Purpurová barva

S tím tragickým dabingem Big Stevie nemá nic společného, za mě je totiž Purpurová barva jedním z nejlepších filmů pana Stevena Spielberga, který v tomto případě natočil nádherné drama, které nese všechny typické prvky jeho rukopisu, ačkoliv se vyhýbá všem obvyklým klišé, a až do samotného závěru prakticky netlačí na pilu, naopak snímek odlehčuje komickými prvky, které většinou obstarává nešťastník Glover a působí velmi mile a přirozeně.. Musím ocenit i práci maskérů, protože na to, jak velké časové období příběh pobírá, působí herci coby stárnoucí postavy stále velmi věrohodně. Když připočteme skvostný soundtrack Quincyho Jonese, který je nejvíce známý jednak svou prací na seriálové legendě Kořeny, k nimž má právě The Color Purple velmi obsahově blízko, a písní We are the world, zřejmě životní výkony jak Dannyho Glovera v pro něj naprosto netypické roli, tak především excelující Whoopi Goldberg, která se mi dosud nejvíce líbila ani ne tak v Duchovi, jako spíše v kultovním seriálu Star Treku: Nová generace v roli tajemné Guinan, i vedlejší roličky Laurence Fishburnea, který však mohl dostat víc prostoru, i americké megastar Oprah Winfrey, dostáváme výjimečný prakticky 100% film, který ani nejde hodnotit níže !! [ Dabing 2/10 ] Jediné negativum Purpurové barvy podle mě spočívá v opravdu velmi špatném dabingu, zejména hrozný výběr jednotlivých dabérů mě zaráží, ostatně jak Danny Glover, nejčastěji Jan Schánilec, Antonín Molčík či Petr Oliva, tak i Whoopi Goldberg, nejčastěji Jana Andresíková, Jaroslava Obermaierová a kupodivu i Valérie Zawadská, mají svoje léty osvědčené a zažité české hlasové alternace, a tak asi tuhle hrůzu nedokážu pochopit.. Ačkoliv je fakt, že oba zmiňovaní herci byli obdarováni českými studii ve svých filmech hodně nezvykle vysokým počtem různých dabérů, což je zvláštní, neboť oba patří mezi dlouholeté hollywoodské stálice a výrazné postavy.. To je však otázka pro někoho úplně jiného a tahle moje osobní výtka možná souvisí jen s mojí vlastní zhýčkaností.. Takže tu máme k dispozici dvě dabingové verze, jednu hrůznější než druhou. Videostudio Klondike KF a.s. do hlavních rolí obsadilo Taťjanu Medveckou a Jiřího Pomejeho a společnost SDI Sun Studio zase Veroniku Veselou a Jakuba Saice. (15.05.2013)

Asi ho chcem vidiet este raz a ani knihu by nebolo zle precitat :-). Spielbergov film uz dost stary, ale az teraz som sa k nemu dostala. Prekvapila ma Whoopi Goldberg, myslela som si, ze hra len v komediach! A tu zrazu taka vazna rola a este aka mlada tam bola a Oprah Winfrey a jej filmovy debut. Jedna sa o film, ktory urcite stoji za pozretie alebo aj viac pozreti. Vrelo odporucam, ak ste to este nevideli. (21.06.2019)

V předtuše krachu jsem tuto neoslovující černošskou ságu odkládala jak návštěvu zubaře, i když začátek s incestem, jakožto přirozenou součástí rodinného života místních, dával naději na bezplatnou terapii, když se vám vlastní život momentálně jeví jako mizérie, ale postupně začalo Spielbergovo rodinné stříbro ztrácet na lesku, až nebylo síly, která by jej oživila... možná kdyby mě proplesknul sám Albert, trochu bych se zmátořila, a i ten konec, s konzistencí javorového sirupu, by nebyl tak otupující... Vidět a zapomenout. (18.10.2014)

50% Príbeh incestu, zneužívania, domáceho násilia a rasizmu v podobe sentimentálnej rozprávky pre celú rodinu. Oukej, nie je to úplne tak, ale výsledná kombinácia intenzívneho materiálu a gýčovej mládeži prístupnej uhladenej oscarovky je úplne absurdná. Začínam chápať, čo časť ľudí neznáša na Spielbergovi. Zo všetkých spielbergoviek Purpurová farba zostarla asi najviac. (25.12.2019)

Velké téma, velký režisér. Spielberg se rozhodl natočit opravdu opravdový film. Strastiplný příběh života mladé černošky Celie na počátku dvacátého století Hollywood dostatečně ocenil (11 nominací na Oscara), ale jeho nezralou osobitost, která naplno propukla až se Schindlerovým seznamem nebo Ryanem, a fakt, že ho Hollywood ještě nepřijal jako seriózního vypravěče, vnímáme. Celie znásilňovaná vlastním otcem a následně provdaná za vznětlivého vdovce, který jí má za služku, se vypořádává s dvojí diskriminací – jako černoška i jako žena. Až přátelství s manželovou milenkou je pro ni impulsem udělat první krok na cestě k vlastní emancipaci. Jenže právě při náběhu na vlídnější polohu to začne poprvé drhnout. Na výsledek se samozřejmě velmi dobře dívá, ale onen akademický přístup je na hony cítit. Spielbergův odklon od rodinné zábavy první hodinku a půl šokuje, baví i dojímá, poslední hodina úctyhodné stopáže však zklamává a překvapuje, kam až Spielberg zkouší zajít. Ať se tváří sebevíc závažněji a zainteresovaněji, chybí mu vyloženě záporná postava, o útlaku, domácím násilí nebo problémech soužití mezi černochy a bílými toho vlastně moc neřekne. Vývoj hlavní postavy (dílčí změny k plnohodnotné přeměně, zatímco její manžel postupně ztrácí na sebedůvěře) mě nezajímal, v New Yorku se sice tehdy možná chodilo do divadla na Whoopi Goldberg (která je tady debutující a opěvovaná), mě však víc bavil Danny Glover. Nevím, jak by na mě výsledek působil před dvaceti lety, ale nyní jsem vnímal poměrně dost přihlouplých momentů (rvačka v baru, Gloverova roztržitá příprava na rande, nevinné a opatrné úsměvy Goldberg, řízení auta) a skutečně jsem některé pasáže v druhé polovině spíš protrpěl (včetně zbytečné africké vložky). Splněno, odškrtnuto, docela zklamání!! (26.04.2015)