisnera? Svatba upírů je typický zástupce jedné linie posttotalitní kinematografie první poloviny devadesátých let. Zatímco během komunismu bylo zcela běžné, že česká popkultura (obzvláště pak hudební produkce) parazitovala na západních titulech po revoluci se najednou plagiátorské tendence vycházející z omezené domácí distribuce, potažmo z cenzury, obrátily do ambice točit české příspěvky zahraničních žánrů. V souladu s dobovou náladou se při tom tvůrci neomezovali na pouhé kopie, ale ve snaze být světoví a současně ukázat unikátnost českého prostředí přicházeli s okázale "českými" variacemi západních schémat. Protože horor v českém prostředí, přinejmenším pak jeho kinematografii neměl vyloženou tradici, vycházeli Soukup a spol. z Polanského komedie "Ples upírů", zřejmě coby prvního slovanského otisku v rámci hollywoodského žánru. Coby hrdě český projekt se "Svatba upírů" jednak okázale rozchází s upírským kánonem (na české upíry si s česnekem nepřijdete a s těmi krucifixy to také není až tak žhavé) a v souladu s dobovou rétorikou vyzdvihuje přednosti českého prostředí až s vehementností turistického průvodce. Praha je tak prezentována jako město alchymistů a golemů, ale jako největší její přednost stejně platí pivo. "Svatba upírů" současně zapadá do dobové tendence přeměny image totáčových hvězd pro novou dobu. Film tak měl evidentně skýtat průlom televizní celebritky a zpěvačky Ivety Bartošové do světa filmu coby představitelky romantických partů, zatímco pro Rudolfa Hrušínského nejml. měl smazat jeho image floutkovského teenagera a jeho statut idola dívčích pokojíčků umocnit partem roztomilého a citlivého romantického hrdiny. Ani pro jednoho z nich se nicméně tato změna neuchytila, a tak snímek představuje o to bizarnější úkaz v rámci jejich tvůrčí dráhy. (25.08.2013)

Van Helsing Kopřiva, chrápající Nárožný alias kaprál, mně pijící krev český patizón Rudánek a zšenštilá tlupa upírů z terapeutické skupiny doktora Cimického. Soukup překvapivě zvládá těch pár vážnějších scén (např. hřbitovní exhumace Oty Brouska jr. je jak ze 30 dní dlouhé noci), naopak v těch odlehčených partech trpí poruchou humortvorby, což v plné nahotě obnažily jeho budoucí maisnerovské majstrštyky. Nechápu, co máte proti upírce Ivetce, když se Jirka nedávno v bulváru nechal slyšet, že prý docela dobře saje.. (16.11.2010)

Za žádnou cenu to nepovažuji jako brak. Myslím, že autorovi se splnilo vše, co si přál z filmu mít. Žádná vážná filmová přetvářka. Na stupni prvním se honosí autenticita doby, jak už s kostýmy tak i s prostředím či rekvizitami. Vtipnost celého dílka působícího lehce béčkově, je nevtíravá, ale hlavně není hloupá. Snad je to i díky Hrušínskému a Nárožnému a možná i tehdejšímu princeznovskému původu Bartošové. Rozhodně jedno z nejlepších režisérových děl. (07.10.2012)

Nejhorší na Svatbě upírů je, že není tak dobrá, aby jí člověk aspoň trochu věřil pokusy o brakový horor, ani tak špatná a ujetá, aby se těm pokusům upřímně zasmál. Je přesně uprostřed, v nekonečné propasti nudného patosu, ze které vypadá 90-minutová stopáž jako nezdolatelný útes. Cringe z Hrušínského výkonu je jediným zábleskem naděje na zábavný zážitek a definitivně potvrzuje, že v této herecké rodině se talent s každou generací odmocňoval. Neděsivý horor, nevtipná komedie, příliš hloupá na gotiku a málo odvážná na brak, Svatba upírů je jako bezzubý Drákula, který si lepí špičáky Coregou. (12.01.2023)

Zdaleka nejlepší film tria Soukup - Hrušínský III. - Bartošová. Dodnes mi není příliš jasné, jak je možné, že tato parta dokázala natočit vkusnou ironickou variaci na klasické gothické upírské horory a přidat k nim ještě něco navíc. Praha v 18. století je vystižena skvěle, kostýmy a výprava jsou na úrovni, příběh má své kouzlo. Mládí doplňují výborní herci starší generace, sexy aristokrat Viktor Preiss, láskou mučený Oldřich Vízner nebo bonviván Petr Nárožný. A Vladimír Marek se stává těžkou konkurencí Šimonu Cabanovi. A nakonec vyšlo i to DVD. (29.05.2012)