To nic, drahá

Chaos je nepřítelem pokroku a v sebeovládání je krása, káže uhlazený Chris Pine (který je mimochodem rok od roku podobnější Jeffu Faheymu) ve své variaci na krále incelů Jordana Petersona. Antiutopický obrázek umělé společnosti ve stylu Stepfordských paniček se po necelé půlhodině začne povážlivě rozpadat, když si dosud spokojená ženuška Florence Pugh začne všímat podivností, jež se v tomhle středostavovském ráji odehrávají. Hranice mezi realitou a psychotickými halucinacemi se postupně stírá, a přestože film do konce spíše doklopýtá, rozhodně stojí za pozornost. Během sledování se totiž v určitých momentech sympaticky přibližuje znepokojivé atmosféře Uteč, Truman Show či bytovým hororům v čele s Hnusem. Postupem času je však stále jasnější, že režisérka Olivia Wilde společně se scenáristkou Katie Silberman chtějí předat sofistikovanější poselství, než jakého jsou reálně schopny – a tak snímek dál a dál vysvětluje a podkopává si nohy. Stejně jako předchozí dílo této dvojice Šprtky to chtěj taky se i To nic, drahá řadí k filmům, které svůj žánr (nyní tedy antiutopický thriller) nijak zásadně neproměňují, jsou však jeho zajímavým a audiovizuálně vtahujícím příspěvkem. (21.09.2022)

Audiovizuální pecka. Sledovat tenhle film, jehož natáčení poznamenalo vztahy na place a vyvrcholilo to plivancem na festivalu v Benátkách, byla jedna velká radost. Florence Pugh a Harry Styles by měli dostat oscarové nominace, stejně tak i dvorní kameraman Darrena Aronofskyho Matthew Libatique. P.S.: Harry Styles je ukrutně sexy. (22.09.2022)

O To nic, drahá se v poslední době píše hlavně v souvislosti s většími a menšími skandály na place, což je trochu škoda a nový film Olivie Wilde si to nezaslouží. Po vcelku chytrém komediálním dramatu s dementním českým názvem Šprtky to chtěj taky razantně změnila žánr a její novinka rozhodně dovede zaujmout na první pohled a poslech. Matthew Libatique umí navodit atmosféru padesátých let takových, jaké možná nikdy nebyly, ale jak je lidé přes filtr nostalgie chtějí vidět. John Powell zase udělal jeden ze svých vůbec nejlepších soundtracků a obrazově a hudebně není snímku co vytknout. Dovede být okouzlující a o pár vteřin později zase velmi znepokojující. Florence Pugh je v hlavní roli výtečná, stejně jako Chris Pine a vlastně se tu snaží všichni před i za kamerou. Jenže jim nohy podráží samotný příběh, který sice není vůbec špatný, bohužel s postupující stopáží se ukazuje, že Wilde nemá v ruce novou Truman Show, Dark City, Počátek nebo Matrix, ale jen solidní a funkční materiál, ze něhož dovede vymáčknout technicky brilantní film, jemuž však především v závěru chybí emoce, překvapení nebo nějaké hodnotnější sdělení. Výsledkem je dobrá podívaná. Výjimečná ovšem ne. Rozhodně ale budu rád, když bude v režisérské kariéře Olivia Wilde pokračovat. (20.09.2022)

Olivia Wilde mě už před 3 lety nadchla svým režijním debutem Booksmart a mám ji rád i jako herečku, takže jsem se na její druhý film těšil, a hodně mě to bavilo, byť jsem si celou dobu říkal, že Stepfordské paničky už přece byly natočeny, tak proč vstupovat znovu do stejné řeky. Po této stránce jsem byl rád, že děj se nakonec od zmíněné klasiky ubírá jiným směrem a výsledné rozuzlení mi přišlo celkem fajn, přesto jsem se neubránil dojmu, že moc originality to nepobralo, a asi by mě to bavilo víc, kdyby Alice zjistila, že její manžel s dalšími muži v poušti testují jaderné zbraně, a všichni obyvatelé města kvůli tomu žijí vystaveni brutálním dávkám záření nebo tak něco - prostě držet to celé v těch 50. letech, ale budiž no. Každopádně na Florence Pugh se zde kouká velmi dobře, naopak Harry Styles mi byl krajně protivný a doufám, že už s ním nikdy žádný další film neuvidím (btw. nepochopil jsem povyk kolem scény s cunnilingem), a velmi mile mě tam překvapila Dita Von Teese v malé roličce, která se tam úžasně hodila. (05.11.2022)

Olivia Wilde mě svojí tvorbou baví, je dravá, nápaditá, svěží, vizuálně zájímavá a poutavá, avšak je její tvorba bohužel nedotažená. Jsou tu za mě stejný problémy, jako u Booksmarts. Zajímavý myšlenky brouzdají po povrchu. Nejsou promyšlený, jak by bylo fajn. Nejsou dotažený, jak by bylo fajn. Když se člověk zamyslí více, nad tím, co se nám tu snaží Olivia předat za myšlenky, tak se to prostě lehe rozpadá a je to nejasný a zamlžený. Což je škoda, velká škoda. Ale co už, snad za sebou bude mít příště někoho, kdo to dokáže dotáhnout do finiše zdárněji. I tak ji na dále fandím a budu se těšit na další film, zatím jsem se vždy aspoň na té povrchní úrovni bavil, jen je tu vždy povzdech z promarněného potenciálu. 6,5/10! (28.11.2022)