Purpurová barva

Z mého pohledu jeden z méně úspěšných Spielbergových humánních projektů. Napřed to nejhorší: závěr je šíleně natažený a přecukrovaný. Má to reálný základ ve faktu, že na stáří se člověk stává pokornějším a smířlivějším, ale jednak ne každému je takové prozření dopřáno, a jednak až taková selanka to zase není. --- Jinak je to dobré a zajímavé. Životní příběh jedné černošky z Georgie (nebo Severní Karolíny, ve filmu jsou odkazy na obě místa) od začátku do třicátých let 20. století. Otázka rasové diskriminace s výjimkou jedné scény zůstává v pozadí. Je to spíše o bídě a surovosti, kterou si černoši přivezli nejspíš už z Afriky a v Americe dosud neměli dost času a příležitostí se z ní vymanit. Hrozné, a nevím nevím, zdali bych si v té době a na tom místě přál, aby mí černí spoluobčané bez překážek vykonávali své volební právo. --- Ve srovnání s nedávno viděným Taylorovým The Help je tohle vyprávění nekonečně realističtější a hodnotnější. Při vší hrůze vidíme, že černoši mohli mít majetek, mohli si vydělat, někteří docela prosperovali, a jakýsi pokrok pozvolna dorazil i k těm méně přičinlivým. Politická práva ovšem neměli, ale když to porovnám, jejich šance na důstojnou existenci byly přecejen vyšší, než jaké měli moji rodiče za Husáka. Nemyslete si, velmi mnozí to měli tak neodčinitelně kádrově polepené, že změnit barvu kůže - tedy vstoupit do partaje - nemohli o nic snadněji, než ti černoši. A velmi často to nebyli ti nejzabedněnější a nejhrubější mezi námi, nýbrž zrovna naopak. --- To srovnání mě jen tak napadlo, když ke mně dorazila zpráva o úspěchu Purpurové třešničkové partaje v posledních volbách. Někdo se negrem narodil, a jiný jím zkrátka chce být. (11.11.2012)

Takovej typicky oskarovej dojak. Pribeh sice sleduje osudy nekolika postav pres nekolik desetileti, ale v podstate se tu nic moc nedeje a neni tu zadnej vyraznejsi dej, vetsina postav tu je bud hodna nebo zla a samozrejme dojde na happy-end a kazda postava dostane, co zaslouzi. Nastesti ale Spielberg netlaci prilis na pilu, takze to zase neni nejaky ultimatni citovy vydirani a smutny nebo napinavy sceny se stridaj s tema odlehcenejsima, ve kterejch se vetsinou vyskytuje Danny Glover a spocivaj v tom, ze neco neumi. Navic je film paradne natocenej, takze ani nezacne nikdy nudit a je tu skvely herecky obsazeni. Vsemu samozrejme vevodi Whoopi, ktera podava asi zivotni vykon. Navic hlavni postavu hraje az v momente, kdy uz je se vsim tak nak smirena a bere to s nadhledem, precejen prvni pulhodinku je Celie jeste takova pitomoucka a hraje ji Desreta Jackson. Akorat teda nevim, ne ze by Whoopi byla nejak pekna, ale vsichni tu jsou hotovy z toho, jak je desne seredna, ale to bych zas nerek. Z dalsich postav samozrejme musim zminit Glovera, kterej taky podava jeden ze svejch nej vykonu. Pak uz me jen asi prekvapila ucast Fishburnea, kterej se tady jeste v titulcich jmenuje Larry a je skoda, ze nema vic prostoru. No a jelikoz se film odehrava na plose nakejch 40 let, bylo samozrejme nutny udelat starnuti postav, to se povedlo na vybornou, ale prislo mi, ze obcas starnou dost pomalu a obcas naopak dost rychle. Takze celkove skvele natoceny a zahrany drama, ale na 5* to nebude. (21.03.2009)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $98,467,863║Tržby Celosvetovo $106,700,000║ Výnimočný režisér, jedine tak sa môže nazvať Steven Spielberg, lebo jeho prvý vážny film mu vyšiel nadmieru výborne, aj keď to nie zrovna tak pútavé pre široké publikum ako jeho doterajšie filmy. Tu sa zameral na vnútornú hĺbku príbehu a v každom malom detaile postupne pretvaruje tento snímok v jeden silný celok životnej mozaiky. A za to že si nevybral zrovna ľahkú tému na spracovanie, mu patrí veľké uznanie, po umeleckej stránke je film silným prínosom a sondou do sveta, kde to až tak moc nie je zdokumentované. Aj keď práve Oscaroví Akademici boli proti oceneniu tejto snímky ale tak to už býva zvykom, že tie filmy čo niečo vnútorne silné prinesú alebo poukážu na niečo ľudské či moc citovo devastujúce, je v tomto smere dosť často radšej obídene bez povšimnutia. V príbehu nám Spielberg ponúka nevšedný pohľad do života čierneho obyvateľstva na Americkom kontinente na začiatku 20.storočia. _Maskérska práca je tu dokonale využitá, lebo dej sa tu odohráva v rozmedzí 30 rokov a u takého Danny Glovera ani nehovoriac u neho je zmena najviac badať, zo začiatku ako namysleného mladíka som ho nespoznal až detailnejšie rysy tváre my napovedali že je to starý známy frfloš Murtaugh so Smrtonosnej zbrane, ten dal do svojej úlohy sebazahladenosť a citovú neústupnosť k ženám okrem jedinej vždy obdivujúcej speváčke Shug Avery(Margaret Avery), až po tom čo ho opustí dlhoročne ponižovaná žena, u nho konečne nastane prerod k starcovi čo si uvedomuje svoje chyby a aspoň malou pomocou sa pokúsi zmieriť útrapy čo za tie roky spôsobil. Prekvapením je výkon herečky Whoopy Goldberg v úlohe stále ponižovanej otrokyne v domácnosti pána nadradeného. Zahrala tichučkú chatrnú postavu, jedným slovom bez života umocnené to je jej prázdnym pohľadom, až to je priam zdrvujúce pozerať sa na útrapy v jej živote, popri tom si tu svoje odbila aj "zatínajúca päsť" Oprah Winfrey ako spočiatku neústupná pani domu aby ju pri jej pýche nakoniec zničila a zrazila k zemi nadradenosť bielych, čo je v tomto slede medzi nadradenosťou bielych nad čiernymi vykreslené len okrajovo, hlavná téma je vzťahy medzi čiernym obyvateľstvom a osočovanie medzi sebou. /90%/ (03.02.2008)

Velké téma, velký režisér. Spielberg se rozhodl natočit opravdu opravdový film. Strastiplný příběh života mladé černošky Celie na počátku dvacátého století Hollywood dostatečně ocenil (11 nominací na Oscara), ale jeho nezralou osobitost, která naplno propukla až se Schindlerovým seznamem nebo Ryanem, a fakt, že ho Hollywood ještě nepřijal jako seriózního vypravěče, vnímáme. Celie znásilňovaná vlastním otcem a následně provdaná za vznětlivého vdovce, který jí má za služku, se vypořádává s dvojí diskriminací – jako černoška i jako žena. Až přátelství s manželovou milenkou je pro ni impulsem udělat první krok na cestě k vlastní emancipaci. Jenže právě při náběhu na vlídnější polohu to začne poprvé drhnout. Na výsledek se samozřejmě velmi dobře dívá, ale onen akademický přístup je na hony cítit. Spielbergův odklon od rodinné zábavy první hodinku a půl šokuje, baví i dojímá, poslední hodina úctyhodné stopáže však zklamává a překvapuje, kam až Spielberg zkouší zajít. Ať se tváří sebevíc závažněji a zainteresovaněji, chybí mu vyloženě záporná postava, o útlaku, domácím násilí nebo problémech soužití mezi černochy a bílými toho vlastně moc neřekne. Vývoj hlavní postavy (dílčí změny k plnohodnotné přeměně, zatímco její manžel postupně ztrácí na sebedůvěře) mě nezajímal, v New Yorku se sice tehdy možná chodilo do divadla na Whoopi Goldberg (která je tady debutující a opěvovaná), mě však víc bavil Danny Glover. Nevím, jak by na mě výsledek působil před dvaceti lety, ale nyní jsem vnímal poměrně dost přihlouplých momentů (rvačka v baru, Gloverova roztržitá příprava na rande, nevinné a opatrné úsměvy Goldberg, řízení auta) a skutečně jsem některé pasáže v druhé polovině spíš protrpěl (včetně zbytečné africké vložky). Splněno, odškrtnuto, docela zklamání!! (26.04.2015)

Je fakt, že Steven Spielberg je filmař s velkým F. Možná to není tak výrazný žánrový chameleón jako třeba Peter Weir, ale troufám si tvrdit, že dokáže brilantně zvládnout čisté drama (Purpurová barva, Schindlerův seznam), sci-fi (Blízká setkání třetího druhu, A.I., Jurský park, Válka světů, Minority Report) a popcorn na nejvyšší úrovni (Indiana Jones). Jen málo režisérů se může chlubit tak rozmanitou a zároveň hodnotnou filmografií, která přinesla filmovému světu nezapomenutelná a nadčasová díla. Pokud jde o tento konkrétní film Purpurová barva, je to svým způsobem něco neokoukaného (co se týče Spielbergovy tvorby) a samotný film je v tuto chvíli alespoň pro mě unikátem v celé Spielbergově tvorbě. Možná i proto, že není tak známý jako třeba Schindlerův seznam, ale je podobně citlivý, hluboce emotivní, neúprosný, krutý ve vztahu ke svým postavám a zároveň velmi silně dojímající. Příběh, který skrývá opravdu obrovskou škálu emocí, psychologie, různých citových a životních rozpoložení člověka, dokázal Spielberg natočit s grácií, pozoruhodným citem pro detail a vynikající profilaci jednotlivých postav. Fenomenální Whoopi Goldberg a vývoj její postavy, který musíte jednoduše prožívat přímo s ní, zrovna tak jako všechny její strasti, ale i ty nejdrobnější radosti, je asi nejsilnějším atributem celého snímku. Pozoruhodný je i fakt, že díky propracovanosti příběhu a přesnému režijnímu vedení, je drtivá většina vedlejších postav podobně zajímavá a vytváří dohromady s hlavní dějovou linií velmi podrobný a (možná bych napsal i důvěryhodný – alespoň z pocitového hlediska) obrázek jedné velmi nelehké doby. Na druhou stranu mě zaujala skutečnost (a považuji to za další obrovský triumf tohoto filmu), že úděl některých postav (ne všech, ale některých) není přímo způsoben dobou a konkrétními represemi vůči konkrétním skupinám lidí, ale především lidskou povahou, jednáním jednotlivce a až pozoruhodně krutou schopností degradovat svůj protějšek až na samotnou hranici lidské důstojnosti. Typický „akademický“ film, který ale svou „akademičnost“ a uměleckost dokázal využít k nesmírně poutavému a strhujícímu vyprávění, jehož výpovědní hodnota je obrovská. (24.08.2011)