Minority Report

Přemýšlel jsem, jestli dát tři nebo čtyři, ale špatný konec jsem nakonec přestal vnímat. Spielberg se tentokrát opravdu vytáhl. Už jsem ani nevěřil, že by se mi od něj něco opravdu líbilo a ejhle, Minority Report. Pravda, mnoha svým nešvarům se nevyhnul ani při té lepší části tohoto filmu (prvních 100 minut). Mezi jeho nešvary podle mě patří ta neuvěřitelná přetechnizovanost a změna lidstva za ubohých padesát let, to jeho futuristické hračičkovství, který je nakonec naprosto nevyužitý a vlastně pro film i zbytečný. Za padesát let celej Washington nikdo od základu nepřestaví. Náš svět nejspíš bude i nadále, jako ostatně vždycky, spíše smíšeninou mnoha různých stylů, doslova patlaninou tisíců barev a ne velkou jednobarevnou šmouhou unifikovaných obytných jednotek. Největším problémem celýho filmu je opět zbytečný a nevěrohodný happyend a navíc docela snadno předvídatelný. Nebýt jej, dal bych Spielbergovi první plný hodnocení a dokonce bych MR bral jako SF klasiku a to jen pár let po vzniku. Jenže k té klasice chybí opravdu úderný závěr, nějaká vymyšlená pointa, špek, něco, co by tam dal Dick, ale ne Spielberg. Trvalé snímání přes tmavé filtry dodává budoucnosti jistou pošmournost a filmu atmosféru nepříliš světlých zítřků. Ale atmosféru Dicka tu moc nehledejte. Jeho paranodní strach před sledováním, strach, že každý je agent, že agentem může být i sto let mrtvá babička, jeho nedůvěra vůči nikomu kromě sebe sama, to tu prostě není. Ale i tak se tentokrát Spielberg vycajchnoval. Chtělo by to, aby měl taky nějakou paní Hitchcockovou (jako Alfréd), která by mu řekla, že tohle do oběhu pustit nemůže, že Vivien Leigh v té sprchové scéně mrká a to ve chvíli, kdy mrkat prostě už nemůže. Jenže nikoho takovýho asi nemá a tak ten konec kvalit Hitchových konců nedosahuje. Pokud opravdu hutnou dickovku, tak toto (07.11.2006)

Presne takto si predstavujem (bohužial) rok 2054, keď poviem svojej rúre, aby pripravila pizzu, a podplatenému doktorovi, aby mi vybavil očnú operáciu pravideľne každý mesiac, podľa toho, aký veľký mám práve malér. Čoraz modernejší a digitalizovanejší svet nás obere aj o tú poslednú slobodnú vôľu: Pomstiť sa. Každopádne ma desí myšlienka, že namiesto toho, aby mi policajti v piatok večer na námestí zobrali občiansky, na mňa pošlú hnusné digitálne trojnožky. Príval týchto myšlienok znamená, že prevedenie filmu do danej doby je podarený, škoda len tej poslednej tretiny z dejovej stránky. Štvrtú hviezdičku pridáva Peter Stormare ako priateľský vymieňač očí s kvalitnou ambulanciou a chladničkou plnú lahôdok :) (18.10.2008)

Spielbergovi se podařilo natočit film, který je úžasnou podívanou, co se vizuální stránky týče. Stejně vynikající je i rozpracování zápletky v první polovině filmu. Škoda, že ve stejném tempu nepokračoval i v druhé půlce, která malinko trpí překombinovaným dějem, kde si je Spielberg nucen vypomáhat sem tam i nějakou tou berličkou, což mu ubírá na kvalitě. Od A.I. rozhodně kvalitativní posun nahoru, nicméně stále to není to pravé ořechové. (06.08.2002)

[SPOILER, nebo možná taky jen mylný menšinový záznam] ____ Paradox "Minority Report" spočívá v tom, že jsme natolik uvyklí na hollywoodsky kýčovité konce, že nás spíš jen pobaví či otráví, než aby nás svou schematičností a klišovitostí vedly k jejich zpochybnění. Jak nasvědčují recenze a ohlasy, tak většina lidí nad závěrem Spielbergova filmu jen mávne rukou, že to je prostě typický mainstream s hranami zahlazenými do totálně konformní unylosti podložené scenáristickými berličkami. Co ale když nás hladké rozuzlení a cukrkandlové finále má naopak urážet a provokovat? Třeba začneme zpochybňovat závěrečný záběr idylky s chatou a traktorem jako okatě iluzorní. Možná si uvědomíme, že závěrečných 20 minut filmu má jiné svícení a barevnou paletu než předchozí dvě hodiny. Obzvláště obsesivní diváci pak můžou hledat deset rozdílů ve výpravě či kostýmech oněch závěrečných pasáží a jejich dřívějších vyobrazeních. Vážně jsme si mysleli, že by se Spielberg nechal zahanbit a jako naprosto jediný by předlohu od mistra paranoidní sci-fi adaptoval do podoby tupé úlitby domnělému většinovému publiku? Jen prostě na rozdíl od "Total Recall" tentokrát nedostaneme hezky pod nos naservírované doslovné konstatování, že tu možná něco nesedí. Zde je naopak ono znejistění mnohonásobně subtilnější, protože se nositelem dickovského twistu stává vědomě aplikovaná hollywoodská krotkost, naivita a schematičnost. Ostatně mělo by nás trknout i to, že naivní finále nápadně nelícuje s bizarností mnohých předchozí pasáží. Ale třeba zase přítomnost těchto výstřelků po boku ukázkově hladkých žánrových pasáží nás nasměruje k dalšímu zpochybňování. Co když se hrdina, a s ním film samotný, nenechal jen ukolébat do splněného snu v Úložně, ale už mnohem dříve se odpoutal od "reality" a dal před ní přednost vylepšené pohodě drog? Každopádně Spielberg natočil fantastický a řemeslně fascinující biják, který možná dokonce ještě víc než ostatní sci-fi vyprávění zůstává odkázaný na ochotu diváků přistoupit na zdejší pravidla a přestat zpochybňovat, nýbrž se naopak nechat unášet předkládanými motivy a myšlenkami. (13.09.2023)

Konečně někoho po dlouhé době napadlo netočit vylízané a úplně tupé akční sci-fi typu "Bojiště země" nebo popcornové scifárny a natočit kvalitní depresivní a inteligentní sci-fi. Chopil se toho režisérský mág Steven Spielberg a převedl povídku P.K.Dicka na filmové plátno. A vyšlo mu to znamenitě. Výprava přetechnizovaného světa je jedinečná a Janusz Kaminski za kamerou opravdu kouzlí (takováto práce se světlem a stínem nemá jen tak obdoby). Tom Cruise se s věkem naučil pořádně hrát a je velice přesvědčivý. Zaujal mě také Colin Farrell svoji rozporuplnou postavou a Max Von Sydow dokázal, že nepatří do starého železa. "Minority report" je film ve velkém stylu, ale zároveň se vám dostaví něco opravdu velikého. (05.11.2006)