Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Šel na to šalamounsky, ten Snyder - jeho verze je o dvě hodiny delší, takže jsou trapné momenty dál od sebe! Nicméně dobře, pokusíme se původní ̶s̶u̶p̶e̶r̶d̶e̶b̶i̶l̶n̶í̶ superhrdinský epos ignorovat a podíváme se na zoubek superdlouhého remixu. Snyder ubral na barvičkách, zakázal humor, přitlačil na pohnutkách postav, provedl několik faceliftů (Steppenwolf už nepůsobí tak směšně) a celek zabalil do znatelně epičtějšího a osudovějšího kabátku. Mělo to rozhodně ambici a zvolené cestě bych fandil... kdybych nevěděl, jak strašně na ní výsledný produkt zakopne. Opakovaně. Jestli jsem se s něčím pral, pak to byla velká část scén, ve kterých někdo mluví - když totiž někdo mluví jako kretén, pak obvykle chcete, aby nemluvil. A tady je superpřekreténováno. Každou chvíli někdo mluví hrůzostrašně pateticky, padouši v každém záběru cedí ze svých zamračených tváří superzlo a všichni dohromady pronáší ta nejvlezlejší motivační/morální/rodinná/oznamovací/záporácká klišé - často i ve chvílích, kdy to vůbec není třeba. Jeden příklad za všechny: Před Steppenwolfem se objevuje Wonder Woman, což megapadouch, který ji vidí poprvé v životě, důležitě okomentuje slovy "á, hele, amazonka - ty ale nejsi jako tvoje sestry, ty jsi silnější!" Dík, kámo. Smál jsem, i když jen chvíli. Zdaleka nejzajímavější postavou je Cyborg, kolem něhož se motají pochroumané motivace i demotivace, zatímco Aquaman víceméně jen vystavuje potetovanou muskulaturu a občas se připlete do scény (klišé kraviny kecají oba). Hromada patosu, kladení důrazu na epické/osudové výjevy a estetika všeobecně by se možná daly ospravedlnit ve vztahu ke komiksovým předlohám. Daly, no. Každopádně ve mně neklíčí přesvědčení, že by snad tenhle film fungoval stejně dobře, jako některé jeho obrázky. V důležitosti i schopnostech postav je navíc docela maglajz + nejednou někdo udělá/chce udělat něco, aniž by bylo jasno, jak k danému řešení došel (natož aby věděl, jak bude fungovat), což přihazuje další nechtěně směšné situace. Celkově vzato jsou příběh i mluvené slovo jen nalomenými berličkami pro okázalou formální stránku a sympatickým budiž fakt, že je čtyřhodinový celek nasekán do epizod. Každá z nich má něco jako svůj prolog, epilog a řádku flashbacků či vysvětlivek, díky čemuž vyprávění nenudí - nebo alespoň ne tolik, jak by člověk čekal (nekoná se žádný dynamický rychlík a rytmus vyprávění je drobátko rozhozený). Ve finále mi tahle Liga ̶s̶r̶a̶n̶d̶y̶ spravedlnosti vychází jako enormně rozervaná zábava na dlouhý večer. Ty kontrasty! Je dlouhá a pomalá, ale nenudí. Je vážná, ale často rozesměje. Věnuje se postavám, ale všechny jsou vám u prdele. Vypadá a zní místy vážně úžasně, a stejně máte v půlce dojem, že jste to už všechno viděli šestkrát. 5/10 P.S. a SPOILER: Závěrečné scény jsou dost WTF a možná je to dobře, protože jsem fakt zvědav, co se bude dít, až ̶T̶h̶a̶n̶o̶s̶ Darkseid dorazí na Zemi. P.P.S. Často si někdo v dlouhých + zpomalených záběrech okatě stoupne tak, aby si típnuté obrázky fandové mohli dát na tapetu a herci na svůj instagram. Což může být zápor i klad (podle toho, zda se zrovna smějete, nebo típete obrázek). (05.04.2021) (méně) (více)

Hodnotové soudy na adresu LIGY SPRAVEDLNOSTI ZACKA SNYDERA dominují, ale já si dovolím takový nemít. Podstatnější, než jestli je to lepší ve srovnání s Whedonovou verzí, či jak si to stojí s ohledem na další superhrdinské týmovky, je pro mě to, že je to zajímavé dílo. Ne nutně s ohledem na produkční a distribuční historii, jelikož už dříve jsme se dočkali Donnerova sestřihu SUPERMANA II, protože Warneři využili obliby nových verzí a sílícího fyzického média DVD (a teď se to opakuje, akorát se streamovacími službami). Spíš s ohledem na žánr a jeho formální podobu._____ V některých recenzích se objevují přirovnání k PÁNOVI PRSTENŮ, jenže ta sedí leda s přihlédnutím k povrchním shodám ve vyprávění (mýtus hrdiny, topos cesty, začátek in medias res) a žánrovým překryvům (příklon k fantasy, tj. ustupování vyprávění do pozadí pro budování světa příběhu a mytologie). Adekvátnější by bylo přirovnání k NEBESKÉ BRÁNĚ, protože ta taktéž využila dobové popularity jednoho žánru k těžce manýristickému, v mnoha ohledech excesivnímu dílu. Čtyřhodinová (!) LIGA SPRAVEDLNOSTI ZACKA SNYDERA je postprodukčně dokončený assembley cut, ke kterému bylo ještě dotočeno několik epilogů teasujíci možné věci příští (ok, i v tomhle je to jako PÁN PRSTENŮ - NÁVRAT KRÁLE měl taky nespočet epilogů, jenže ty uzavíraly předchozí vyprávění, že). První dvě hodiny v podstatě nevypráví (až na několik narativně integrovaných atrakcí, na jejichž konci sidekick budoucího hlavního záporáka získá jeden ze tří MacGuffinů). Jsou založeny na zastávkách ve vyprávění (podíváme se k této postavě, navštívíme tohle místo...), na zpomalení až zastavení obrazu - strnulosti obrazu jako obdobě ikoničnosti výjevů v komiksech, k čemuž dopomáhá po stranách užší výřez s na současné standardy netradičním formátem obrazu. Celé je to ale zvláštně arytmické, za což mohou delší záběry v dialozích i akci, s náhlými a rušivými prostřihy na detail a odskoky (do vzpomínek, do vizí, do odlišně pojaté temporality: zastavení, zpomalení). Tempo a rytmus jsou vůbec vychýlené, například první desetiminutovka je skoro beze slov, následně je upovídaná, aby po necelé půlhodině po sobě následovaly dvě atrakce; po půlhodinovém klimaxu zase dobře čtvrt hodina epilogů - a to členění do kapitol sice odpovídá výstavbě dlouhých hollywoodských děl, jenže ta takhle fakt nejsou organizována (osvětlení motivací a cílů i nutného pozadí až po hodině, jako kdybyste prolog ze SPOLEČENSTVA PRSTENU šoupli až po spytlíkování části party)._____ Nehodlám klást normativní nároky, jenom uvádím, v čem se to normám vzpírá. Nedá se přitom obrátit ani k žádné ze zavedených tradic žánru, protože tohle není ani odlehčenou žánrovou pastiší s psychologicky definovanými postavami jako marvelovky, ani nadlidské postavy nepřesazuje do skutečného světa a širších vztahů (politických, ekonomických, mediálních, náboženských...) a vazeb (rodinných, milostných) jako předchozí snyderovské dcčkovky, potažmo není ani campovým blbnutím jako postsnyderovské dcčkovky. Zatímco MUŽ Z OCELI byl o Supermanovi jakožto figuře spasitele, která se ocitla v dnešním světě, a BATMAN V SUPERMAN roli superhrdinů a vigilantů dále problematizoval, LIGA SPRAVEDLNOSTI je o superhrdinech jako novodobých bozích, mytických postavách větších než život, přičemž přítomnost běžného člověka či cokoliv lidského působí nepatřičně (Lois je redukována na jednu narativní funkci). Tohle je vskutku komiksový/superhrdinských film: o superhrdinech, nikoliv lidech a světu, s barokně přebujelou, na ikoničnosti a strnulých pózách založenou estetikou komiksů. Osobně preferuji, když se dílo vzpouzí normám a konvencím, ale činí tak systematicky (řada linií, motivů a cílů sbíhající se k Luthorovi v BATMAN V SUPERMAN), když je spojeno téma s formou (nechronologické vyprávění MUŽE Z OCELI korespondující s hledáním kristovské postavy v proměněném světě). I tak ale myslím, že by LIGU SPRAVEDLNOSTI měl každý a každá vidět. Už proto, že pro superhrdinské komiksy představuje to, co NEBESKÁ BRÁNA pro westerny či třetí KMOTR pro mafiánské opusy. (19.03.2021) (méně) (více)