Říše slunce

Poněkud hůře jsem se stotožňoval s hlavním dětským představitelem, protože mi připadal trochu jako blázen, ale herecký výkon Christiana Balea je obdivuhodný. Občas mi nějaké scéna přišla oproti realitě až příliš přikrášlená, ale panu Spielbergovi bych to rád odpustil, jelikož kreslí opravdu nádherně poetické obrázky. Vždyť kterému režisérovi se podařilo vtisknout krásu takové hrozné věci jako je výbuch atomové bomby? (08.01.2006)

Věčné dítě Spielberg za sebou má bohatou režijní filmografii - něco se mu povedlo, něco méně, ale "Říši slunce" řadím mezi to nejlepší, co v životě spáchal... do TOP 20 by se mi nejspíš vecpala. Příznivci ufounů s velkýma očima sice vyjdou naprázdno, ale mohou si užít zrod jedné hvězdy, bez které by nejen tenhle film byl poloviční. Juvenilní Christian Bale dokázal podat rozmazleného spratka a jeho setkání s nelítostnou realitou války líp než kdejaký ostřílený profík. Chvíli na pár facek, chvíli k politování, chvíli hodný obdivu, chvíli vyvolávající úsměv, chvíli euforii, takový byl Jim a já to budoucímu Batmanovi žrala i s navijákem, s celým prutem, rybářem i tou židličkou či lodí, na jaké seděl! Při pěvecké scéně se mi ježily snad i chlupy v nose (ačkoliv si nejsem jistá, jestli to Bale odzpíval sám). Pro dokonalý zážitek každopádně doporučuju sledovat film v původním znění, český dabing nebyl k hlavnímu hrdinovi zrovna přívětivý a kromě úplně jinak zabarveného hlasu intonuje někdy příšerně nepřirozeně. Mohla bych zmínit ostatní dobré herce (hlavně Malkovich), výbornou předlohu, skvělou výpravu, pěknou hudbu a působivé výjevy lidského ničení a zmaru, ale nač se namáhat, je to Bale, kdo tomuto snímku zabezpečil nesmrtelnost v srdcích diváků. 95% (14.04.2012)

Tak se to Spielbergovi konecne povedlo. Jeho filmy jsou kvalitni, ale nijak zvlast me nikdy neoslovily (Az na par vyjimek.), az se to konecne povedlo Risi Slunce. Ale stejne bych rek, ze vetsi podil na tom ma predloha J.G. Ballarda, kterej si tohle vse prozil. Jedna se o dost originalni pohled na valku, tentokrat ze strany malyho decka mezi japoncema. Dej je propracovanej, ani na chvily nenudi, ale cast v tabore je prece jen lepsi, nez cast v Sanghaji. A aby toho nebylo malo, Spielbergovi se poved i konec. Nema cenu popisovat hudbu nebo kameru, kdyz uz nic jinyho, tak tyhle dve veci jsou ve Spielbergovo filmech vzdy precizni. To s cim tenhle film stoji a pada jsou herci. John Malkovich je naprosto perfektni a jeho postava typka, co se tvari jako kamarad, ale de mu hlavne o sebe, je fakt skvela. Skoda, ze nebyl vyuzit Joe Pantoliano, ale je slusnej. Schvalne jsem si na zaver nechal Christiana Balea, to byl snad nejlepsi detskej vykon vsech dob. To co predved proste nemelo chybu. Kvalitni detsti herci jako Dakota Fanning nebo Haley Joel Osment umi hrat, ale vypadaj strasne uboze, kdezto Bale je proste malej drsnak. Krom toho se chyt i jako dospelej. Jeden z nejlepsich Spielbergovo filmu. (06.08.2006)

Válka očima malého chlapce. Nedokážu soudit, jak by to na mě působilo, vidět snímek někdy v devadesátých letech. Dnes výsledek vnímám jako rozmáchlou story, která nemá úplně pevný příběh. Ač si Steven Spielberg moc přál natočit vážný film, jímž by diváky a pochopitelně i kritiky přesvědčil o své autorské vyzrálosti. V černošském dramatu Purpurová barva to až tolik nevyšlo (tedy alespoň já se dějem docela protrápil), tady to asi hodně záleží na tom, jak divákovi sedne hyperaktivní otrava Christian Bale. Mně upřímně moc ne. Příběh britského chlapce, který se během japonské okupace Šanghaje za druhé světové války dostává do zajateckého tábora, je rozmáchlou freskou o vystřízlivění z dětských snů. Spielberg vypráví s velkou naléhavostí, nechybí slzy a emoce, ale ke mně jich dorazilo jen pramálo. Navrch opravdové „zlo“ zajateckého tábora nepoznáme. Zato ta obří stopáž je silná káva. (24.01.2016)

Válečná vřava v rozvleklém příběhu podávaném silně subjektivním dětským pohledem. Chlapec Jim, kterého ztvárnil (ve snad nejlepším dětském hereckém výkonu vůbec) Christian Bale, je hlavním hrdinou příběhu a přestože není klasickým vypravěčem, jeho osobnost utváří celý film. Říše slunce tak obsahuje celou řadu zasněných scén, ve kterých se pod diktátem dětské fantazie mění šedošedá skutečnost v poetizované obrazy adorující letadla, nebe, klukovství a touhu. Proti dominujícímu realistickému (a naturalisitckému) pohledu válečných filmů se zde staví křehká subjektvní „malá válka“, jejímž výsledkem je bezpodmínečná kapitulace dětství. V posledním záchvěvu bláhové fantazie se dětství připomíná těsně před koncem („Bůh fotografuje“), mrazivá pravda pak znamená konečnou porážku. (24.03.2007)