Záchvěv strachu

Po druhý v týdnu jsem málem dostal zástavu srdce, když jsem zjistil, kdo natočil tak dobrý český film. Ten člověk, který má na svědomí "Jak ukrást Dagmaru"? Ano, překvapení se prostě dějou. Skvělý scénář a skvělou dobou atmosféru má na triku Jaroslav Soukup. Samotné zápolení bezbranného Čecha proti rakouské mašinérii není až tak dobré jako např. Božská Ema, ale i tak potěší na srdci se podívat na dobrý český film, kde herci opravdu hrají. 70% (22.01.2010)

Pribeh filmu nas zavede do Prahy roku 1857.Sem se po dlouholetem zalari vraci jeden z radikalnich ceskych vudcu revolucniho roku 1848 Frantisek Vinicky.Misto pomoci od starych souputniku a pratel se vsak setkava s vsudypritomnym strachem a obavou.Zeme je prospikovana proraskouskymi agenty a policii,ktera jim jde na ruku jak je jenom je mozno.Vinicky poznava ,ze v Praze uz pro nej neni misto , snazi se o nelegalni utek do Belehradu. Sehnani nepraveho pasu se ukazuje jako tvrdy orisek a nakonec se stava nasemu hrdinovi osudem.Pro ziskani pasu je nucen se pripojit ke skupine chystajici atentat na prosluleho generala Windisch-Grätze chystajiciho se na navstevu Prahy,ktera se ma uskutecnit pri prilezitosti slavnostniho postaveni sochy pro generala Radeckeho na Malostranskem namesti na Male strane.Velice dobre udelany film nam lici nelehkou dobu nasi zeme.Skvela je atmosfera stare Prahy. (25.06.2008)

Upřímně mě překvapuje, že film s takovou látkou vůbec mohl vzniknout a být promítnut, paralela policejního státu za komunistického režimu nemůže být očividnější. Geniálně zpodobněná atmosféra strachu ze špiclování, kdy každý sleduje každého. Po herecké stránce absolutní špička, nejen Radoslav Brzobohatý, ale především František Němec, z kterého přímo mrazí. Neuvěřitelně silný snímek, který by si zasloužil mnohem větší pozornosti. (15.12.2018)

Prakticky zapomenutý film režiséra dnešních nováckých kokotin či příšerné meisnertriády, který dobová kritika spíš z politických důvodů strhala a v kinech se sotva ohřál. Pochopitelně neprávem. Dnes, kdy by mohl být reprízován, jej v televizi  nepotkáme, přednost mají třeba ty výše uvedené kokotiny. Soukupovi se tady mistrně povedlo provést diváka paranoidní atmosférou strachu  v rakouském mocnářství po potlačené revoluci  z roku 1848.  Nesmlouvavý policejní stát, jehož instituce se při potlačování vzdoru nezastaví absolutně před ničím.  Propuštěný politický vězeň nemá žádnou šanci začít žít, pokud se  jeho slovy "nezkurví".  Brzobohatý pak byl skvělá volba , ostatně jako všichni ostatní, fízl Besser, slizký Němec, zásadový Lukavský či nehrdinský Brabec.  Ačkoliv hrdina ve slabé chvíli podlehne nátlaku, přesto se opravdu neskloní, ale v ruce  i tak nemá žádné trumfy a s tím se prostě nedá tahle vysoká hra vyhrát....   Krutý a nadčasový příběh, prostý jakýchkoliv  dějových odboček, kráčí k k nezvratnému konci. Není proč nejít do pěti hvězd. (13.09.2023)

V první chvíli se zdá, že František Vinický bude - podobně a podobný jako Arian Želinský - dalším pseudonymem Karla Sabiny. Brzy ale zjistíme, že se jedná o autorské pojetí revolucionáře ze čtyřicátého osmého dle Jaroslava Soukupa. A ve všech filmových vrstvách zdařilé. Herecká elita v čele s Radoslavem Brzobohatým, Praha s dlouhým sklem jako na dlani i dechberoucí zápletka. Snad ještě několik poznámek k Sabinovi (protože jeho duch tam je) od odborníka na rok 48 Michala Charypara ("Amnestovaní velezrádci"): Sabinovi byla fakticky znemožněna jakákoli výdělečná aktivita v oblasti kultury. I vzhledem k nutnosti splácet dluhy své rodiny, jež vznikly v době jeho uvěznění, kývl Sabina v červenci 1859 na Päumannovu (policejní komisař) nabídku a stal se placeným konfidentem pražské policie (to už od svého propuštění z vězení 27. června 1857 žil dva roky jak "vězeň na svobodě"). V roce 1872 byl expatriován (vyobcován z kulturní veřejnosti jako „zrádce národa“). Za 13 let své aktivní činnosti se, dle dalších dokumentů, dopustil zřejmě mnoha nekalostí; ne však tolika jako armáda agentů a důverníků v 80tých letech, kdy byl tento film natočen, a nemůžeme tak pominout jeho tehdejší aktuálnost. (11.02.2024)