Amistad

Spielberg chcel v roku 1997 zopakovať úspešný kontrastný recept blockbuster a umenie ihneď po sebe, ako sa mu to podarilo s Jurským parkom a Schindlerovým zoznamom štyri roky predtým. No ale niečo také asi nie je v ľudských silách, takže ako sa má Zoznam k Parku, tak sa má kvalitatívne aj Amistad k Stratenému svetu. Čiže približne rovnako. Samozrejme vzhľadom na žánre. Mne by ani nevadila oná kritizovaná sentimentalita, pokiaľ by nebola podporovaná tak vehementne vlezlým hudobným doprovodom, čo vo mne vyvolávalo dojem, že ona je nakoniec nositeľom myšlienok. Prezeranie v biblii a "dajte nám slobodu" by som vystrihol, ale zase treba sa na vec pozerať z pohľadu doby a nie dnešeného cynizmu, o ktorom vtedy nemali ľudia ani páru. Páčila sa mi pripravenosť scenáristu, jeho prieskum dobových reálií bol zrejme dôsledný a som rád, že film nie je zbytočne oscarovo naleštený, jeho exteriéry a interiéry pôsobia prirodzene. Taktiež zobrazenie otrokov a africkej spontánnej mentality vyznieva realisticky, pokiaľ ste rasisti, Hopkinsova reč vás o opaku vášho svetonázoru nepresvedčí. (15.05.2013)

Toto Zrození planety opic podle Štefana Hracíkopce je nejlépe zhlédnout jako završení zoologické trilogie Hotel Rwanda - Poslední skotský král. Po kolena v patosu, za monumentálního Vilijemsova fidlání můžeme vidět další dramaturgicky zpotvořenou Štefanovu masturbaci nad jeho milovanou ústavou Spojených sráčů, demokracii nejdemokratičtější, u níž by trnuly bradavky i neprávoplatnému vynálezci hromosvodu (tupouni si teď na chvíli zagůglí), a končící jako obvykle s rukou na koulích a Emejzing grejs v pozadí klišovitým výstřikem mantry "... a spravedlnost pro negry". Tak ne, můj rasistický poradce pro imič si právě stáhl kápi a tvrdí, že, že mu přes ty otvory pro oči bylo špatně rozumět a mělo tam být "... a spravedlnost pro všechny". No, uhádal jsem to s ním teď na "...všechny negry". Každopádně, důsledky vidíme ve výše doporučených dílech, u nichž se dá s úspěchem polemizovat o tom, jestli kolonizace a bitch otrokáře nebyli naopak kulturním a civilizačním pokrokem. To takhle zrušíte obchod s opičkama, civilizátoři je nechají osamostatnit, do toho tam naběhnou katolické a islamistické kudlanky, k moci se dostane nejsilnější samec a je z toho pumelenice goril proti šimpanzům, co se vzájemně vyhlazují a zotročují jako na běžícím pásu, a kde se směje akorát Čárltn Hestn jako majitel bauxitových dolů. Než mu je ovšem znárodní. Jo, jo, Afrika, necivilizovatelná kolébka lidstva. Sem tam nějaký tlustý strejc zabučí v OSN, mrdne se jim tam nějaká ta potravinová pomoc, což má za následek, že se akorát množí geometrickou řadou AIDS neAIDS. Takže Štefane, je to o něco zábavnější a méně xblití než ten poslední Koňský salám, a pro otylé Afroameričany rozhodně lepší než bajka o nezfetovaném a soudně netrestaném Rodny Kingovi a možná, že si teď ten váš kenžský demokrat i adoptuje pár sirotků ze Sierra Leone, než se tam po dalším volebním období vrátí na důchod kralovat. (24.09.2013)

Takový film prostě nikdo jiný než Spielberg natočit nedokáže. Velkolepé, působivé a strhující. Obzvlášť při sekvencích z otrokářské lodi mi doslova běhal mráz po zádech a i při dlouhatánském Hopkinsově projevu jsem hltal každé slovo, což se nestává zrovna často. Takových silných snímků o lidské špatnosti by se mělo točit více, byť je to v tomto případě opravdu až zbytečně dlouhé a lehce roztříštěné v obsáhlém sdělení. (06.04.2012)

Tenhle pokus o historický přepis skutečných událostí působí docela monumentálním dojmem, ale zase tak pevné základy při bližším ohledání nemá. Některé scény jsou natočeny skutečně působivě (i díky skvělé práci s kamerou), ale většina filmu je tak nějak plochá a nevýrazná, jako by Spielberg nemohl chytit tu správnou formu a nedokázal vdechnout svému dílu kouzlo, které předtím vdechl spoustě jiných filmů. (19.07.2002)

Výborný historický film zo Spielbergovej dielne z čias, keď ešte výraz "spielbergovčina" neznamenal sprosté slovo. Príbeh prípadu Amistad je vďačnou látkou a obsadenie je jednoducho eleantné. Škoda však, že okrem skvelých výkonov Djimona Hounsona, Matthewa McConaugheyho a Anthonyho Hopkinsa nedostávajú toľko priestoru ani nemajú tak hlboké charaktery. Osobne ma potešil Nigel Hawthorne z britského satyického seriálu Yes, minister. Čo sa týka stopáže, tá je vskutku prehnaná, po dvoch hodinách už som neustále pociťoval zbytočné naťahovanie filmu. Percentuálne hodnotenie sedí s tým celkovým, teda momentálne 76%. (31.05.2013)