Čelisti

Za Čelisti se Spielberg zaslouží velké uznání. Film funguje dodnes tak jak má a dokonce i speciální efekty působí (až na jednu nebo dvě scény) i teď hodně autenticky a obstojí i ve vysokém rozlišení. Film je velice dobře zvládnuté dílo ve všechy myslitelných kategoriích od scénáře, přes kameru střih až po hudbu. Nejvíce mě ale stejně dostaly skvělé herecké výkony třech hlavních představitelů, díky kterým je film velice uvěřitelný. Nejvíce mě bavil Robert Shaw v roli mírně pošahaného rybáře, který to vše bere trošku osobně. (17.09.2012)

Scéna z tohohle fillmu, kdy hraje výtečná hudba Johna Williamse a blíží se žraločí ploutev mě napadá vždycky, když se dívám na nějaký nepodařený horor a je tam trapná chvíle ticha a nudy. Pan Spielberg zde totiž dokázal vytěžit spustu hrůzy z jedné papundeklové ploutve. Celé zvíře moc neuvidíme, ale atmosféra toho, že tam někde dole je, přetrvává celý film a opravdu nevyprchá. (01.12.2003)

Tímto kultovním snímkem na sebe Steven Spielberg upozornil celý svět. O Čelistech je zybtečné cokoliv rozepisovat, neboť je viděl snad každý. Dodnes nebyl natočen lepší horor se žralokem v hlavní roli. Lépe řečeno - dodnes nebyl natočen lepší zvířecí horor. Horror movie of the year (16.08.2007)

Legendární hororový snímek Stevena Spielberga se skvěle budovanou atmosférou o žraloku-predátorovi, který dokázal neuvěřitelné - změnil celosvětově představu lidí o těchto živočiších a udělal z těchto teritoriálních predátorů krvežíznivá monstra...skutečnost je však docela opačná...kdo to ale dneska po tom Spielbergovském polechtání podvědomí tak vnímá?! (14.02.2007)

Nejlepší Spielberg. Když se dívám na Čelisti, uvědomuji si, jak lze zdánlivě nenápadným způsobem, skrze sestavovávní mizanscény a volbu střihových postupů, budovat neuvěřitelně silné napětí a vést divákovu pozornost tak, aby měla každá jednotlivá scéna maximálně intenzivní účinek. Klíčová je především práce s náznaky a sdělováním informací prostřednictvím prostých obrazových motivů, což se projevuje obecně až ďábelským vystupňováním hrůzy z blížící se potvory a nepolevujícím tempem vyprávění, konkrétně pak především v legendární scéně druhého útoku žraloka, která skutečně patří do zlatého fondu nejlepších filmařských sekvencí historie. V ní nám Spielberg skrze nervózní pohledy šerifa Brodyho opakovaně nadhazuje možné oběti útoku, přičemž přítomnost žraloka je potvrzena náhlým zmizením psa, kterého páníček marně volá, a kamera nám ukazuje pouze talíř, který měl aportovat. Už tak nervózní situaci ještě zintenzivňují neviditelné stírací střihy, jejichž katalyzátory jsou postavy přecházející před objektivem, a napětí kulminuje přepnutím do hlediskového záběru na žraloka a slavným nájezdem transfokace na Brodyho, což je moment, při kterém pokaždé vypotím všechny piva z poslední akce a moje cinefilní já upadá do hašišové extáze. A takhle nějak funguje i celkové rozdělení na dvě odlišné poloviny - v té první se naznačuje, ve druhé žraloka hodně vidíme a napětí je udržováno alternativními režijními postupy (barely), dokonalými dialogy (Quintovo vyprávění divák přímo hltá), úžasnou hudbou a nepopsatelně úderným timingem, hraničícím občas s naprostým šokem (jestli mi výše popisovaná scéna přivádí extázi hašišovou, scéna SPOILER!! Quintovy smrti do mě dostává snad všechny povzbudivé látky světa). Dokonalost, po tomhle už se zkrátka nedá koupat klidně v moři..... Jo a drogy neberu, fakt to byla jenom symbolika :D (18.04.2011)