Purpurová barva

Můj pátý Spielbergův film, většinou se mi do nich moc nechce kvůli délce, a první, kterému jsem udělil plné hodnocení. Proč? Protože i přes tu neuvěřitelně přepálenou stopáž, kterou má i tenhle, jsem se nezačal nudit, jako třeba u Schindlerova seznamu. Když už srovnávám tak tady Spielberg mnohem ohleduplněji pracuje s postavami a mladé (v té době neokoukané tváře) Whoopi a Oprah mě velmi bavily. Občas to možná působí jako příliš plačtivá rodinná drama, ale když si vzpomenete, čím vším si prošli, dá se pár těch scén se slzami nejen na krajíčku odpustit. Tohle se mi vážně dostalo pod kůži a děkuju Montymu, že mi film vybral do výzvy. :) (18.03.2016)

Vcelku zdařilé sociální drama z amerického Jihu v první polovině 20. století. Whoopi Goldbergové role hlavní hrdinky perfektně sedla a předvádí zde o dvě třídy lepší herecký výkon, než jak ji známe z komedií typu Sestra v akci. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že na to kolik to získalo Oscarových nominací se jedná o lehce přeceňovaný snímek. Přes rozsáhlou metráž je znatelné zestručnění příběhu oproti knižní předloze (kterou bych si ale po shlédnutí velice rád přečetl). Kromě toho mi dost vadil ten přeslazený závěr a místy jsem se neubránil nudě. I tak, ale určitě doporučuji shlédnout, zejména fanouškům žánru a příjemné režie Stevena Spielberga. (07.11.2011)

Vůbec nechápu, proč je film odvyprávěný takovým způsobem, jakým odvyprávěný je. Úvodní "dospívající" půlhodina byla naprosto brilantní. Spielberg rozjíždí nekompromisní drama a ukazuje high class filmařinu. Jen si všimněte, jak působivě vystavuje během prvních 30 minut napětí. V momentě, kdy se však posouváme o nějaký ten časový úsek dál a hlavní hrdinku přebírá pod herecká křídla Whoopi Goldberg, mění se, pro mě zcela nepochopitelně, drama o rozdělení dvou sester na roztříštěné a nesourodé vyprávění o životě černošské komunity. Co hůř, dramatické momenty jdou zcela do pozadí a žánr chvílemi koketuje téměř s groteskou (hrnec spadne na hlavu, člověk propadne střechou atd.). Emoce a prožívání osudu hlavní postavy jsou díky tomu silně potlačené a z ambiciózního dramatu je bezkonfliktní limonáda bez většího režijního rukopisu velkého Stevena. Závěr, snažící se naplnit očekávaný oblouk, zas trochu nakopne ospalý a znuděný děj, ale rozpačitý dojem z celku moc nezachrání. Opravdu nechápu, jak se to mohlo stát. V úvodu jsem byl neskutečně nadšený, o 2 hodiny později již jen spokojený, že je konec. 6/10 (19.10.2017)

Pôsobivá, citlivá dráma, ktorá po zhliadnutí nechá len málokoho chladným. Spracovanie je dychberúce, v pamäti my utkvejú krásne zábery na krajinu so žltými pláňami či purpurovými kvetmi. Vlastne, každá postava akoby bola charakterizovaná nejakou farbou. Aj keď je takmer celý príbeh ponorený do utrpenia a bolesti, koniec je krásne vyslobodzujúci a charakterizovaný myšlienkou, ktorú vyslovila jedna z postáv "aj hriešnici majú dušu." (01.10.2012)

Někdo se holt umí narodit a odmalička si užívat havaj: mít sice hubu hnusnou jak rozšlápnuté lejno, ale přesto nestrádat nedostatkem lásky, být obdělávána otcem, něžně týrána manželem, roztomile šikanována jeho dítky... Skoro bych řekla, že "Purpurová barva" je film pro ženské, protože chlapi tady figurují převážně jako nasrávací, v nejlepším případě tragikomické elementy. To ženy jsou ty silné, se kterýma osud zametá, ony se však zvedají a trmácejí se dál životem, navzájem si poskytují útěchu a podporu, stávají se odolnějšími. První hodina a půl šlapala skvěle, nabízela dostatek prostoru k vypjatým emocím, postupně bohužel zábava začala váznout na úkor rozplizlosti a za kýčovitě cukrkandlový závěr mám chuť panu Spielbergovi strhnout nejen hvězdičku, ale nadávkem i hrst chlupů třeba ze zadnice. Škoda za promrhaný pětihvězdičkový potenciál, tohle totiž je výjimečný film. Apropo, poprvé jsem ho viděla už před dvaceti lety v prapodivném dabingu, kdy všichni niggaz mluvili lámanou zpotvořeninou jak dementi ve stylu "já být mocný negr, ty být blbá kráva" - dodnes jsem nepochopila, co to mělo znamenat. 75% (29.01.2013)