Tajuplný ostrov

V útlém mládí jsem vernův Tajuplný ostrov miloval. Jako dítěti, které příliš nevynikalo ve sportech, mi imponoval Cyrus Smith, který ne hrubou silou, ale svými znalostmi a rozumem vtiskává ostrovu svou vůli. Je živým ztělesním tvrzení, že vědění je moc. V jeho případě moc laskavá a dobrá. Z ničeho dokázal vybudovat "civilizaci". A ta může dospět až do technických výšin (hlubin :) ), ve kterých se vznáší kapitán Nemo. Právě tento prvek mi na knihách francouzského vizionáře učaroval a právě tento prvek, třebaže zcela rozhodně nemizí, ustupuje v seriálu lehce do pozadí. Na úkor techniky se posouvá více k běžným robinsonádám. Na úkor páry, nitroglycerinu a sklárny kolonizátorů je více pozornosti věnováno až mimozemským technologiím Nema. Ty jsou ovšem reprezentovány mimořádně nevkusnými předměty, kterým vévodí Nemův upjatý "kožený" obleček a zlatá přilba. Přesto všechno se však část ducha Tajuplného ostrova do seriálu dostala. (09.12.2008)

Po těch letech mě překvapilo, jak se TO vleče: kluk jde za útes pro mušli a divák fakt čeká, dokud se za 10 minut nevrátí. Vadí to ale? Není to spíš chyba týhle doby, že potřebujeme neustálou akci a nejsme ochotni chvíli počkat (ostatně si vzpomínám, že pro nedočkavce existuje verze sestříhaná dio formátu celovečerního filmu - když jsem ji viděl v našem agitačním středisku, tak mě, milovníka seriálu, hodně rozladila)? K tomu jsou tu chvílemi překvapivě realistické dialogy a jedna z nejvýraznějších titulkových melodií na světě. Jo a inženýr Smith patřil k největším hrdinům mýho dětství. Víc než na 2 díly teď k stáru koukat asi nebudu, ale kdysi to pro mě byla jedna z nejmilejších věcí, které se objevovaly v komunistické televízi. (04.10.2010)

Verneovky vždy patřily mezi mé nej.. Jako kluk jsem je louskal dokonce pod peřinou s baterkou, abych nedostal vylágoš, že nespím. Tahle splácanina má k původnímu románu asi tak daleko, jak já k roli chirurga při operaci tumoru. Z knihy nezůstal kámen na kameni, naopak došlo k vylepšením, nad nimiž by zbledl závistí i Létající Čestmír. Hora nesmyslů, ze které přebíjí jeden druhý v předtuše, že vše se nějak na konci vyřeší samo. Odporující si dialogy, rekvizity, které samy na plátně vznikají a zanikají, neúměrně natahovaný, samoúčelný děj, není třeba pokračovat ve výčtu, je toho plný pytel. Připadal jsem si po shlédnutí jak prase, vytažené z necek čerstvě oškrábané zvonem. Je mi jasné, že děti vidí tyto ptákoviny jinak - já chovám také ke spoustě filmů vypěstovaný kladný vztah, kdyby to šunka měla být sebevětší. I když jsem v pozdějších letech zjistil, o jakou nebeskou hovadinu se jedná. Snaha prosadit v hodnocení tento pietní vztah je zde naprosto zřejmá. Proto dávám tu jednu *. (07.10.2008)

Neovplyvnený nostalgiou, ani som nečítal knižku tohto skvelého spisovateľa...musím povedať, že ma seriál nenadchol. Obsahuje veľa technických i iných nepresností, hluché dejové pasáže, náhle skoky v deji bez akéhokoľvek vysvetlenia, miestami nejapné dialógy, skrátka slabší scenár i réžia. A tá "super" titulná pieseň, ktorá je tak všetkými ospevovaná, nie je síce zlá, ale počúvať ju pri uvodných titulkách, pri záverečných titulkách a v každom jednom dieli aspoň 5-6 krát, skrátka riadne sa mi zhnusila. Inak, ostatná filmová hudba v seriáli absentuje, a na nudné pasáže by jej teda trebalo ako soli, takisto vyšperkovat pár akčných scén, ktoré sa sem-tam vyskytnú. Kvitujem pokus o dobrodružnost (čo sa aj celkom darilo) a pokus o sci-fi (Nemo a Nautilus, ale to už pokrivkáva), zato pokus o tajomno v dnešnej dobe absolútne prepadá. P.S.: Po druhom zhliadnutí zvyšujem hodnotenie. Zmienené negatíva síce ostali, ale kompenzuje to celková dobrodružnosť, dobrá atmosféra a tiež podarené intro/outro seriálu, ktorého obrázky pravdepodobne pochádzajú z ilustrácií prvých verneových knižiek. (14.09.2019)

Verne, to je moje dětství a mládí a dodnes občas rád sáhnu po nějaký verneovce. Tak jako jeho romány nesmí chybět v mojí knihovně, tak ani filmové adaptace jeho děl nesmí chybět v mé diskotéce. Bohužel se ale o filmových adaptacích jeho románů většinou nedá říct nic pozitivního s výjimkou výborných českých adaptacích např. Vynález skázy nebo Ocelové město. Ocenění jistě zaslouží i vynikající parodie Tajemství hradu v Karpatech. Tajuplný ostrov patří k jeho nejlepším románům, ale tento filmový přepis za moc nestojí. Nepochopil jsem, proč ze začátku se autor poměrně věrně drží předlohy, aby pak sklouzl do naprostých nesmyslů, kdy např. kapitán Nemo společně se svými lidmi v podmořské bedně zachraňují Cyruse. Mimochodem podle románu byl kapitán Nemo v tu dobu na ostrově už naprosto sám, zbyl jako jediný z posádky Nautila. Román je zajímavý právě proto, že společně s romány Dvacettisíc mil pod mořem a Děti kapitána Granta tvoří jakousi trilogii, která se uzavírá právě na Tajuplném ostrově. To však režisérovi asi nic neříká, když si začínal vymýšlet ptákoviny a tím seriál naprosto znehodnotil. Robbiho, který psal obsah v úvodu musím upřesnit. Nejedná se o šestici mužů, kteří uprchli balónem, nýbrž jich bylo pouze pět, pokud za muže nepočítá i psa. Šestý přibyl až po nějaké době na ostrově. Takže celkový dojem ze seriálu je spíše rozpačitý, někdy až směšný. To když např. v závěru seriálu při zpovědi kapitána Nema ukazuje obrázky z bojů v Indii. Jsou to totiž ilustrace k francouzskému románu Hrdinnný kapitán Korkorán od Alfréda Assolanta. To bylo hodně směšné a hodně ubohé. (09.07.2012)